ECLI:CZ:US:2021:4.US.595.21.1
sp. zn. IV. ÚS 595/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti OMELKA, s. r. o., sídlem Komárovská 411/24, Brno, zastoupené JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem, sídlem Údolní 222/5, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. prosince 2020 č. j. 27 Co 38/2020-200 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. září 2019 č. j. 42 C 250/2016-150, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti SPEGLASS, s. r. o., sídlem Košťanská 194, Teplice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a její přílohy se podává, že vedlejší účastnice se po stěžovatelce domáhala zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím s tím, že jde o doplatek ceny za dodané sklo, jehož cena ve výši 77 652 Kč byla stěžovatelce vyúčtována fakturou splatnou 3. 7. 2015. Z fakturované částky stěžovatelka zaplatila vedlejší účastnici jen 37 652 Kč. Stěžovatelka ve vyjádření k žalobě uvedla, že vedlejší účastnice nedodržela sjednaný termín dodávky skel, v důsledku čehož stěžovatelka vůči svému objednateli nedodržela termín dokončení a předání stavby, a toto zpoždění vedlo ke snížení ceny za dodávku prací stěžovatelky o 100 000 Kč (tedy ke vzniku škody). V souvislosti s opožděným dodáním skel stěžovatelka vyčíslila vedlejší účastnici vícenáklady ve výši 63 736,60 Kč, která stěžovatelčinu námitku o vzniklé škodě a vícenákladech odmítla jako účelovou, protože žádný závazný termín dodání skel sjednán nebyl a skla byla dodána v přiměřené lhůtě. K tvrzené škodě ve výši 100 000 Kč vedlejší účastnice uvedla, že tuto částku si stěžovatelka sama dohodla s generálním dodavatelem stavby, nešlo tedy o uplatnění žádné sankce, kterou by bylo možno přičítat vedlejší účastnici. Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem žalobě vyhověl, když po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi vedlejší účastnicí a stěžovatelkou byla uzavřena smlouva o díle, na jejímž základě se vedlejší účastnice zavázala vyrobit pro stěžovatelku 54 kusů, resp. 58 kusů skel. Ke sporné otázce včasnosti, respektive opožděnosti, dodání 18 kusů skla městský soud uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, že mezi účastníky byl sjednán přesný termín dodání. Za situace, kdy vedlejší účastnice v předchozí komunikaci udávala dobu výroby 3 až 4 týdny a v potvrzení objednávky stěžovatelce uvedla orientační termín výroby (tedy nikoliv dodání) na den 10. 6. 2015, pak takový údaj neodporuje ani prvotní informaci, kterou vedlejší účastnice stěžovatelce poskytla o okamžiku dodání. Městský soud doplnil, že stěžovatelka ani netvrdila, kdy se měla vedlejší účastnice do prodlení s dodáním zakázky dostat, ani že by dodávka měla proběhnout v jediné kompletní dodávce, která by měla sjednaný termín dodání. O povinnosti kvalifikovaně tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru o sjednaném datu plnění a vzniku prodlení vedlejší účastnice nemohla být stěžovatelka městským soudem poučena, neboť se jednání před soudem nezúčastňovala. Vedlejší účastnice podle městského soudu prokázala dodání sjednaného díla včas.
3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek městského soudu, protože se ztotožnil se závěry městského soudu. I podle krajského soudu ze skutkových zjištění vyplývá, že vedlejší účastnice nenavrhla ani nepotvrdila pevný termín dodání objednaných skel, vždy uváděla termín dodání jako přibližný. Je sice pravdou, že stěžovatelka v objednávce ze dne 6. 5. 2015 jako termín odběru uvedla datum 27. 5. 2015, avšak tento termín nebyl vedlejší účastnicí v potvrzení zakázky akceptován, naopak vedlejší účastnice v potvrzení zakázky uvedla, že orientační termín výroby bude dne 10. 6. 2015. Podle krajského soudu (logicky vzato) musí termín výroby předcházet termínu dodání, maximálně může být s termínem dodání shodný. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by stěžovatelka na tento protinávrh vedlejší účastnice reagovala, skla vedlejší účastnice postupně dodala a stěžovatelka je převzala. První dvě dodávky a čtvrtou dodávku stěžovatelka zaplatila, na třetí dodávku uhradila jen částku 37 652 Kč. Vyčíslení vícenákladů vůči vedlejší účastnici stěžovatelka uplatnila až po podání žaloby, a to více než jeden rok od uskutečnění dodávek. Všechny tyto okolnosti vedou podle krajského soudu k závěru, že přesný termín dodávek mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí sjednán nebyl. Za situace, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by si stěžovatelka a vedlejší účastnice ujednaly přesný termín dodání, nelze podle krajského soudu dospět k závěru, že by vedlejší účastnice byla s dodávkou uskutečněnou v celém rozsahu ke dni 18. 6. 2015 v prodlení, tudíž vedlejší účastnice neporušila smlouvu.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v podstatné části ústavní stížnosti rekapituluje dosavadní průběh řízení. Poté obecně konstatuje, že městský soud k věci přistupoval tak, jako by důkazy vedlejší účastnice měly větší důkazní sílu než její důkazy, když některé (jí navrhované) důkazy ani neprovedl, což podle stěžovatelky mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Městský soud například pominul listinu vedlejší účastnice, na které bylo potvrzeno dodání 54 kusů skel v jedné dodávce, neboť zde není rozepsáno, že by mělo být dodáváno po částech, a to v orientačním termínu 10. 6. 2015. V tomto termínu však vedlejší účastnice dodala jen 36 kusů skla, navíc si stěžovatelka musela zabezpečit dopravu. V e-mailu ze dne 29. 5. 2015 a 12. 5. 2015 se vedlejší účastnice omlouvá za nedodržení termínu, neboť došlo k rozbití části skel a tyto musely být vyrobeny znovu. Odůvodnění rozsudku krajského soudu je podle stěžovatelky formalistické, když z něho nelze zjistit, o jaké zákonné ustanovení soud své rozhodnutí opírá, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, proč přiznal důkazům vedlejší účastnice silnější váhu než důkazům stěžovatelky. Krajský soud také podle stěžovatelky nevysvětlil, proč neprovedl další stěžovatelkou navrhované důkazy.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za řádně vedené. Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li obecné soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, když by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení Ústavní soud ve stěžovatelčině věci neshledal.
7. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelčina ústavní stížnost neobsahuje relevantní ústavněprávní argumentaci, neboť v ní stěžovatelka jen stručně namítá nedostatečnost odůvodnění rozsudku krajského soudu (bod 8. a 9. ústavní stížnosti) a vyjadřuje názor, že krajský soud rezignoval na svou úlohu "nezkumného" (sc. přezkumného") orgánu, neboť vznesla v řízení několik "nikoliv nevýznamné argumentů, které zůstaly bez odezvy".
8. Podle Ústavního soudu lze uzavřít, že ve stěžovatelčině věci nedošlo k žádnému skutkovému ani právnímu excesu. Stěžovatelka nespecifikuje, z čeho má vyplývat, že obecné soudy upřednostňovaly důkazy či tvrzení vedlejší účastnice, a které důkazy navrhované stěžovatelkou byly opomenuty. S ohledem na obsah listiny předkládané vedlejší účastnicí, stěžovatelka v ústavní stížnosti uvažuje o orientačním termínu dodání, avšak krajský soud vysvětlil, že ani nešlo o termín dodání (byť by byl orientační), ale že šlo o termín výroby. Stěžovatelka dovozuje okolnost, že jí měla být skla dodána najednou, z toho, že smluvní dokumenty o postupné dodávce výslovně neuvažují (městský soud v této souvislosti nepřehlédl, že stěžovatelka předávala vedlejší účastnici podklady pro výrobu jednotlivých skel postupně).
9. Odůvodnění napadených rozhodnutí jsou podle Ústavního soudu přesvědčivá a jednoznačně z nich plyne, na základě jakých skutkových závěrů obecné soudy učinily právní hodnocení věci. Stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentaci svědčící o opaku nenabízí, když toliko odkazuje (a to ještě nepřímo) na úryvek textu zákona, kde se obecně stanoví, co má odůvodnění rozhodnutí soudu obsahovat.
10. Ústavní soud nezjistil, že napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu