ECLI:CZ:US:2021:4.US.1952.21.1
sp. zn. IV. ÚS 1952/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Kubík, a. s., sídlem U Prašné brány 1090/2, Praha 1 - Staré Město, zastoupené Mgr. Alešem Velcem, advokátem, sídlem Toulovcovo nám. 156, Litomyšl, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2020 č. j. 13 Co 249/2020-132 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. března 2020 č. j. 17 C 117/2019-99, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") byla zamítnuta žaloba stěžovatelky jako žalobkyně o zaplacení částky 577 526 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od 5. 3. 2016 do zaplacení (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
3. Proti rozsudku obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
4. Rozsudek městského soudu napadla stěžovatelka dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 4. 2021 č. j. 30 Cdo 858/2021-157 podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), odmítl. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání stěžovatelky neobsahuje náležitosti vyžadované §241a odst. 2 o. s. ř., neboť stěžovatelka v něm řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v předmětné věci splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
6. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
7. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
8. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (např. usnesení ze dne 3. 12. 2003 sp. zn. I. ÚS 615/03, ze dne 21. 12. 2010 sp. zn. II. ÚS 1179/10, ze dne 13. 7. 2011 sp. zn. I. ÚS 3304/10, všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) konstatoval, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem.
9. V předmětné věci podala stěžovatelka proti rozsudku městského soudu dovolání, které považovala za poslední procesní prostředek k ochraně svého práva. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že dovolání stěžovatelky je vadné, a proto je podle §241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř., odmítl. Toto usnesení Nejvyššího soudu stěžovatelka ústavní stížností nenapadla a ani z obsahu ústavní stížnosti nevyplývá, že by proti závěru Nejvyššího soudu o vadnosti svého dovolání jakkoli brojila. Uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu a závěr tohoto soudu o vadnosti podaného dovolání proto není předmětem přezkumu Ústavním soudem v řízení vedeném na základě této ústavní stížnosti.
10. Ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (č. 460/2017 Sb., ST 45/87 SbNU 905) se uvádí, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny. Nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a to konkrétně v této věci, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla řešena, přičemž z obsahu dovolání není patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítne pro vady, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Uvedené lze vztáhnout i na nyní posuzovanou věc.
11. Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatelka v předmětné věci dovolání jako poslední procesní prostředek k ochraně svého práva neuplatnila řádně a tak způsobila, že její dovolání bylo odmítnuto. Ústavní stížnost proti rozsudku městského soudu a rozsudku obvodního soudu je proto nepřípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva.
12. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2021
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj