ECLI:CZ:US:2021:4.US.3113.21.1
sp. zn. IV. ÚS 3113/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Aleny Houžvičkové, 2. Jana Houžvičky a 3. Ing. Jaromíra Houžvičky, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2021 č. j. 25 Co 262/2021-372 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. dubna 2021 č. j. 41 C 14/2010-353, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 11. 2021, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí.
2. Ačkoliv byli stěžovatelé již mnohokrát Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, ani nyní podaný návrh základní formální náležitosti ústavní stížnosti nesplňuje, neboť nebyl naplněn zejména požadavek povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem podle §30 a 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a určení lhůty podle §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
4. V posuzované věci však Ústavní soud shledává, že stěžovatelé se na Ústavní soud obrací opakovaně, přičemž byli (stejně jako každý z nich) již mnohokrát vyzýváni k odstranění vad ústavní stížnosti, včetně poučení o nezbytnosti právního zastoupení advokátem a upozornění na následky spojené s neodstraněním vad.
5. Stěžovatelé tak již byli řádně poučeni, jaké náležitosti má obsahovat návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, a o povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem již při podání ústavní stížnosti, včetně postupu, jak si mohou advokáta opatřit. Stěžovatelé byli výslovně informováni o tom, že Ústavní soud zástupce pro řízení neustanovuje, současně byli upozorněni na následky spojené s neodstraněním nedostatku právního zastoupení.
5. V řízení o ústavní stížnosti přitom není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli opakovaně v každé jeho věci, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud (stejně jako v řízeních o jiných ústavních stížnostech stěžovatelů - k 1. stěžovatelce viz např. usnesení ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. III. ÚS 2735/20 či ze dne 21. 7. 2021 sp. zn. I. ÚS 1721/21, k 2. stěžovateli viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1316/20 či ze dne 23. 9. 2020 sp. zn. I. ÚS 2609/20 a ke 3. stěžovateli viz např. usnesení ze dne 7. 1. 2019 sp. zn. I. ÚS 4307/18, ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. I. ÚS 2441/18 či naposledy ze dne 21. 9. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2447/21 a další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) přiměřeně použil ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2021
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj