ECLI:CZ:US:2021:4.US.865.21.1
sp. zn. IV. ÚS 865/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky G. G., t. č. v Integračním azylovém středisku Jaroměř, sídlem Kracíkova 18, Jaroměř, zastoupené Mgr. Ondřejem Rejskem, advokátem, sídlem Buzulucká 431/2, Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. února 2021 č. j. 1 Azs 360/2020-54 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. září 2020 č. j. 32 Az 14/2020-16, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Ministerstva vnitra České republiky, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv svobod (dále jen "Listina"), protože soudy nešetřily podstatu a smysl jejích základních práv (svobod). V ústavní stížnosti podala návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že vedlejší účastník rozhodnutím stěžovatelce neudělil mezinárodní ochranu. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud"). Jelikož žaloba nebyla opatřena datem a vlastnoručním podpisem stěžovatelky, vyzval krajský soud stěžovatelku usnesením k odstranění vad žaloby spočívajících v chybějícím datu a podpisu; stěžovatelka na výzvu soudu nereagovala. Krajský soud proto žalobu stěžovatelky napadeným usnesením odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění zejména zdůraznil, že chybějící podpis neumožňuje zjistit, zda žaloba byla skutečným projevem vůle stěžovatelky. To mimo jiné i proto, že krajskému soudu bylo z jeho úřední činnosti známo, že rovněž ve věci manžela stěžovatelky byla podána ke krajskému soudu nepodepsaná a nedatovaná žaloba, přestože manžel stěžovatelky si výzvu soudu k odstranění vad žaloby osobně převzal, rovněž ani on na ni do rozhodnutí krajského soudu nereagoval.
3. Následnou stěžovatelčinu kasační stížnost Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění zdůraznil, že usnesení vyzývající stěžovatelku k odstranění vad žaloby jí bylo řádně doručeno, odkázal na svou judikaturu a uvedl, že podpis žalobce na žalobě je jednou z povinných obecných náležitostí žaloby. Nedoplní-li žalobce ani na základě usnesení předsedy senátu ve stanovené lhůtě žalobu, stane se z původně odstranitelné procesní překážky procesní překážka neodstranitelná, neboť chybějící podpis znamená, že není možno zjistit, zda žaloba byla projevem žalobcovy skutečné vůle. V tomto kontextu podle Nejvyššího správního soudu neobstojí tvrzení stěžovatelky, že krajskému soudu muselo být jasné, že stěžovatelka opravdu zamýšlela žalobu podat, neboť stejný soud vedl řízení ve věci jejího syna i manžela. Soud ovšem musí mít podle Nejvyššího správního soudu před projednáním žaloby vždy postaveno najisto, že žaloba je skutečným projevem vůle toho, kdo ji podal. Tuto skutečnost nemůže dovozovat z nepřímých indicií, kterých se stěžovatelka dovolává. Stěžovatelka nežádala o ustanovení tlumočníka a rovněž žádost o ustanovení zástupce byla odůvodněna nedostatkem finančních prostředků, nikoliv jazykovou bariérou. Dodatečně tvrzená neznalost českého jazyka nemůže obstát jako argument, proč krajský soud nemohl odmítnout žalobu stěžovatelky.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. V ústavní stížnosti stěžovatelka zejména uvádí, že správní soudy posoudily vadu její žaloby přepjatě formalisticky, když krajskému soudu mělo být známo vícero skutečností, které možnost, že by žalobu stěžovatelky podal někdo jiný proti její vůli, prakticky vylučovaly (krajský soud vedl řízení též ve věci jejího syna i manžela, a navíc šlo o v pořadí druhou žalobu stěžovatelky ve věci udělení mezinárodní ochrany). To vše lze podle stěžovatelky považovat za indicie svědčící o tom, že podání žaloby bylo v souladu s její skutečnou vůlí.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za řádně vedené. Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li obecné soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, když by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení Ústavní soud ve stěžovatelčině věci neshledal.
7. K vlastní, stručně pojaté, stížnostní argumentaci Ústavní soud uvádí, že správní soudy neposoudily podmínky odstranění vad žaloby stěžovatelky nepřiměřeně přísně. Stěžovatelka v dané fázi řízení neznalost českého jazyka netvrdila, navíc šlo o její žádost opakovanou, se správním řízením tak již měla zkušenosti. Manžel stěžovatelky - ač výzvu k odstranění stejné vady žaloby osobně převzal - tuto vadu také neodstranil. Krajskému soudu nelze vytýkat, že k uvedené vadě žaloby stěžovatelky zůstal ostražitý. Nadto stěžovatelka - vidouc nedostatek manželovy žaloby - si mohla klást otázku, zda její podání soudu netrpí stejnou vadou a mohla se o věc v daném kontextu zajímat. Chybějící podpis žaloby je takovou náležitostí (resp. vadou), kterou by mohla poměrně snadno odstranit sama i při vědomí toho, že se nachází v cizím prostředí, což jistě není pro ni zcela komfortní, měla-li jednat s orgány veřejné moci cizího státu. Nicméně pro důvody uvedené shora lze i podle Ústavního soudu uzavřít, že správní soudy ve věci stěžovatelky postupovaly v souladu s právními předpisy.
8. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou. K návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí Ústavní soud konstatuje, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, lze-li očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala a návrh na odklad vykonatelnosti akcesoricky sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu