ECLI:CZ:US:2021:4.US.2500.21.1
sp. zn. IV. ÚS 2500/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele Z. K., zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem, sídlem Na Poříčí 1041/12, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. července 2021 č. j. 21 Cdo 1220/2021-162, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2020 č. j. 30 Co 270/2020-145 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. března 2020 č. j. 14 C 242/2017-118, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva obrany, sídlem Tychonova 221/1, Praha 6 - Hradčany, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí označených v záhlaví s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho základní právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Současně navrhl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení o ústavní stížnosti.
2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") se podává, že stěžovatel se žalobou domáhal náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 669 602 Kč s příslušenstvím, a to v důsledku úrazu ruky utrpěného v průběhu vojenské služby (dne 15. 8. 1984), za který odpovídá vedlejší účastnice z titulu pracovněprávní odpovědnosti. Obvodní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že podle §271b zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, náhrada za ztrátu na výdělku přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ukončí-li však poškozený pracovní poměr z jiného důvodu než pro následky pracovního úrazu, má to vliv na další výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, když se zohledňuje tzv. stop výdělek, který by si poškozený vydělal u zaměstnavatele, u něhož skončil pracovní poměr z důvodů nesouvisejících s odškodňovaným pracovním úrazem. Stěžovatelův pracovní poměr u zaměstnavatele A (dále jen "A"), skončil z důvodů souvisejících s pracovním úrazem, proto ztrátu na výdělku vedlejší účastnice doplatila. Stěžovatel však neprokázal, že jeho pracovní poměr u obchodní společnosti B (dále jen "B"), skončil z důvodů souvisejících s pracovním úrazem. Podle sdělení této společnosti byl pracovní poměr skončen ve zkušební době z důvodu reorganizace prodejny a s tím souvisejícím snížením počtu hodin ve fondu prodejny. Revizním znaleckým posudkem Fakultní nemocnice Královské Vinohrady (dále jen "FN Královské Vinohrady") a výslechem zpracovatele posudku doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc., bylo prokázáno, že pracovní poměr stěžovatele u obce P. a u obchodní společnosti C (dále jen "C"), neskončil z důvodů souvisejících s úrazem z doby vojenské služby. Po skončení posléze uvedených pracovních poměrů vedlejší účastnice oprávněně krátila náhradu o tzv. stop výdělky, proto obvodní soud shledal žalobu nedůvodnou.
3. Ke stěžovatelovu odvolání Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu. K hodnocení otázky, zda byl ze zdravotního hlediska stěžovatel schopen konat práci pro obec P., uvedl, že stěžovatelem předložené znalecké posudky doc. MUDr. Jiřího Chaloupky, CSc., se danou otázkou přímo nezabývaly (znalec se zabýval schopností stěžovatele konat práci pro předešlého zaměstnavatele A). Naproti tomu znalecký posudek FN Královské Vinohrady se dané otázce zevrubně věnoval a odůvodnil, že stěžovatel byl s popsanými omezeními schopen konat práci pro obec P. a C. Městský soud se zabýval stěžovatelovou námitkou provedení zátěžového testu, proto doplnil dokazování o výpověď MUDr. Vladimíra Pacovského, jednoho ze zpracovatelů posudku FN Královské Vinohrady, který uvedl, že se za svou 30letou praxi nesetkal s pojmem "zátěžový test".
4. Stěžovatelovo dovolání odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením, protože stěžovatelem formulovaná otázka nutnosti přezkoumání revizního posudku je polemikou se skutkovým závěrem soudů, přitom správnost skutkových zjištění není možno od 1. 1. 2013 v dovolacím řízení zpochybňovat. Nejvyšší soud ani neshledal extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými zjištěními.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel namítá, že soudy nekriticky vyšly ze znaleckého posudku FN Královské Vinohrady, aniž by se vypořádaly s námitkami, které proti němu směřovaly. Poukázal na znalecký posudek doc. Chaloupky, podle něhož skončení pracovního poměru u A bylo v souvislosti s pracovním úrazem. Stěžovatel tvrdí, že zmíněný posudek dokládá dlouhodobé pozbytí pracovní způsobilosti a neměnnost daného stavu. Městský soud se podle něj nevypořádal s námitkou, že doc. Hrnčíř ve své výpovědi zpochybnil výsledek znaleckého posudku FN Královské Vinohrady, když připustil, že není vyloučeno, že stěžovatel nemůže vykonávat těžší manuální práce, a mělo-li by to být prověřeno, bylo by třeba provést zátěžový test (městským soudem zaprotokolováno jako "je možné si některé závěry ověřit pokusem"). Zátěžový test proveden nebyl. Stěžovatel navrhl dopracování revizního znaleckého posudku o zátěžový test, čemuž ovšem městský soud nevyhověl. Doc. Hrnčíř dále uvedl, že nelze vyloučit, s jakými úlevami by stěžovatel byl schopen práci vykonávat, k čemuž by potřeboval znát ergonomické charakteristiky dané práce. Podle stěžovatele tím zpracovatel posudku přiznal, že mu ergonomické charakteristiky práce známy nebyly. Městský soud námitky neuznal a vyšel z výpovědi MUDr. Pacovského, který nezná pojem zátěžový test, a tím se podle stěžovatele nevypořádal s rozporem této výpovědi s výpovědí doc. Hrnčíře, podle něhož je možné některé závěry zkoumání ověřit pokusem.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele.
8. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti skutkovým zjištěním obvodního soudu a městského soudu. Ústavnímu soudu přísluší přehodnocovat skutková zjištění učiněná obecnými soudy jen v případě jejich zjevného excesu [viz např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)], který je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a přijaté skutkové závěry jsou výrazem evidentního faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. nemají-li skutková zjištění soudů obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývají-li z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna (např. usnesení ze dne 22. 4. 2013 sp. zn. I. ÚS 1196/13, rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz). Žádná taková pochybení v posuzované věci Ústavní soud nezjistil (viz níže).
9. Obvodní soud i městský soud odůvodnily, proč vyšly ze znaleckého posudku FN Královské Vinohrady, a nikoli z těch závěrů znaleckého posudku doc. Chaloupky, které s prvně zmíněným posudkem kolidují. Své hodnotící úvahy městský soud logicky objasnil. Znalecký posudek doc. Chaloupky se zabýval způsobilostí stěžovatele vykonávat práci u zaměstnavatele A. Jak uvedl obvodní soud, ztrátu na výdělku ve výši 65 811 Kč u tohoto zaměstnavatele vedlejší účastnice stěžovateli následně doplatila, ale žalobce nevzal v tomto rozsahu žalobu zpět. Městský soud zmínil, že posudek doc. Chaloupky se přímo nezabýval způsobilostí stěžovatele konat práci pro následné zaměstnavatele (obec P., C), čemuž se naopak věnuje posudek FN Královské Vinohrady. Vůči těmto zaměstnavatelům vedlejší účastnice neuznává stěžovatelův nárok na doplatek za ztrátu na výdělku. Městský soud poukázal na část posudku FN Královské Vinohrady (str. 12 a 13), kde jsou podrobně popsány a rozebrány výhrady proti posudku doc. Chaloupky. Za situace, kdy se relevantní problematice bezprostředně věnoval jen posudek FN Královské Vinohrady, který současně reagoval na závěry předešlého posudku, nelze za exces při zjišťování skutkových zjištění označit postup obvodního soudu a městského soudu vycházející ze znaleckého posudku FN Královské Vinohrady.
10. Rovněž se stěžovatelovou námitkou týkající se výpovědi doc. Hrnčíře (jednoho ze dvou zpracovatelů znaleckého posudku FN Královského Vinohrady) se městský soud vypořádal ústavně konformním způsobem. Stěžovatel tvrdí, že doc. Hrnčíř při svém výslechu připustil, že k podrobnému prověření otázky zdravotní způsobilosti bylo třeba provést zátěžový test (stěžovatel poukazuje na nepřesnost protokolování při jednání před obvodním soudem, kdy zmínka o zátěžovém testu podle něj byla protokolována jako "je možné si některé závěry ověřit pokusem"). Ústavní soud konstatuje, že námitka se týká následující části výpovědi doc. Hrnčíře při jednání před obvodním soudem uskutečněném dne 27. 1. 2020 (č. l. 109 spisu obvodního soudu): "Netroufám si hodnotit a úplně se vyjadřovat k odborné práci ortopedů, jak by měli postupovat, jisté je, že ortoped především dokáže kvalifikovaně stanovit stupeň ortopedického postižení, to neortoped nedokáže říci, jaká je síla, jaké je omezení hybnosti, jak se ohýbají prsty, z jakého důvodu, jaké to může mít příčiny a následky, z toho totiž vyplývá ledacos, je možné si některé závěry ověřit třeba pokusem, ale tam jsou určitá úskalí spočívající v tom, že nelze niky zaručit 100% optimální spolupráci pacienta, pakliže nelze zcela vyloučit jeho účelové jednání." Jak je patrné ze znaleckého posudku FN Královské Vinohrady (str. 2), zpracovateli posudku byli doc. Hrnčíř, přednosta kliniky pracovního a cestovního lékařství, a MUDr. Pacovský, vedoucí lékař ortopedicko-traumatologické kliniky. V situaci, kdy stěžovatelovy námitky směřovaly k ortopedickým otázkám, jež si doc. Hrnčíř, který není ortoped, netroufl kvalifikovaně posoudit, městský soud doplnil dokazování výslechem druhého ze zpracovatelů posudku, tj. MUDr. Pacovského, který je ortoped. Ten při výslechu uvedl, že jeho úkolem bylo pro účely posudku provést především ortopedické vyšetření, a zmínil, že se za svou 30letou praxi nesetkal v ortopedii s pojmem "zátěžový test". Popsal, že provedl klasická ortopedická vyšetření (zjištěním anamnézy a provedením důsledného objektivního vyšetření, při němž zjišťoval rozsah pohybu a ohledával jizvy), navíc provedl i rentgenové vyšetření. Za popsaného stavu Ústavní soud konstatuje, že žádného porušení stěžovatelových základních práv se městský soud nedopustil při zjišťování skutkového stavu, když u odborných ortopedických otázek (otázky, zda se při ortopedickém vyšetření provádí zátěžový test) vyšel z výslechu ortopeda, a nikoli lékaře s odborností v pracovním lékařství, který si netroufl vyjadřovat se k práci ortopedů. Takový postup městského soudu naopak hodnotí Ústavní soud jako logický a způsobilý řádně objasnit odborné skutkové otázky.
11. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na část jedné věty z výpovědi MUDr. Zdeňka Jíchy, ortopeda, který stěžovatele v minulosti vyšetřoval. Jde o slova, která MUDr. Jícha pronesl při výslechu před obvodním soudem dne 9. 7. 2018 (č. l. 62): "[...] pokud bychom chtěli přesně kvantifikovat zátěž, citlivost a další věci, existuje na to celá řada vyšetření, jak motoriky ruky, tak úchopové vyšetření [...]". Stěžovatel namítá, že mezi vyjádřením MUDr. Pacovského, že se žádné zátěžové testy neprovádějí, a právě citovanou částí výpovědi MUDr. Jíchy je rozpor, s nímž se městský soud nevypořádal. Ústavní soud konstatuje, že ze záznamu o ústním jednání před městským soudem je patrné, že zástupce stěžovatele při výslechu MUDr. Pacovského konfrontoval s výše zmíněnou větou MUDr. Jíchy. MUDr. Pacovský v reakci zopakoval, že nezná v ortopedii zátěžový test, dokázal by si představit jen fyziologické vyšetření s měřením potenciálu při zatínání svalů, což je podle něj pro běžnou praxi nepoužitelné. K pokusnému ověřování některých závěrů upozornil na rizika subjektivního zkreslení jak u posuzovaného, tak posuzovatele, pro která by výsledky nešlo verifikovat ani objektivizovat. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel dostal možnost oběma zpracovatelům znaleckého posudku FN Královské Vinohrady klást při výslechu otázky. MUDr. Pacovský se vyjadřoval i ke stěžovatelem namítané části výpovědi MUDr. Jíchy a uvedl k ní své odborné stanovisko. Městský soud tudíž vyslechl přímou reakci zpracovatele posudku a měl možnost hodnotit jeho srozumitelnost, kvalitu a přesvědčivost při srovnání s dalšími provedenými důkazy. Vyhodnotil-li, že znalecký posudek FN Královské Vinohrady ve světle výslechu jeho zpracovatelů, byl řádně zpracován a dostatečně objasňuje rozhodné skutečnosti, pak takový závěr představuje zjišťování skutkového stavu obecným soudem, v němž Ústavní soud nespatřuje žádný exces. Vše navíc v situaci, kdy stěžovatelem citovaná část výpovědi MUDr. Jíchy je vytržená z kontextu. MUDr. Jícha totiž při výslechu před obvodním soudem uvedl, že bylo provedeno "běžné vyšetření, to znamená vyšetření, na základě kterého lze odpovědět na to, na co jsme byli tázáni. Samozřejmě pokud bychom chtěli přesně kvantifikovat zátěž, citlivost a další věci, existuje na to celá řada vyšetření, jak motoriky ruky, tak úchopové vyšetření, ale to samozřejmě přesahuje možnosti standardního vyšetření." I na základě onoho běžného vyšetření byl pak MUDr. Jícha schopen zjistit, že stěžovatelova hrubá motorika je z větší části zachována a stěžovatel podle něj byl schopen např. hrabat a vozit listí na kolečku či sekat veřejnou zeleň, což činil pro obec P. Ústavní soud proto nespatřuje prostor pro vstup do hodnocení městského soudu, že i MUDr. Pacovský byl na základě klasického vyšetření schopen z ortopedického hlediska zjistit dostatečně stěžovatelův zdravotní stav.
12. Hodnocení úplnosti a způsobilosti znaleckého posudku, jako podkladu pro skutková zjištění, je úkolem obecných soudů. Znalecký posudek FN Královské Vinohrady obsahuje popis pracovních činností, které stěžovatel nemůže vykonávat, a jsou uvedeny činnosti, které stěžovatel do skončení svých pracovních poměrů u obce P. a C vykonával a mohl ze zdravotního hlediska s určitými omezeními vykonávat. Vyhodnotily-li obvodní soud a městský soud, že posudek byl v daném ohledu dostatečný, není prostor, aby jejich hodnocení Ústavní soud přehodnocoval, a to ani ke stěžovatelově námitce, že bylo třeba znát bližší ergonomické charakteristiky vykonávané práce.
13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
14. K návrhu na přiznání nákladů řízení o ústavní stížnosti konstatuje Ústavní soud, že podle §62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu si tyto náklady hradí každý účastník sám. V odůvodněných případech podle výsledku řízení může Ústavní soud podle §62 odst. 4 tohoto zákona usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby je zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi. Ústavní stížnost byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost, což představuje procesní neúspěch stěžovatele; výsledek řízení tudíž brání užití §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, tj. tomu, aby některému ze soudů, které jsou účastníky řízení, či vedlejší účastnici byla uložena náhrada stěžovatelových nákladů řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu