ECLI:CZ:US:2022:1.US.1127.22.1
sp. zn. I. ÚS 1127/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., t. č. ve Vazební věznici České Budějovice, zastoupeného Mgr. Petrem Švrčkem, advokátem, sídlem Žižkova tř. 183/33, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 30. března 2022 č. j. 14 To 47/2022-29 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. března 2022 č. j. 8 Nt 1103/2022-14, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 8 odst. 1, odst. 2, odst. 5 a čl. 40 odst. 2, odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 5 a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 9 a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politický právech.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že v záhlaví specifikovaným usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") byl stěžovatel podle §68 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, z důvodů uvedených v §67 písm. b) a c) trestního řádu vzat do vazby. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že stěžovatel je stíhán na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 11. 3. 2022 pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a přečin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 trestního zákoníku. Okresní soud z nashromážděných důkazů, které v rozhodnutí podrobně rozvádí (jde zejména o výpověď svědkyně A. H., provedené prostorové odposlechy, skutečnosti zjištěné z protokolu o prohlídce osobního automobilu tov. zn. Audi Limousine a předběžné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie), shledal, že je dostatečně odůvodněn závěr, že skutek, pro který je stěžovatel stíhán, se stal, má znaky trestného činu a je dáno důvodné podezření, že se ho dopustil právě stěžovatel. K důvodům vazby koluzní poukázal rovněž na trestní minulost stěžovatele i spoluobviněného R. O. s tím, že oba mají bohaté zkušenosti s prací orgánů činných v trestním řízení a jsou znalí jejich pracovních postupů. Zdůraznil, že příslušnému policejnímu orgánu se dosud nepodařilo zjistit místo, kde docházelo k výrobě pervitinu, a že vzhledem k úzké provázanosti jednání obou obviněných lze vyslovit obavu, že v případě propuštění stěžovatele na svobodu by se mohl pokusit zničit výrobnu spolu s jejím zařízením a tím mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. Dodal, že dosud nebyly rovněž vyslechnuty osoby uvedené v záznamu o vyhodnocení prostorových odposlechů, kterým měl stěžovatel poskytovat pervitin. Proto jsou podle okresního soudu ve věci dány vazební důvody podle §67 písm. b) trestního řádu.
3. K důvodům vazby předstižné podle §67 písm. c) trestního řádu okresní soud konstatoval, že stěžovatel byl již 26x soudně trestán, a to mimo jiné i pro trestnou činnost související s neoprávněným nakládáním s omamnými a psychotropními látkami, kdy z posledního výkonu trestu byl propuštěn teprve v červenci roku 2021. Podle okresního soudu ho tak dosud ukládané tresty od dalšího páchání drogové trestné činnosti neodradily. Pozornost věnoval také aktuálním majetkovým poměrům stěžovatele a uzavřel, že na základě učiněných skutkových zjištění lze důvodně předpokládat, že si prostředky na živobytí obstarává trestnou činností, z čehož vyvodil obavu, že by v případě propuštění na svobodu mohl znovu trestnou činnost opakovat.
4. Stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Plně se ztotožnil s názorem okresního soudu a konstatoval, že stěžovatel mohl v průběhu vazebního zasedání plně realizovat své právo na obhajobu a že na základě dosavadních výsledků vyšetřování nemá pochyb o důvodnosti trestního stíhání stěžovatele. Ve shodě s názorem okresního soudu uzavřel, že u stěžovatele je dána jak důvodná obava z opakování trestné činnosti, tak i z toho, že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky či jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, neboť charakter vytýkané trestné činnosti tvoří podle něj takovou objektivní konstelaci skutečností (vyznačuje se značnou mírou konspirace a specifickými vztahy mezi obviněnými a případnými svědky coby odběrateli drog), která dostatečně odůvodňuje i nutnost vazby koluzní.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje dosavadní průběh trestního řízení a dále namítá, že oba rozhodující soudy selhaly v nalezení zákonných důvodů vazby. Má za to, že spatřují-li soudy důvodnost předstižné vazby v jeho trestní minulosti, porušily tím zásadu presumpce neviny, a že za důkaz naznačující, že bude trestnou činnost opakovat, nelze považovat ani skutečnost, že si vydělával brigádami a měl exekuce. Žádný relevantní důkaz podle stěžovatele neodůvodňuje ani vazbu koluzní. Tvrdí, že při rozhodování o koluzní vazbě jsou soudy povinny předložit konkrétní důkazy dokládající aktivní jednání obviněného s koluzním záměrem a že rozhodování o koluzní vazbě nelze vystavět na domněnkách či ničím nepodložených hypotetických obavách, jak se podle jeho přesvědčení stalo v posuzované věci. Závěrem stěžovatel dodává, že od zahájení trestního stíhání mu nebylo umožněno nahlédnout do trestního spisu, i když podal několik žádostí o nahlédnutí do spisu. Vyšetřovatelka mu pouze telefonicky sdělila, že jeho žádosti vyhověno nebude. Tím podle něj bylo porušeno rovněž jeho právo na obhajobu.
6. Součástí ústavní stížnosti je návrh stěžovatele na přednostní projednání věci s odůvodněním, že jde o věc naléhavou z důvodu povahy vazby jakožto institutu zásadně omezujícího jeho osobní svobodu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
9. Ústavní soud opakovaně judikuje, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Základní podmínkou zbavení osobní svobody je důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Předpokládá existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemusí být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pravděpodobnosti - nikoli jistoty - jde-li o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i další vývoj řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2019 sp. zn. II. ÚS 3301/19; všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
10. Ústavní soud mnohokrát zdůraznil nutnost restriktivní interpretace důvodů vazby, neboť vazba má závažné negativní sociální a psychologické důsledky. Vazba izoluje obviněného od jeho rodinného a sociálního prostředí a může nepřímo fakticky sloužit i jako prostředek nátlaku na obviněného, aby se dosáhlo jeho doznání [viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 6/10 (N 89/57, SbNU 167)]. Z toho plyne též požadavek přísné proporcionality ve vztahu ke sledovanému cíli. Přesto je věcí především obecných soudů posuzovat, zda je vazba v konkrétní věci nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků orgány činnými v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Do příslušných úvah a rozhodnutí jimi podložených je Ústavní soud z důvodu respektování svého postavení v ústavním systému oprávněn zasáhnout v zásadě jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (srov. čl. 8 odst. 2 a odst. 5 Listiny) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou ve zjevném rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku. Zároveň Ústavní soud dbá, aby bylo o vzetí a setrvání obviněného ve vazbě rozhodováno ve spravedlivém procesu, v němž budou zajištěna všechna práva obviněného.
11. V nyní posuzované věci okresní soud i krajský soud dospěly po posouzení věci ke shodnému závěru, že u stěžovatele jsou dány důvody koluzní vazby podle §67 písm. b) trestního řádu i předstižné vazby podle §67 písm. c) trestního řádu. K důvodům koluzní vazby zdůraznily, že na základě výsledků dosavadního vyšetřování je dostatečně odůvodněn závěr, že se předmětný skutek stal a že se ho dopustil právě stěžovatel. K tomu poukázaly rovněž na trestní minulost stěžovatele a na okolnosti, že se dosud nepodařilo zjistit místo, kde docházelo k výrobě pervitinu, a že ještě nebyly vyslechnuty osoby uvedené v záznamu o vyhodnocení prostorových odposlechů, kterým měl stěžovatel poskytovat pervitin. K důvodům vazby předstižné obecné soudy konstatovaly, že stěžovatel byl již 26x soudně trestán (mimo jiné i pro drogovou trestnou činnost) a z posledního výkonu trestu byl propuštěn teprve v červenci roku 2021, z čehož logicky dovodily, že stěžovatele dosud ukládané tresty od dalšího páchání drogové trestné činnosti neodradily. Podrobně se zabývaly i aktuálními majetkovými poměry stěžovatele (před svým zadržením byl podle protokolu o jeho výslechu nemajetným, pracujícím pouze formou brigád a byly proti němu vedeny exekuce) a uzavřely, že na základě učiněných skutkových zjištění lze důvodně předpokládat, že si prostředky na živobytí obstarával trestnou činností a že by v případě propuštění na svobodu mohl znovu trestnou činnost opakovat. Čestné prohlášení matky stěžovatele, že mu darovala 30 000 Kč, tuto obavu nebylo podle příslušných soudů způsobilé vyvrátit.
12. Stěžovateli tak nelze přisvědčit v tom jeho mínění, že rozhodující obecné soudy rozhodly o jeho vzetí do vazby při absenci relevantních důkazů. Příslušné soudy se naopak vypořádaly s otázkou nezbytnosti vzetí stěžovatele do vazby i jeho setrvání v ní, přičemž důvody tzv. koluzní a předstižné vazby náležitě a dostatečně přesvědčivě objasnily. Obě napadená rozhodnutí jsou opřena o zákonné důvody vymezené v §67 písm. b) a c) trestního řádu. Rozhodně tak nešlo o situaci, jak tvrdí stěžovatel, že soudy své rozhodování o koluzní vazbě vystavěly na domněnkách a ničím nepodložených hypotetických obavách a že o jeho vzetí do předstižné vazby rozhodly toliko na základě jeho trestní minulosti, a proto, že si vydělával brigádami a měl exekuce.
13. Jde-li o námitku, že obhájci stěžovatele nebylo umožněno se před konáním vazebního zasedáním seznámit s obsahem spisu, je třeba zdůraznit, že podle judikaturních závěrů pro specifickou povahu vazebního zasedání a krátkost lhůt určených soudu pro rozhodování není fakticky možné obviněným zaručit realizaci jejich práv ve stejném rozsahu, jako je tomu například u přípravy a průběhu veřejného zasedání. Ostatně ani z platné právní úpravy nevyplývá povinnost soudu doručit obviněnému před zahájením vazebního zasedání opis návrhu na vzetí do vazby, ani mu zpřístupnit relevantní dokumenty z vyšetřovacího spisu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2021 sp. zn. III. ÚS 834/21).
14. Princip kontradiktornosti, který je nedílnou součástí práva na spravedlivý proces, v sobě podle ustálené judikatury Ústavního soudu nese též právo účastníka řízení pokusit se ovlivnit svými argumenty úvahu soudu, a to jak o celém předmětu řízení, tak i o jeho dílčích částech. Vyplývá z něj proto - v obecné rovině - právo účastníků řízení seznámit se s každým důkazem nebo vyjádřením, jejichž účelem je ovlivnit rozhodování soudu, přičemž účastníku řízení musí být dána možnost nejenom se s nimi seznámit, ale i se k nim vyjádřit [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2007 sp. zn. II. ÚS 828/06 (N 26/44 SbNU 309)]. Jakkoliv se však principy spravedlivého procesu včetně principu kontradiktornosti uplatní i na řízení, ve kterém je rozhodováno o vazbě, tak ESLP i Ústavní soud setrvávají na stanovisku, že z článku 5 odst. 4 Úmluvy nelze dovodit povinnost ve všech případech plně respektovat všechny záruky spravedlivého trestního procesu zakotvené v čl. 6 Úmluvy s tím, že tyto záruky mohou být proporčně nižší [viz rozsudek ESLP ve věci Husák proti České republice ze dne 4. 12. 2008, č. stížnosti 19970/04), či nález Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 2942/13 (N 150/74 SbNU 281), bod 12.].
15. Proti závěrům okresního soudu a krajského soudu vycházejícím právě ze specifik vazebního zasedání (§73d a násl. trestního řádu) Ústavní soud nemá s ohledem na shora uvedené skutečnosti zásadních výhrad. Odůvodnění napadených rozhodnutí vyhovují požadavkům kladeným na úplnost a přesvědčivost odůvodnění vazebních rozhodnutí a nijak nevybočují z judikatury Ústavního soudu. Jelikož tedy Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by bylo možno obecným soudům z hlediska ústavněprávního vytknout, nepříslušelo mu jejich rozhodnutí jakkoliv přehodnocovat.
16. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
17. V takovém případě již nebylo třeba zvlášť rozhodovat o návrhu stěžovatele na přednostní projednání věci, neboť právní osud ústavní stížnosti sdílí i návrh na přednostní projednání podle §39 zákona o Ústavním soudu; navíc o ústavní stížnosti bylo rozhodnuto v krátké době od jejího podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2022
Jaromír Jirsa, v. r.
předseda senátu