ECLI:CZ:US:2021:4.US.2047.21.1
sp. zn. IV. ÚS 2047/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti města Nymburk, sídlem náměstí Přemyslovců 163/20, Nymburk, zastoupené JUDr. Bohuslavem Sedlatým, advokátem, sídlem Boleslavská třída 137/8, Nymburk, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2021 č. j. 22 Cdo 3223/2020-930, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. června 2020 č. j. 23 Co 376/2017-908, 23 Co 377/2017, a rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. června 2017 č. j. 6 C 190/2015-687, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Automotive Painting Partners, s. r. o., sídlem Štěpánská 539/9, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 3, čl. 35 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že vedlejší účastnice provozuje na území stěžovatele průmyslový závod. Stěžovatel se proto domáhal žalobou u Okresního soudu v Nymburce (dále jen "okresní soud"), aby se vedlejší účastnice zdržela, mimo jiné, obtěžovat ho zápachem a látkami vypouštěnými z uvedeného závodu na pozemky v jeho vlastnictví. Okresní soud ve věci vyslechl jako svědky osoby bydlící v blízkosti závodu a zaměstnance vedlejší účastnice a zejména provedl důkazy znaleckým posudkem v oboru chemie, specializace emise, imise a pachové látky, a měřením a následným posudkem zdravotního ústavu. Okresní soud poté žalobu zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem, neboť přestože závod vedlejší účastnice pachové imise vypouští, nebylo prokázáno, že k tomu dochází v míře nepřiměřené místním poměrům. Závod vedlejší účastnice se nachází v průmyslové části území stěžovatele (i podle územního plánu), kde je umístěna řada jiných průmyslových závodů rovněž vypouštějících pachové částice. Z provedených měření se nadto podává, že intenzita imisí závodu vedlejší účastnice nevybočuje z pachové zátěže jiných závodů. Jde-li o tvrzené zdravotní problémy místních obyvatel, bylo to vyvráceno jak uvedeným znaleckým posudkem, tak uvedeným měřením a posudkem zdravotního ústavu; podle nich šlo o zdravotní problémy toliko psychosomatického původu. Šlo-li o tvrzení vedlejší účastnice, že stěžovatel nemohl být úspěšný již jen proto, že šlo o závod úředně schválený podle §1013 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle okresního soudu šlo naopak o provoz úředně neschválený, neboť vedlejší účastnice nedisponovala tzv. integrovaným povolením podle zvláštních předpisů. Ve věci se proto použije §1013 odst. 1 občanského zákoníku, nikoli §1013 odst. 2 téhož zákona.
3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") k odvolání stěžovatele rozsudek okresního soudu v zamítající části potvrdil napadeným rozsudkem. Krajský soud zdůraznil, že závod vedlejší účastnice není jediným provozem vypouštějícím pachové imise, a ve srovnání s jinými provozy proto imise vypouštěné jejím závodem nepřekračují míru nepřiměřenou místním poměrům.
4. Proti napadenému rozsudku krajského soudu brojil stěžovatel dovoláním, jež Nejvyšší soud zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Nejvyšší soud část dovolacích námitek (směřujících proti hodnocení uvedených posudků a přiměřenosti imisí) odmítl jako námitky skutkové. Šlo-li o Nejvyšším soudem dosud neřešenou právní otázku, zda má žalovaný bez dalšího povinnost zdržet se imisí, jsou-li důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který nebyl úředně schválen, neboť "neprávem" zasahuje do vlastnického práva žalobce, Nejvyšší soud uvedl, že podle občanského zákoníku je rozhodné toliko to, zda jde o imise přímé či nepřímé. Případné úřední (ne)schválení provozu má svůj význam toliko pro rozlišení tzv. privilegovaných imisí (provozu závodu či podobného zařízení, který byl úředně schválen; viz §1013 odst. 2 občanského zákoníku). Nelze-li imise označit za tzv. privilegované, je třeba je posuzovat podle §1013 odst. 1 občanského zákoníku. V nyní posuzované věci přitom stěžovatel v dovolání ani netvrdil, že závod vedlejší účastnice produkuje imise přímé; nelze je proto zakázat bez dalšího.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy "extrémně" vadně hodnotily závěry uvedeného znaleckého posudku; plynou z něj opačné závěry, než kterých se obecné soudy dovolávají. Znalkyně přitom výslovně potvrdila, že látky produkované závodem vedlejší účastnice mohou vyvolat psychosomatické potíže. Jsou-li proto tyto imise přímo způsobilé způsobit zdravotní potíže v prostředí, ve kterém se jiné zdraví nebezpečné imise nevyskytují, jde bez dalšího o imise nepřiměřené místním poměrům podle §1013 odst. 1 občanského zákoníku.
6. Stěžovatel dále tvrdí, že pachové imise závodu vedlejší účastnice jsou imisemi přímými, neboť jsou imisemi "bezprostředními". Dále se táže, zda není namístě učinit závěr o nepřiměřenosti imisí místním poměrům již jen ze skutečnosti, že jde o závod úředně neschválený. Stěžovatel proto odkazuje na §1042 občanského zákoníku, podle kterého se může vlastník domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem zasahuje do jeho vlastnického práva. Úředně neschválený závod vedlejší účastnice přitom zasahuje do vlastnického práva stěžovatele "neprávem"; výklad §1013 odst. 1 občanského zákoníku provedený obecnými soudy se proto dostává do kolize s §1042 téhož zákona.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za řádně vedené. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
9. Proto postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivou věc je v zásadě na obecných soudech. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Obecně platí, že proces interpretace a aplikace podústavního práva bývá stižen takovou kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
10. Jde-li proto o námitky stěžovatele uvedené sub 5, Ústavní soud neshledal mezi hodnocením uvedeného znaleckého posudku provedeným obecnými soudy a jeho obsahem "extrémní nesoulad". Zaprvé je nutno zdůraznit, že okresní soud i krajský soud nevycházely při hodnocení přiměřenosti imisí místním poměrům toliko z uvedeného znaleckého posudku, byť jej okresní soud označil za "stěžejní".
11. Zadruhé, obecné soudy při hodnocení vlivu imisí na zdraví obyvatel (přestože zdůraznily, že jde primárně o ochranu vlastnického práva stěžovatele, nikoli ochranu zdraví jeho obyvatel) vycházely zejména z posudku a měření zdravotního ústavu. Závěry znaleckého posudku v oboru chemie, specializace emise, imise a pachové látky (jehož interpretace je pro stěžovatele rozhodná) v konkrétním zjištění o vlivu imisí na zdraví obyvatel považovaly za podpůrné. Pro obecné soudy přitom bylo rozhodné, jak se srozumitelně z napadených rozhodnutí podává, že "zdravotní problémy vznikají především na psychosomatickém základě" a nemají přímou spojitost s imisemi závodu vedlejší účastnice; psychosomatický původ zdravotních obtíží přitom výslovně připustil i zmíněný znalecký posudek. Uvedené aspekty však stěžovatel ve své argumentaci opomíjí. Proto Ústavní soud tzv. kvalifikované vady v procesu hodnocení důkazů neshledal.
12. Jde-li dále o námitky stěžovatele uvedené sub 6, je nutné především uvést, že z napadených rozhodnutí se nepodává, že stěžovatel v řízení tvrdil, že imise závodu vedlejší účastnice jsou imisemi přímými. Z bodu 4 odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu se podává, že stěžovatel takové tvrzení nevznesl ani v odvolacím řízení, Nejvyšší soud výslovně uvedl, že stěžovatel dovoláním nezpochybnil posouzení imisí jako přímých. Stěžovatel přitom ani netvrdí, že se obecné soudy s touto námitkou nevypořádaly. Vzhledem k tomu Ústavní soud považuje uvedenou námitku za tzv. materiálně nepřípustnou [srov. body 16 a 17 nálezu ze dne 6. 9. 2016 sp. zn. II. ÚS 3383/14 (N 163/82 SbNU 565), bod 10 usnesení ze dne 25. 3. 2020 sp. zn. II. ÚS 316/20 či bod 37 usnesení ze dne 22. 6. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1721/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
13. Nejvyšší soud stěžovateli srozumitelně a logicky (tj. řádně) v napadeném rozsudku vysvětlil, že samotná skutečnost, že závod vedlejší účastnice nebyl úředně schválen, nemůže vést k úspěchu jeho tzv. negatorní žaloby. Uvedená argumentace stěžovatele představuje toliko pokračování polemiky s tvrzeními obecných soudů; žádnou ústavněprávní argumentaci stěžovatel nepřináší (srov. sub 9). Za takové situace je nutné považovat napadená rozhodnutí za projev nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti.
14. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), a protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu