ECLI:CZ:US:2021:4.US.2648.21.1
sp. zn. IV. ÚS 2648/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. července 2021 č. j. 8 As 161/2021-22, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Vězeňské služby České republiky, sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4 - Nusle, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí s tvrzením, že porušuje jeho ústavně zaručené právo v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti se podává, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 4. 2021 č. j. 3 A 30/2021-5 odmítl stěžovatelovu žalobu, a to z důvodu, že neodstranil vady podání.
3. Proti tomuto usnesení brojil stěžovatel kasační stížností, Nejvyšší soud napadeným usnesením řízení o ní podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích") zastavil, když stěžovatel přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě neuhradil soudní poplatek.
II.
Stěžovatelova argumentace
4. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že se domáhal soudní ochrany i právní pomoci proti správním orgánům, které porušují jeho ústavně zaručené právo na informace, a že správní žaloba i kasační stížnost byly podmíněné uhrazením "správního" poplatku, ačkoliv prokázal své nepříznivé majetkové poměry, status osoby se zdravotním postižením, a to i obsahem okruhů žádostí, které se významně dotýkají jeho životní sféry (ochrana zdraví, programy prevence, evidence osobních údajů apod.). To má podle něj zakládat "právní titul" pro ústavní stížnost.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, resp. proti napadenému usnesení žádný takový prostředek k dispozici neměl.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy); vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
7. V ústavní stížnosti stěžovatel poukazuje na své nepříznivé majetkové a osobní poměry (patrně) s tím, že má právo na to, aby byl od povinnosti hradit daný soudní poplatek osvobozen. Zcela ovšem pomíjí, že Nejvyšší správní soud se v napadeném usnesení v těchto souvislostech vyjádřil tak, že stěžovatel sice požádal o osvobození od soudních poplatků, avšak k této žádosti nebylo možné přihlédnout, neboť tak neučinil v (propadné) patnáctidenní lhůtě k uhrazení soudního poplatku (§9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích). Z toho plyne, že stěžovatel se svých práv nedomáhal "stanoveným postupem", jak to vyžaduje čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 4 Listiny. Proto s ohledem na absenci relevantních námitek Ústavní soud nemá, co by Nejvyššímu soudu, jehož rozhodnutí samo o sobě nevykazuje známky svévole nebo jiného vážného ústavně významného nedostatku, mohl vytknout.
8. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), a protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele (viz sub 1), musí považovat daný návrh za zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. října 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu