ECLI:CZ:US:2021:4.US.899.21.1
sp. zn. IV. ÚS 899/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky M. P. M., zastoupené Mgr. Olgou Hudcovou, advokátkou, sídlem Koželuhova 4274/8, Prostějov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 8. ledna 2021 č. j. 70 Co 2/2021-355, usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. prosince 2020 č. j. 35 Nc 70/2019-326 a proti postupu Okresního soudu v Olomouci v řízení vedeném pod sp. zn. 35 Nc 70/2019, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a 1) nezletilého S. M. P., a 2) P. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 10 odst. 2, čl. 31, čl. 32 odst. 1 a 5, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 25 odst. 1 Všeobecné deklarace lidských práv, čl. 3 odst. 1, čl. 18 odst. 1 a čl. 23 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte, jakož i v čl. 6 odst. 1, čl. 8 a čl. 13 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud uložil Okresnímu soudu v Olomouci (dále jen "okresní soud") povinnost bezodkladně ve věci samé rozhodnout.
3. Stěžovatelka (dále též "matka") s odkazem na §80 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhla, aby k odvrácení hrozící vážné újmy na zdraví nezletilého, vedlejšího účastníka sub 1), (dále jen "nezletilý") byla formou předběžného opatření okresnímu soudu uložena povinnost předběžné opatření ze dne 22. 9. 2020 č. j. 35 Nc 70/2019-241 zrušit, případně změnit v souladu s jejím návrhem ze dne 30. 11. 2020 tak, že vedlejší účastník sub 2) jako otec (dále jen "otec") je oprávněn stýkat se s nezletilým v každém lichém týdnu v kalendářním roce ve středu od 12:30 hodin do 18:30 hodin a od soboty od 8:00 hodin do bezprostředně následující neděle do 18:30 hodin, v každém sudém týdnu v kalendářním roce ve středu od 12:30 hodin do 18:30 hodin a ve čtvrtek od 12:30 hodin do 18:30 hodin.
4. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že okresní soud v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh stěžovatelky na zrušení či změnu předběžného opatření nařízeného usnesením okresního soudu ze dne 22. 9. 2020 č. j. 35 Nc 70/2019-241 (kterým byl upraven prozatímní styk otce s nezletilým). Okresní soud dospěl k závěru, že pro zrušení či změnu stávajícího předběžného opatření nejsou splněny zákonné podmínky. Ve věci bylo nařízeno předběžné opatření upravující styk otce s nezletilým usnesením ze dne 22. 9. 2020 s vykonatelností ode dne 29. 9. 2020, přičemž soud vycházel z dohody rodičů, kterou matka v závěru soudního jednání bezdůvodně odmítla podepsat s tvrzením, že šlo-li by o dohodu schválenou soudem s delší platností, souhlasila by s ní. Okresní soud konstatoval, že tento styk se řádně realizuje. Okresní soud proto neshledal důvod rozsah styku otce s nezletilým po dvou měsících opět měnit, když otec dbá doporučení lékařů a je schopen režim dítěte podle jejich doporučení upravit.
5. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a (dále jen "krajský soud") bylo usnesení okresního soudu potvrzeno. Krajský soud shodně s okresním soudem shledal i nadále nutnost zásahu do poměrů účastníků v podobě stávajícího předběžného opatření (§75c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a shodně s okresním soudem neshledal ani důvody pro změnu dříve nařízeného předběžného opatření. Krajský soud dovodil, že v posuzované věci nebyla prokázána potřeba okamžitého zásahu soudu do poměrů účastníků stěžovatelkou podaným návrhem, když okolnosti rozhodné pro nařízení navrženého předběžného opatření nebyly stěžovatelkou řádně osvědčeny. Krajský soud poukázal na to, že styk otce s nezletilým byl upraven předběžným opatřením, které se stalo vykonatelným ke dni 29. 9. 2020. V době posledního rozhodování o předběžném opatření bylo přitom konstatováno, že nezletilý zvládá kontakty s otcem dobře a podle výslovného sdělení obou rodičů nemá problém ani s přespáváním u otce. Za popsané situace považoval krajský soud za nepravděpodobné, aby po třech týdnech fungování předběžného opatření měla nastavená úprava styku pro nezletilého tak dramatické důsledky, jak je popsáno ve zprávě MUDr. Pavlíny Zaoralové ze dne 21. 10. 2020. Podle názoru odvolacího soudu nelze přehlédnout ani tu okolnost, že při popisu zdravotních problémů nezletilého čerpala dětská lékařka výhradně z údajů sdělovaných matkou. Matka přitom výslovně potvrdila, že otci o tříleté lékařské prohlídce syna neřekla, přestože otec měl zájem se vyšetření účastnit. Nad rámec uvedeného odvolací soud doplňuje, že dětská lékařka v následné zprávě ze dne 4. 1. 2021 vydané poté, co byla kontaktována rovněž otcem, své dřívější závěry výrazně upravila. Ve srovnání s matkou argumentovanou zprávou ze dne 21. 10. 2020 již absentují kategorické závěry o nevhodnosti současné úpravy styku otce s nezletilým synem, které ostatně podle krajského soudu dětské lékařce ani nepříslušejí. Aktuální lékařskou zprávou je přitom doporučen jednotný přístup k režimu, jídlu a tvoření hygienických návyků nezletilého, zdůrazněna je dále nutnost péče obou rodičů a stabilita výchovného prostředí. Krajský soud tak nemá za osvědčenou příčinnou souvislost mezi matkou popisovanými zdravotními problémy nezletilého S. M. a současnou úpravou styku provedenou shora označeným předběžným opatřením. V souladu s tímto závěrem pak vyznívají rovněž zprávy neurologa MUDr. Hájka ze dne 1. 12. 2020 a neurochirurga MUDr. Krahulíka ze dne 9. 11. 2020, podle kterých nezletilý prospívá dobře. Krajský soud dodal, že k dosavadní péči otce o nezletilého přitom nemá žádných negativních poznatků.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. V ústavní stížnosti stěžovatelka nesouhlasí s rozhodnutím soudů, které nevyhověly jejímu návrhu na změnu či zrušení nařízeného předběžného opatření. Stěžovatelka poukazuje na to, že soudy nevzaly v úvahu jí doloženou změnu okolností (změnu zdravotního stavu nezletilého a jeho neschopnost adaptovat se na nastolené změny), které odůvodňovaly zrušení nebo změnu předběžného opatření (zúžení styku otce s nezletilým).
7. Soudy podle stěžovatelky nepostupovaly v zájmu nezletilého a zasáhly tak do jeho ústavně zaručeného práva na ochranu zdraví - fyzického i psychického. Tím zasáhly i do práva stěžovatelky na ochranu rodičovství, neboť zájem na ochraně zdraví jejího dítěte a na jeho zdárném vývoji je též jejím zájmem. Tento zásah přitom nesplňuje podmínky legality a přiměřenosti. Nesplnění podmínky legality zásahu obou soudů spočívá v nedostatečném odůvodnění usnesení těchto soudů. Soudy se podle stěžovatelky nedostatečně vypořádaly s jejím návrhem a s doloženými lékařskými zprávami MUDr. Zaoralové, krajský soud dokonce přes doložené lékařské zprávy dovodil, že tvrzení stěžovatelky nebyla osvědčena. Stěžovatelka dovozuje, že soudy jí odepřely právo na soudní ochranu, na účinné opravné prostředky a na ochranu jejích základních práv a svobod, když nebyla poskytnuta ochrana před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života stěžovatelky a nezletilého.
8. Stěžovatelka poukazuje na to, že soud prodlužuje trvání předběžného opatření, aniž by zkoumal jeho odůvodněnost, a aniž by zvážil změnu okolností, kterou stěžovatelka doložila. Rozhodnutí ve věci samé soud bezdůvodně odkládá. Stěžovatelka dovozuje, že do jejího práva na soudní ochranu bylo zasaženo také tím, že řízení o úpravě styku, ale i rozhodnutí a přezkum návrhu stěžovatelky na změnu, resp. zrušení předběžného opatření vykazují neodůvodněné průtahy. Řízení bylo zahájeno před sedmnácti měsíci, přičemž ke dni podání této stížnosti nebylo o styku otce s nezletilým soudem rozhodnuto. Soud rozhodnutí ve věci samé oddaluje předběžným opatřením a tlakem na uzavření dohody rodičů nezletilého. Stěžovatelka má za to, že v řízení o úpravě styku s nezletilým by mělo být bezodkladné rozhodnuto. Nařízené předběžné opatření přispívá jen k průtahům v řízení, stejně jako snaha soudu vést rodiče k dohodě, která zjevně není možná.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
11. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
12. Ústavní soud ve své judikatuře vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se jeho přezkumné pravomoci v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo usnesení ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 49/16]. Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze k ověření, zda rozhodnutí o návrhu na vydání (zrušení či změnu) předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí, mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole v rozporu s čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [viz např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171); ke svévolnému výkladu srov. rovněž nález ze dne 1. 10. 2014 sp. zn. I. ÚS 2486/13 (N 184/75 SbNU 39)]. Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel [např. nález ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)].
13. Ústavní soud přistupuje velmi zdrženlivě k přezkumu rodinně právních věcí, do nichž zasahuje jen v případech extrémních. Rozhodování v této navýsost citlivé oblasti je doménou zejména obecných soudů, které se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a bezprostředního kontaktu s účastníky řízení mohou proniknout do mnohdy spletité a těžko jednoduše řešitelné situace a učinit konečné rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí, ale současně bude účastníky považováno za spravedlivé. Uvedené je však možno činit jedině v řízení ve věci samé, nikoli v řízení o předběžném opatření, jež je řízením specifickým (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 7. 2018 sp. zn. III. ÚS 2037/18).
14. V posuzované věci krajský soud shodně s okresním soudem neshledal důvody pro změnu dříve nařízeného předběžného opatření, neboť zde nebyla prokázána potřeba okamžitého zásahu soudu do poměrů účastníků stěžovatelkou podaným návrhem. Okolnosti rozhodné pro nařízení navrženého předběžného opatření nebyly stěžovatelkou řádně osvědčeny. Krajský soud výstižně poukázal na to, že styk otce s nezletilým byl upraven předběžným opatřením, které se stalo vykonatelným ke dni 29. 9. 2020, přičemž v době posledního rozhodování o předběžném opatření nezletilý zvládal kontakty s otcem. Za dané situace považoval krajský soud za nepravděpodobné, aby po třech týdnech fungování předběžného opatření měla nastavená úprava styku pro nezletilého tak dramatické důsledky, jak je popsáno ve zprávě MUDr. Pavlíny Zaoralové ze dne 21. 10. 2020, jejíž závěry navíc tato lékařka ve zprávě ze dne 4. 1. 2021 výrazně upravila. Ústavní soud konstatuje, že krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí pečlivě vyhodnotil závěry obsažené v uvedených zprávách MUDr. Pavlíny Zaoralové, a přesvědčivým způsobem vysvětlil, proč neměl za osvědčenou příčinnou souvislost mezi stěžovatelkou popisovanými zdravotními problémy nezletilého a současnou úpravou styku provedenou shora označeným předběžným opatřením. Krajský soud také výstižně poukázal na to, že uvedený závěr byl podpořen rovněž zprávami neurologa MUDr. Hájka ze dne 1. 12. 2020 a neurochirurga MUDr. Krahulíka ze dne 9. 11. 2020, podle kterých nezletilý prospívá dobře (blíže viz bod 6 shora).
15. V kontextu dříve vyložených kritérií ústavněprávního přezkumu je pak možno uzavřít, že ústavní stížností napadená rozhodnutí byla vydána příslušným orgánem a měla zákonný podklad. Jak bylo uvedeno, Ústavní soud nepřezkoumává podmínky pro nařízení (zrušení či změnu) předběžného opatření, ale posuzuje toliko ústavnost takového rozhodnutí.
16. Ústavní soud konstatuje, že soudy rozhodovaly v souladu se zájmy nezletilého a jejich postup byl řádně odůvodněn. Argumentaci soudů rozvedenou v jejich napadených rozhodnutích, považuje Ústavní soud za ústavně souladnou a srozumitelnou, přičemž důvody, pro které by je bylo možné označit jako svévolné, nezjistil. Soudy rozhodovaly v souladu s ustanoveními Listiny, Úmluvy a Úmluvy o právech dítěte a jejich rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, jež nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky či nezletilého. Ústavní soud nezjistil ani jiné pochybení, které by vedlo k potřebě zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí.
17. Jde-li o základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny), resp. v přiměřené lhůtě (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), Ústavní soud striktně váže přípustnost ústavní stížnosti na předcházející využití postupu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, které považuje zpravidla za efektivní prostředek nápravy [např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2012 sp. zn. I. ÚS 2427/11 (N 33/64 SbNU 349)]. Podle §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen "návrh na určení lhůty"). Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není podmíněn podáním stížnosti podle §164 zákona o soudech a soudcích. V ústavní stížnosti stěžovatelka netvrdí a ani z obsahu ústavní stížnosti nevyplývá, že by tohoto opravného prostředku využila. Návrhy stěžovatelky v bodech 2 a 3 tohoto usnesení proto Ústavní soud za dané procesní situace posoudil jako návrhy nepřípustné.
18. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), a protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv nebo svobod stěžovatelky či nezletilého (viz sub 1), dospěl k závěru, že zčásti jde o návrh zjevně neopodstatněný, a zčásti nepřípustný. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) a §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, když neshledal důvod k postupu podle §75 odst. 2 tohoto zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu