ECLI:CZ:US:2021:4.US.1885.21.1
sp. zn. IV. ÚS 1885/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Šoltyse, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. května 2021 č. j. 4 Ads 342/2020-20 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. září 2020 č. j. 22 A 22/2017-74, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Ministerstva práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 13. 7. 2021 Ústavní soud obdržel podání stěžovatele, z jehož kontextu lze dovodit, že ústavní stížností brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Stěžovatel v návrhu nadto požádal Ústavní soud o "prominutí soudních poplatků" a přidělení advokáta.
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení (o ústavní stížnosti) splňuje náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem. Zjistil, že podání stěžovatele trpí zjevnými vadami. Především není zastoupen advokátem, jeho podání postrádá jakoukoli ústavněprávní argumentaci a k ústavní stížnosti není přiložena kopie posledního rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci, které se věci týká.
3. Podle §29 a §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom musí být fyzické osoby jako účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem, a to na základě speciální procesní plné moci (§31 odst. 2 téhož zákona). Účel povinného zastoupení spočívá v tom, aby ústavní stížnost splňovala všechny náležitosti, které zákon stanoví, tj. zejména aby z podání bylo patrno, jaké věci se týká, co sleduje a čeho se navrhovatel domáhá, jakož i označení důkazů k tvrzením obsaženým v návrhu (§34 zákona o Ústavním soudu). Především pak musí být z návrhu zjevné, k porušení jakých ústavně zaručených práv a svobod mělo podle stěžovatele dojít.
4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud dospěl k závěru, že při opakovaném podávání vadných podání již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících věcech opakovaně. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak je setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neúčelným a přehnaně formalistickým (srov. např. usnesení ze dne 15. 5. 2019 sp. zn. II. ÚS 1419/19, ze dne 27. 1. 2020 sp. zn. III. ÚS 174/20 či ze dne 18. 6. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1556/21; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
5. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrátil s návrhy trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl náležitě upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu. Ve věcech sp. zn. III. ÚS 1291/18, III. ÚS 796/19, I. ÚS 1484/19 a I. ÚS 1768/19 stěžovatel byl zejména poučen o náležitostech uvedených sub 3 a o tom, že Ústavní soud advokáta neustanovuje. Přesto stěžovatel nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byl Ústavním soudem mnohokrát poučen.
6. Proto soudce zpravodaj za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. července 2021
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj