ECLI:CZ:US:2021:4.US.893.21.1
sp. zn. IV. ÚS 893/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace KOVO DRUŽSTVO Olomouc, sídlem Dukelských hrdinů 29, Hlubočky, zastoupené Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem, sídlem Pavelčákova 441/14, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2021 č. j. 27 Cdo 940/2019-337, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Petra Hejtmana, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím a postupem Nejvyššího soudu došlo k porušení jejího základního ústavního práva na spravedlivý (sc. řádný) proces a soudní ochranu.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 11. 4. 2018 č. j. 30 Cm 122/2015-270 určil neplatnost usnesení členské schůze stěžovatelky konané dne 22. 7. 2015 o zvolení Vladimíry Peřinové předsedkyní a Romana Peřiny místopředsedou a o odvolání Ing. Josefa Peřiny z funkce předsedy a vedlejšího účastníka (jako navrhovatele) z funkce místopředsedy.
3. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 2. 1. 2019 č. j. 8 Cmo 123/2018-313 rozhodl, že se odvolací řízení nepřerušuje (výrok I), a dále usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok II), a také rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV).
4. Proti tomuto usnesení brojil vedlejší účastník dovoláním, načež Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením usnesení vrchního soudu ve výrocích II až IV zrušil a v daném rozsahu vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení [§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], načež dospěl k závěru, že tomu tak není.
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 téhož zákona). Z toho vyplývá, že ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k těmto jiným zákonným procesním prostředkům [srov. usnesení ze dne 28. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475)], a k jejímu věcnému projednání proto může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně svých práv efektivně vyčerpal.
7. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti byť i pravomocným rozhodnutím soudů, jimiž však věc nebyla ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení ze dne 30. 3. 2006 sp. zn. IV. ÚS 125/06 (U 4/40 SbNU 781), ze dne 22. 7. 2008 sp. zn. III. ÚS 1692/08, ze dne 7. 11. 2012 sp. zn. I. ÚS 4033/12 či ze dne 28. 8. 2013 sp. zn. I. ÚS 1503/13 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
8. V posuzované věci se stěžovatelka svou ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo rozhodnutí vrchního soudu zrušeno, a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Soudní řízení ve věci samé tedy neskončilo, přičemž stěžovatelka má i po takovém (tj. kasačním) rozhodnutí nadále k dispozici procesní prostředky, kterými může bránit svá práva. Ústavní stížnost byla k Ústavnímu soudu podána předčasně, resp. jde o nepřípustný návrh, jak vyplývá i z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu.
9. S ohledem na výše uvedené nezbývá než uzavřít, že stěžovatelka před podáním této ústavní stížnosti nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a proto je tato její ústavní stížnost nepřípustná. K tomu možno dodat, že stěžovatelce nic nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení před obecnými soudy skončeno, nebude-li s jeho výsledkem souhlasit a bude-li pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách, a to (i) v důsledku nyní namítaného pochybení Nejvyššího soudu.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků pro její nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2021
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj