ECLI:CZ:US:2021:4.US.508.21.1
sp. zn. IV. ÚS 508/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., zastoupené JUDr. Jitkou Bludskou, advokátkou, sídlem Budějovická 637/71, Praha 4 - Krč, proti výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2021 č. j. 55 Co 345/2020-1376, ve znění opravného usnesení ze dne 8. února 2021 č. j. 55 Co 345/2020-1386, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) nezletilého O. K. a 2) V. Ch., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 10 odst. 2, čl. 33 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i čl. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě, čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 6 odst. 2, čl. 12 odst. 2 a čl. 28 odst. 1 písm. a) Úmluvy o právech dítěte.
2. V ústavní stížnosti stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí a věc projednal přednostně.
3. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v řízení o neshodách rodičů o významných záležitostech nezletilého, změně úpravy styku otce s nezletilým a změně výchovy nezletilého, Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 23. 9. 2020 č. j. 6 P 112/2017-1289 zamítl návrh druhého vedlejšího účastníka jako otce (dále jen "otec") na nahrazení souhlasu stěžovatelky jako matky (dále též "matka") s podáním přihlášky prvního vedlejšího účastníka (dále jen "nezletilý") do školy A a s docházkou nezletilého do této školy, B, od 1. 9. 2020 (výrok I.), zamítl návrh otce na uložení povinnosti matce zdržet se předávání nezletilého do jiného předškolního a školního zařízení (výrok II.). Výrokem III. obvodní soud zamítl návrh otce na změnu výchovy nezletilého. Výrokem IV. upravil styk otce s nezletilým. Výrokem V. zamítl návrh otce na uložení povinnosti matce zajistit docházku nezletilého do dětského sboru. Výrokem VI. zastavil řízení ve věci návrhu matky na udělení souhlasu za otce s docházkou nezletilého do Mateřské školy C (dále jen "mateřská škola KC"), pro školní rok 2020/2021. Výrokem VII. zamítl návrh matky na udělení souhlasu za otce s docházkou nezletilého do Základní školy D pro školní rok 2021/2022, a výrokem VIII. zamítl návrh matky, aby otci byla uložena povinnost zdržet se předávání nezletilého do jiného vzdělávacího zařízení, než je Mateřská škola C. Výrokem IX. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
4. Proti rozsudku obvodního soudu podali oba rodiče odvolání. Napadeným rozsudkem městského soudu byl rozsudek obvodního soudu ve výroku I. změněn tak, že soud nahradil souhlas matky s podáním přihlášky nezletilého do A a s docházkou do této školy, B, ve výroku II. byl rozsudek obvodního soudu změněn tak, že matka je povinna zdržet se předávání nezletilého do jiného předškolního a školního zařízení (výrok I.). Ve výroku IV. byl rozsudek změněn jen u telefonní komunikace otce s nezletilým, jinak byl v tomto výroku potvrzen (výrok II.). Ve výrocích III., V., VII. a VIII. byl rozsudek obvodního soudu potvrzen (výrok III.). Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV.).
5. Městský soud shledal odvolání otce proti výroku I. a II. napadeného rozsudku obvodního soudu důvodným. Vyšel ze skutkového zjištění obvodního soudu, že nezletilý je vyspělý přiměřeně svému věku a jeví se jako dostatečně fyzicky i duševně zralý pro možnou předškolní výuku, jak v mateřských zařízeních vybraných rodiči, a tak i v základní britské bilingvní škole, kterou pro něj vybral otec, a jejíž výuku preferuje. Jde o školu prestižní, soukromou s nadstandardně vysokým školným okolo částky 200 000 Kč ročně, které se otec zavázal hradit. Městský soud poukázal na to, že úlohou soudu při neshodě rodičů je hodnotit a zkoumat výlučně zájem nezletilého dítěte, kterému se musí oba rodiče přizpůsobit. Městský soud zdůraznil, že nerozhoduje o přijetí dítěte na žádnou školu, avšak při sledování zájmu dítěte mu v takovéto možnosti bránit nesmí. Za důvodnou neshledal městský soud ani argumentaci matky, že příprava zajištěná otcem pro toto předškolní zařízení je pro nezletilého nepřiměřeně zátěžová, když ona sama má zájem zachovat mu hezké dětství. Jako účelovou pak hodnotil městský soud argumentaci matky, že má zájem, aby syn vyrůstal s kamarády z místa jejího současného bydliště, když matka současně deklarovala, že se s nezletilým odstěhuje mimo P. Důvody pro nenastoupení nezletilého do této školy městský soud neshledal ani v dopravě nezletilého do této školy, neboť v řízení bylo prokázáno, že otec nepracuje a matka pracuje pouze na poloviční úvazek. Důvodem pak podle soudu nemůže být ani špatná komunikace mezi rodiči. Městský soud konstatoval, že oba rodiče, kteří prezentují svůj maximální zájem o nezletilého, mají objektivní podmínky, aby se jeho zájmům přizpůsobili.
6. V záhlaví uvedeným opravným usnesením městský soud svůj napadený rozsudek ve výroku I. opravil tak, že na místo nesprávného "do A a s docházkou do této školy, B", je správně "do A a s docházkou do E, B". Městský soud vydání opravného usnesení odůvodnil tím, že při vyhotovování rozsudku došlo ke zjevné nesprávnosti nepřesným označením školy, když na místo správného E, C, byla uvedena nesprávně A. Postupem podle §164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), proto tuto chybu opravil.
II.
Argumentace stěžovatelky
7. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že městský soud se při právním posouzení věci odchýlil od názoru orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který preferoval, aby nezletilý docházel do spádové mateřské školy a následně do spádové základní školy. Městský soud přitom neprovedl žádné další dokazování, o které by mohl opřít svůj opačný závěr. Nebyl realizován další pohovor s nezletilým, ze kterého by vyplynul jiný názor nezletilého než, že nezletilý do Mateřské školy C chodí rád a nechce nic měnit. Podle stěžovatelky jsou právní závěry městského soudu v zásadním nesouladu se skutkovými zjištěními, ke kterým dospěl obvodní soud. Podle stěžovatelky městský soud rezignoval na vyslovený názor nezletilého i názor orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
8. Stěžovatelka dále namítá, že městský soud provedením opravy zřejmé nesprávnosti podle §164 o. s. ř. změnil obsah svého rozsudku, když uvedl jiný název školy (A), než o které bylo vedeno dosavadní řízení před soudy oběma stupňů (A, dále též "A"), čímž porušil právo na soudní ochranu a principy právního státu (předvídatelnosti a rovnosti). Stěžovatelka poukazuje na to, že otec od počátku řízení (v žalobě, v průběhu řízení i v odvolání) uváděl chybně název soukromé školy, když namísto nahrazení souhlasu matky s podáním přihlášky do E (dále též "E") požadoval nahrazení souhlasu matky s podáním přihlášky do A.
9. Stěžovatelka dovozuje, že obecné soudy se dosud zabývaly pouze nahrazením jejího souhlasu s podáním přihlášky k předškolnímu vzdělávání A. Souhlas stěžovatelky s podáním přihlášky k předškolnímu vzdělávání do E nebyl nahrazen soudem. Soudy se dosud nezabývaly ani nahrazením souhlasu matky s podáním přihlášky ke školnímu vzdělávání v E. Městský soud zakázal nezletilému docházet k plnění povinné školní docházky do jiné základní školy, než je E, přičemž tento zákaz navázal na právní moc svého rozsudku a nikoli na přijetí nezletilého k předškolnímu a školnímu vzdělávání do této školy. Stěžovatelka dovozuje, že výrokem I. rozsudku městského soudu bylo porušeno právo nezletilého na vzdělání.
10. Stěžovatelka dále uvádí, že chtěla, aby nezletilý, který jí byl svěřen do výlučné péče, mohl dokončit předškolní docházku ve své spádové Mateřské škole C, která se nachází v docházkové vzdálenosti od trvalého bydliště stěžovatelky a nezletilého, na kterou je zvyklý a má zde své kamarády. Stěžovatelka nesouhlasila s nástupem nezletilého do přípravného (předškolního) ročníku na soukromé škole "A" z důvodu, že studium na soukromé "A" klade na žáky vysoké nároky a vyžaduje dobrou spolupráci rodičů, zatímco vztahy mezi rodiči nezletilého jsou výrazně konfliktní, nezletilý je jimi zatížen a nemá rád změny, "soukromá škola v P. K." se nachází velmi daleko od bydliště stěžovatelky, které byl svěřen nezletilý do výlučné péče, kdy doprava do a ze "soukromé školy v K." zabere každý všední den 2 hodiny denně.
11. Městský soud napadeným rozhodnutím znemožnil nezletilému, který nemá rád změny, docházet poslední čtyři měsíce povinné předškolní docházky do stejné spádové mateřské školy, která se nachází v docházkové vzdálenosti od trvalého bydliště stěžovatelky. Na tuto mateřskou školu je nezletilý zvyklý a má zde své kamarády. Napadeným rozhodnutím mu znemožnil rozvíjet mezilidské vztahy se svými kamarády z Mateřské školy C (kam dochází od září 2018) a nerespektoval ani ústavně zaručené právo nezletilého na ochranu jeho soukromého a rodinného života.
12. Dále bylo porušeno právo stěžovatelky a nezletilého na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s ústavně zaručenými právy nezletilého podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle kterého zájem dítěte musí být v jakémkoli řízení předním hlediskem, a také právo dítěte podle čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte být slyšeno. V řízení byla porušena i zásada rovnosti, kdy obdobné případy by měly být posuzovány obdobně v souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu [nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018 sp. zn. IV. ÚS 827/18 (N 73/89 SbNU 121), všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
13. Stěžovatelka navrhla přednostní projednání věci a odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, aby nezletilý mohl opět co nejdříve zahájit a 30. 6. 2021 dokončit povinnou předškolní docházku ve své spádově Mateřské škole C, kam dochází již od září 2018.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
14. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
15. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
16. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
17. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
18. Ústavní soud ve svých rozhodnutích setrvale upozorňuje, že není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; podle své dosavadní rozhodovací praxe Ústavní soud zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, či jiné závěry při neshodách rodičů o významných záležitostech nezletilého, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud nebo odvolací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19).
19. Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Rovněž Ústavní soud ve své judikatuře dlouhodobě zdůrazňuje nutnost zohlednění nejlepšího zájmu dítěte při jakékoli činnosti týkající se dítěte, včetně soudního rozhodování [viz např. nález ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 23/02 (N 89/33 SbNU 353; 476/2004 Sb.); nález ze dne 8. 7. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 15/09 (N 139/58 SbNU 141; 244/2010 Sb.), bod 29; nález ze dne 15. 10. 2014 sp. zn. IV. ÚS 3305/13; nález ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 1506/13 (N 110/73 SbNU 739); nález ze dne 13. 7. 2011 sp. zn. III. ÚS 3363/10 (N 131/62 SbNU 59); či nález ze dne 31. 12. 2018 sp. zn. II. ÚS 2344/18 (N 205/91 SbNU 611)].
20. Podle čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte zabezpečují její smluvní strany dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni. Podle čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte se za tímto účelem dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce anebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství.
21. Podle §867 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník"), soud poskytne dítěti před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, potřebné informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor a tento sdělit. Není-li pak podle zjištění soudu dítě schopno informace náležitě přijmout, nebo není-li schopno vytvořit si vlastní názor či tento sdělit, pak podle §867 odst. 2 občanského zákoníku soud informuje a vyslechne toho, kdo je schopen zájmy dítěte ochránit, s tím, že se musí jít o osobu, jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy dítěte. O dítěti starším dvanácti let se podle tohoto ustanovení má za to, že je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit. Názoru dítěte věnuje soud patřičnou pozornost.
22. Ústavní soud k tomu poznamenává, že podle názoru Výboru pro práva dítěte tam, kde je to možné, by měl být zjišťován názor dítěte přímo (srov. Obecný komentář k Úmluvě o právech dítěte č. 12. Právo dítěte být slyšeno. Výbor pro práva dítěte, Organizace spojených národů. Ženeva: 2009, s. 12, bod 35, dostupný na http://www.refworld.org/docid/4ae562c52.html.). Byť nelze zjišťování názoru nezletilých prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí považovat za porušení práva dítěte být slyšeno a v každém případě je třeba individuálně posoudit, jaká forma je pro konkrétního nezletilého nejvhodnější.
23. K realizaci procesního práva nezletilého být slyšen v záležitosti, může však dojít za situace, kdy nezletilé dítě je schopno vyjádřit vlastní názor k věci, která se ho dotýká. Ústavní soud přihlédl k tomu, že v posuzované věci bylo nezletilému v době řízení před obecnými soudy šest let, jde tedy o dítě ve věku, ve kterém podle názoru soudu nemůže mít objektivní a vyzrálý náhled na věc, když za věkovou hranici považovanou zákonem za hranici relevance osobního vyjádření nezletilého dítěte je obecně považována věková hranice dvanácti let. V takto útlém věku dítěte si lze jen stěží představit, že i dítě značně vyspělé by bylo schopno formulovat vlastní názor na věc, k níž se vedlo poměrně obsáhlé a podrobné dokazování. Uvedené platí i při rozhodování soudu o dalším vzdělávání nezletilého a zvláště při rozhodování soudu o výběru soukromé základní školy s dvojjazyčnou výukou, jako tomu je v nyní posuzované věci. V řízení vedeném před obvodním soudem byl proveden opatrovníkem s nezletilým pohovor v mateřské škole. Při pohovoru nezletilý uvedl, jak trávil léto s rodiči, že u matky bydlí jeho sourozenci, u otce M. a pes. Nezletilý uvedl, že s matkou i taťkou si telefonuje, neboť má svůj telefon, může ho nosit sebou, ale někdy je u rodičů, rád volá oběma rodičům. V mateřské škole se mu líbí, v MŠ C má kamarády. Nezletilý chodí i do jiné mateřské školy, neví kdy, většinou, když chodí k otci a druhý den se nevrací k matce. Dále uvedl, že se má dobře, nechtěl by nic měnit, jen mu možná vadí, že chodí sem a tam, čímž myslel střídání mezi rodiči. Dále o rodině mluvit nechtěl. Z počátku hovořil nezletilý bez ostychu, pouze působil stydlivěji, bez problémů navázal kontakt, po celou dobu se díval po dětech a vyhledával pohled učitelky. O rodičích vyprávěl s nadšením, hlavně o návštěvě babičky nebo dovolené u moře, ohledně docházky do mateřské školy a střídání u rodičů zpozorněl, odpověď si rozmýšlel a spíše se zdráhal reagovat. Z pohovoru bylo zřejmé, že je zatížen konfliktem mezi rodiči, snažil se volit správná slova, aby nikomu z nich neublížil. Působil jako bystrý chlapec, hovořil srozumitelně, měl malé problémy s výslovností "ř", používal slova odpovídající jeho věku.
24. Pro úplnost je třeba uvést, že z obsahu napadeného rozhodnutí obvodního soudu vyplývá, že otec s nezletilým o této škole (E) mluvil, s nezletilým ji navštívil a prohlédl si venkovní prostředí této školy, nezletilému se škola líbila. Ústavní soud je toho názoru, že teprve v průběhu docházky nezletilého do předškolního (přípravného) ročníku b. základní školy, která pravděpodobně již začala (je-li ovšem za současné epidemiologické situace realizována), bude možné nejlépe zjistit, zda se nezletilému v této škole líbí, zda mu bude docházka do této školy vyhovovat a zda bude zvládat dvojjazyčnou výuku na této škole, samozřejmě, bude-li po absolvování přijímacího pohovoru do této školy přijat.
25. Jde-li o stanovisko opatrovníka v řízení před obvodním soudem (viz odůvodnění rozsudku obvodního soudu) k posuzované otázce, tento k návrhu otce na udělení souhlasu za matku s docházkou nezletilého do britské školy pouze uvedl, že může doporučovat pro nezletilého pouze spádovou školu s ohledem na jeho trvalý pobyt, neboť škola s volným místem pro dítě musí počítat s tím, že i při vyhovění návrhu otci o nahrazení souhlasu rodiče k přihlášení do školského zařízení není zaručeno ještě to, že dítě bude ke vzdělávání školou přijato a rozhodnutí soudu by tak nemělo předjímat, zda dítě přijato bude či nikoliv, neboť během dokazování nebyl doložen přípis školy, že podáním přihlášky bude nezletilý do školy přijat. Dále poukázal na výši školného na této škole.
26. V posuzované věci městský soud vyšel ze skutkového zjištění učiněného obvodním soudem (učiněného na základě rozsáhlého dokazování), že nezletilý je vyspělý přiměřeně svému věku a jeví se jako dostatečně fyzicky i duševně zralý pro možnou předškolní výuku, jak v mateřských zařízeních vybraných rodiči, a tak i v základní britské bilingvní škole, kterou pro něj vybral otec. Městský soud při svém rozhodování vzal v úvahu především nejlepší zájem nezletilého, kterému se musí oba rodiče přizpůsobit. Městský soud se přitom v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal s námitkami stěžovatelky, že toto předškolní zařízení je pro nezletilého nepřiměřeně zátěžové, když ona má zájem mu zachovat hezké dětství, jakož i s argumentací stěžovatelky, že má zájem, aby syn vyrůstal s kamarády z místa jeho současného bydliště. Důvody pro nenastoupení nezletilého do této školy městský soud neshledal ani v dopravě nezletilého do této školy, ani ve špatné komunikaci mezi rodiči. Městský soud dovodil, že oba rodiče, kteří prezentují svůj maximální zájem o nezletilého, mají objektivní podmínky, aby se jeho zájmům přizpůsobili.
27. Vzhledem k tomu, že městský soud dospěl k závěru, že obvodní soud správně zjistil skutkový stav věci, ze kterého při svém rozhodování vyšel, avšak dospěl k závěru, že obvodní soud rozhodl nesprávně v navazujícím posouzení o ne/nahrazení souhlasu matky (stěžovatelky), postupem podle §220 odst. 1 a) o. s. ř. rozsudek obvodního soudu změnil. Uvedený postup městského soudu, se kterým se stěžovatelka v ústavní stížnosti neztotožňuje, je tedy souladu se zákonem, a z hlediska ústavnosti mu nelze nic vytknout.
28. Jde-li o námitku stěžovatelky, že městský soud opravným usnesením změnil obsah rozsudku, když rozhodoval o jiné škole, Ústavní soud uvádí následující. Oprava výroku rozhodnutí je v obecné rovině nežádoucí a výjimečná, nikoli však a priori zapovězená - posouzení konkrétní věci závisí na kontextu vztahu opravného usnesení k výsledku řízení a na zachování procesních záruk účastníků řízení plynoucích z hlavy páté Listiny [viz např. nález ze dne 12. 3. 2009 sp. zn. IV. ÚS 2956/07 (N 54/52 SbNU 539), srov. usnesení ze dne 20. 6. 2020 sp. zn. I. ÚS 1663/20].
29. V posuzované věci městský soud opravil ve výroku svého rozhodnutí nesprávné označení názvu školy, když z provedeného dokazování, jakož i z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že není pochyb o tom, o jaké škole, do níž má být přihláška podána, bylo obecnými soudy rozhodováno (A), a kde se tato škola nachází ("s docházkou do E, B"), a že chybný název této školy (A) otec uvedl nesprávně omylem. Z ústavní stížnosti stěžovatelky, stejně jako z jejího odvolání, je zřejmé, že je jí známo, o jakou školu jde (i když na různých místech své ústavní stížnosti používá jiné názvy). Pro úplnost je třeba uvést, že z obsahu napadeného rozhodnutí obvodního soudu se podává, že nezletilý tuto školu s otcem navštívil.
30. Podle názoru Ústavního soudu se stěžovatelce i nezletilému dostalo řádného a spravedlivého dvojinstančního řízení, v němž jim žádný z obecných soudů neupřel jejích ústavně zaručená práva. Městský soud rozhodnutí obvodního soudu, jde-li o návrh otce na nahrazení souhlasu matky s podáním přihlášky do uvedené základní školy, změnil tak, že souhlas matky napadeným rozsudkem nahradil. Stěžovatelka se však se závěrem městského soudu neztotožňuje. To ovšem nezakládá důvod pro zásah Ústavního soudu. Skutečnost, že soud přistoupí při svých úvahách k jinému hodnocení provedených důkazů, než které by za správné považovala ta či ona strana sporu, případně, že na základě tohoto hodnocení důkazů dospěje soud k právnímu závěru, s nímž se některý z účastníků řízení neztotožňuje, nelze považovat za zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky či nezletilého. Soud v odůvodnění svého rozhodnutí musí ovšem přesvědčivě a logicky vyložit, jakými úvahami se při rozhodování věci řídil, tedy mimo jiné, k jakým skutkovým zjištěním na základě provedených důkazů dospěl a jaké právní závěry z těchto skutkových zjištění učinil. Této své povinnosti městský soud v napadeném rozhodnutí dostál.
31. V posuzované věci bylo napadené rozhodnutí městského soudu odůvodněno způsobem, který nevybočuje z mezí ústavnosti. Městský soud hodnotil především nejlepší zájem nezletilého způsobem, jemuž není co vytknout. Ústavní soud v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatelky či nezletilého. V závěrech ve věci jednajícího soudu Ústavní soud neshledal ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup. Ústavní soud tak neshledal důvod ke svému zásahu do nezávislého soudního rozhodování. Do budoucna nadto není vyloučena změna rozhodnutí soudu, dojde-li ke změně poměrů.
32. Odkazuje-li stěžovatelka na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 827/18, je třeba uvést, že v případě soudních rozhodnutí v tak individualizovaných věcech, jakými jsou spory o úpravu poměrů nezletilých dětí a spory v souvisejících věcech, lze stěží hovořit o precedenční závaznosti jejich závěrů, neboť obzvláště v těchto věcech je nutno přihlížet především ke konkrétním okolnostem dané věci.
33. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), a protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky či nezletilého (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na skutečnost, že Ústavní soud rozhodl o podané ústavní stížnosti v krátké době po jejím podání, a proto nebylo třeba rozhodovat samostatně o návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadeného usnesení.
34. Ústavní soud pro úplnost dodává, že odmítnutím této ústavní stížnosti nijak nepředjímá další rozhodování soudů o úpravě výkonu rodičovských práv a povinností, a závěrem zdůrazňuje, že je na obou rodičích, aby respektovali nejlepší zájem svého nezletilého syna (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte) a pokusili se najít v otázce péče o něj alespoň částečně společnou řeč, neboť tím, kdo v nastalé situaci nejvíce trpí, je právě jejich nezletilý syn.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. března 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu