ECLI:CZ:US:2021:4.US.2168.21.1
sp. zn. IV. ÚS 2168/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Stanislava Pavelky, advokáta, sídlem Libická 1832/5, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2021 č. j. 4 Co 211/2020-721, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. července 2020 č. j. 14 Co 368/2019-685 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2019 č. j. 14 Co 368/2019-607, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a André Havelky, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 9. 7. 2020 č. j. 14 Co 368/2019-685 zamítl žalobu pro zmatečnost podanou stěžovatelem jako žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze (jako soudu odvolacího) ze dne 5. 11. 2019 č. j. 14 Co 368/2019-607, vydanému v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") pod sp. zn. 44 C 86/2016 o zaplacení částky 1 856 270,68 Kč s příslušenstvím (výrok I.), výroky II. a III. městský soud rozhodl o nákladech řízení.
3. Proti usnesení městského soudu ze dne 9. 7. 2020 č. j. 14 Co 368/2019-685 podal stěžovatel odvolání. Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") bylo usnesení městského soudu ve výroku I. potvrzeno, ve výroku II. bylo změněno tak, že o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta se nerozhoduje a ve výroku III. bylo změněno tak, že stěžovatel je povinen zaplatit státu náhradu nákladů v plné výši (výrok I.). Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
4. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že žalobu pro zmatečnost proti usnesení městského soudu ze dne 5. 11. 2019 č. j. 14 Co 368/2019-607 podal stěžovatel poté, co Ústavní soud usnesením ze dne 9. 12. 2019 sp. zn. III. ÚS 3867/19 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) odmítl jeho ústavní stížnost směřující proti tomuto usnesení městského soudu pro nepřípustnost. Ústavní soud své rozhodnutí odůvodnil odkazem na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 (79/2009 Sb. ST 26/51 SbNU 839), podle kterého je ústavní stížnost, která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neuplatnil-li stěžovatel proti tomuto rozhodnutí žalobu pro zmatečnost podle §229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud dodal, že z ústavní stížnosti se nepodává, že by stěžovatel předmětnou žalobu podal, natožpak že by o ní (a o navazujících opravných prostředcích) bylo již rozhodnuto.
II.
Argumentace stěžovatele
5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že písemnosti soudu byly doručovány pouze jeho zástupkyni (zmocněné advokátce), přestože měl městský soud ze soudního spisu vědomost o její pracovní neschopnosti, a že je proto třeba doručovat písemnosti také přímo stěžovateli, a to zejména výzvu k odstranění vad odvolání. Stěžovatel soudu rovněž vytýkal, že výzva k odstranění vad odvolání proti rozsudku obvodního soudu byla nepřesná. Lhůta k odstranění vad je soudcovská, a proto mohla být soudem prodloužena, a to přímo stěžovateli. Stěžovatel poukazoval na to, že odvolání, které bylo podáno proti rozsudku obvodního soudu, mělo všechny náležitosti a mělo být proto projednáno, nikoliv odmítnuto. Městský soud nepřihlédl k vyjádření stěžovatele a k jeho doplnění odvolání, a to za situace, kdy jím vydané usnesení nebylo pravomocné. Stěžovatel dále namítal, že doručení usnesení městského soudu o odmítnutí odvolání jeho zástupkyni je neúčinné, když bylo doručeno fikcí, neboť advokátka neměla přístup k datové schránce a nemohla si tedy zprávu vyzvednout. Ani vrchní soud nereflektoval zdravotní stav právní zástupkyně stěžovatele a ve spise založená její písemná upozornění. Stěžovatel namítá, že městský soud zatížil svoje rozhodnutí nejen vadami, spočívajícími v porušení obecných procesních principů, ale současně postupoval i v rozporu se zásadami, vyjádřenými v hlavě páté Listiny. Postupem městského soudu byla porušena práva stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť městský soud jednal ryze formalisticky, řádně nezdůvodnil své rozhodnutí, pominul podání stěžovatele.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v předmětné věci splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, a dospěl k závěru, že tomu tak není.
7. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
8. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
9. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (např. usnesení ze dne 3. 12. 2003 sp. zn. I. ÚS 615/03, ze dne 21. 12. 2010 sp. zn. II. ÚS 1179/10, ze dne 13. 7. 2011 sp. zn. I. ÚS 3304/10) konstatoval, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem.
10. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak [srov. i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (ST 45/87 SbNU 905, 460/2017 Sb.]. V předmětné věci napadené usnesení vrchního soudu obsahuje poučení, že proti výroku I. tohoto usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení městského soudu, je za splnění podmínek uvedených v §237 o. s. ř., přípustné dovolání. V ústavní stížnosti stěžovatel neuvádí, zda dovolání proti usnesení vrchního soudu podal, natožpak, že by o něm bylo již rozhodnuto. Z uvedeného je tak zřejmé, že stěžovatel doposud nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva a ústavní stížnost je proto za dané procesní situace nepřípustná.
11. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2021
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj