ECLI:CZ:US:2022:1.US.1037.22.1
sp. zn. I. ÚS 1037/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti Jiřího Nováka a Jolany Novákové, obou zastoupených Mgr. Michalou Tůmovou, advokátkou se sídlem Brno, Purkyňova 3091/97c, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2018 sp. zn. 103 EXE 1616/2018, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2021 č. j. 20 Co 239/2020-179 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2022 č. j. 20 Cdo 1600/2021-231, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že Městský soud v Brně rozhodl, že provedení exekuce vedené u soudní exekutorky Mgr. Lenky Černoškové, Exekutorský úřad Prostějov, pod sp. zn. 018 EX 03512/18 se odkládá do právní moci rozhodnutí o návrhu povinného (Statutární město Brno) na zastavení exekuce ze dne 14. 11. 2018. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 9. 2019 č. j. 20 Co 87/2019-118 toto rozhodnutí potvrdil.
Exekučním titulem v dané věci je rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2015 č. j. 34 C 103/2015-175, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2016 č. j. 49 Co 2/2016-220, kterým bylo povinnému jako žalovanému uloženo zdržet se imisí ve formě hluku (akustického tlaku) pocházejících z kulturních, sportovních, politických a jiných akcí pořádaných na parcele uvedené v rozsudku způsobem a v době specifikované v rozsudku.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 19. 6. 2020 č. j. 103 EXE 1616/2018-156 k návrhu povinného exekuci zastavil. Dospěl k závěru, že exekuční titul je materiálně nevykonatelný, a to s ohledem na obsah a rozsah vykonávané povinnosti a vzhledem k tomu, že povinný není jako vlastník odpovědný, případně ani oprávněný omezovat právo shromažďovací.
Krajský soud v Brně toto rozhodnutí ústavní stížností napadeným rozhodnutím potvrdil. Také dospěl k závěru o materiální nevykonatelnosti exekučního titulu, poukázal dále na to, že daný případ je specifický v tom, že jde o korekci akustického hluku pro plochu, která je hlavním náměstím v centru historického jádra města Brna (náměstí Svobody), kde se tradičně pořádají různé druhy akcí. Rovněž se jedná o místo pro konání shromáždění podle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím. Jde tedy o veřejný prostor definovaný zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), jako prostor sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na jeho vlastnictví, a současně je místní komunikací ve smyslu §27 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Krajský soud dále mimo jiné konstatoval, že exekučním titulem stanovená povinnost je stanovena tak široce a plošně, že povinnému neumožňuje adekvátním způsobem přizpůsobit jeho vlastní chování včetně výjimek a naznačuje svévoli. Nalézací soud navíc neuvádí, kým mají být dané akce pořádány, což by bylo možné vyložit i tak, že povinný odpovídá za hluk ze všech akcí, které se na náměstí pořádají, a nezohledňuje místní specifika. Důsledným uplatňováním limitů stanovených v exekučním titulu by bylo vyloučeno konání jakýchkoliv akcí a akceptování exekučního titulu by vedlo k podávání opakovaných návrhů na nařízení exekuce, jakož i k ukládání pokut za hluk, který třeba povinný sám ani nezpůsobil.
Dovolací soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelů odmítl.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti poukazují na to, že v rámci nalézacího řízení, které bezprostředně předcházelo řízení exekučnímu, byli procesně úspěšní u soudů všech stupňů. S odkazem na příslušnou judikaturu především namítají, že exekuční titul je materiálně vykonatelný, neboť je určitý a srozumitelný. Tvrdí, že institut shromažďovacího práva byl v daném případě zneužit jako argument, kterým povinný zdůvodňuje, proč by se na něj neměl aplikovat exekuční titul. Stěžovatelé nesouhlasí se závěrem dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na otázce, zda byl hluk způsoben výkonem shromažďovacího práva. Stěžovatelé dále podrobně polemizují s jednotlivými závěry obecných soudů, v jejichž postupu spatřují porušení svých výše uvedených práv.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelů i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný a zčásti o návrh podaný po lhůtě, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Pokud jde o část ústavní stížnosti směřující proti usnesením Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu, Ústavní soud konstatuje, že její podstatu představuje polemika stěžovatelů se závěry obecných soudů, kdy se domáhají jejich přehodnocení Ústavním soudem způsobem, který by měl přisvědčit opodstatněnosti jejich právního názoru.
Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, přísluší nezávislým civilním soudům.
Odvolací soud se detailně zabýval posouzením konkrétních okolností případu a podrobně zdůvodnil svůj závěr, že exekuční titul je v daném případě materiálně nevykonatelný. Dovolací soud pak srozumitelně objasnil, že závěr odvolacího soudu, že v důsledku neurčitě stanovené povinnosti, kterou nadto není ze strany povinného možné objektivně splnit, je exekuční titul nevykonatelný, je v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Konstatoval dále, že na otázce předložené stěžovateli, tj. zda byl hluk způsoben výkonem shromažďovacího práva, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, neboť důvodem pro zastavení exekuce ze strany odvolacího soudu nebyl závěr o tom, jestli povinný splnil či nesplnil svou povinnost stanovenou exekučním titulem (konkrétně zda povinný odpovídá za hluk způsobený pořadatelem akce "Brněnské Vánoce 2017", jímž byla příspěvková organizace zřízená povinným a zda akce naplňovala účel shromáždění), ale z důvodů nevykonatelnosti exekučního titulu.
Ústavní soud konstatuje, že civilní soudy svá rozhodnutí patřičně odůvodnily, srozumitelně a logicky uvedly, jaké skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Ústavní soud neshledává, že by ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů byla projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. V předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Stěžovatelé měli a využili možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny prostředky k obraně svého práva. Skutečnost, že civilní soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatelé neztotožňují, sama o sobě opodstatněnost ústavní stížnosti nezakládá.
Pokud jde o část ústavní stížnosti, v níž se stěžovatelé domáhají zrušení usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2018 č. j. 103 EXE 1616/2018-821, Ústavní soud konstatuje, že byla podána po zákonem stanovené lhůtě. V dané věci totiž nelze - jak se zřejmě domnívají stěžovatelé - považovat za poslední procesní prostředek k ochraně jejich práv (§72 odst. 3 a 4 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) stěžovateli podané dovolání, neboť to bylo podáno proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2021 č. j. 20 Co 239/2020-179, kterým bylo potvrzeno nikoliv - jak uvádějí stěžovatelé - ústavní stížností napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018 č. j. 103 EXE 1616/2018-821, jímž byla předmětná exekuce odložena, ale usnesení tohoto soudu ze dne 19. 6. 2020 č. j. 103 EXE 1616/2018-156, kterým byla předmětná exekuce zastavena. Ve vztahu k napadenému usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2018 č. j. 103 EXE 1616/2018-821 jde tak o návrh opožděný, neboť je zjevné, že lhůta dvou měsíců k jeho podání marně uplynula.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) a §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2022
JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.
předseda senátu