ECLI:CZ:US:2022:1.US.1227.22.1
sp. zn. I. ÚS 1227/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. T. N., t. č. ve Vazební věznici Praha 4 - Pankrác, zastoupeného Mgr. Terezou Kubalíkovou, advokátkou, sídlem 28. října 1001/3, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2022 sp. zn. 7 To 93/2022 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. března 2022 sp. zn. 33 T 11/2022, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý (sc. řádný) proces zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatel je trestně stíhán na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 11. 2021 č. j. KRPA-289677-79/TČ-2021-001473, a to pro skutky právně kvalifikované jako zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku a zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku. Dne 30. 11. 2021 byl stěžovatel zadržen a poté byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 0 Nt 15065/2021 podle §68 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) trestního řádu vzat do vazby. Dané usnesení nabylo právní moci téhož dne. Následně došlo k odpadnutí vazebního důvodu podle §67 písm. b) trestního řádu, tudíž stěžovatel nadále setrvává ve vazbě z důvodů podle §67 písm. a) a c) trestního řádu.
3. Dne 15. 2. 2022 byla státní zástupkyní Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") podána na stěžovatele obžaloba a obvodní soud ve vazebním zasedání rozhodl v záhlaví specifikovaným usnesením tak, že podle §72 odst. 3 trestního řádu za použití §73d odst. 3 trestního řádu ponechal stěžovatele ve vazbě z vazebních důvodů podle §67 písm. a) a c) trestního řádu. V odůvodnění svého rozhodnutí označil za nepřiléhavou námitku obhajoby, že dne 2. 3. 2022 uplynula lhůta tří měsíců od právní moci usnesení o vzetí stěžovatele do vazby, tudíž měl být následujícího dne z vazby propuštěn ve smyslu §72 odst. 1 trestního řádu. Obvodní soud zdůraznil, že je sice pravdou, že usnesení o vzetí stěžovatele do vazby nabylo právní moci dne 2. 12. 2021, ale že dne 15. 2. 2022 byla státní zástupkyní obvodního státního zastupitelství na stěžovatele podána obžaloba, v důsledku čehož se trestní řízení přesunulo do fáze řízení před soudem. V takovém případě již nebylo možno lhůtu pro další rozhodnutí o vazbě odvozovat od §72 odst. 1 trestního řádu, neboť toto ustanovení dopadá pouze na rozhodování o vazbě v řízení přípravném, nýbrž od §72 odst. 3 trestního řádu, a bylo tedy třeba o vazbě stěžovatele rozhodnout do třiceti dnů ode dne podání obžaloby, tj. nejpozději do 17. 3. 2022. Proto obvodní soud dané námitce nepřisvědčil. Vzhledem k tomu, že u stěžovatele byly i nadále dány důvody vazby útěkové a vazby předstižné a účelu vazby nebylo možno dosáhnout jinými prostředky, kterými lze podle trestního řádu vazbu nahradit, rozhodl obvodní soud o ponechání stěžovatele ve vazbě.
4. Stížnost stěžovatele proti usnesení obvodního soudu Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. K opakovaně uplatněné námitce stěžovatele, že dne 2. 3. 2022 uplynula lhůta tří měsíců od právní moci usnesení o jeho vzetí do vazby, tudíž měl být následujícího dne z vazby propuštěn, městský soud ve shodě s názorem obvodního soudu uvedl, že se stěžovatel mýlí a že jeho názor by byl správný pouze v případě, že by do 2. 3. 2022 nebyla podána obžaloba, takže by pokračovalo řízení přípravné.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti opětovně namítá, že s ohledem na obsah §72 odst. 1 trestního řádu lhůta tří měsíců pro konání vazebního zasedání a rozhodnutí o vazbě v jeho věci uplynula dne 2. 3. 2022. Má za to, že nenařídil-li obvodní soud vazební zasedání a nerozhodl-li o jeho ponechání či propuštění z vazby do uvedeného dne, pak měl zákonnou povinnost propustit ho z vazby na svobodu. Výklad obvodního soudu a městského soudu k dané okolnosti považuje za lichý a v rozporu s čl. 36 Listiny. Je přesvědčen, že nelze tříměsíční lhůtu stanovenou v §72 odst. 1 trestního řádu nastavovat o další dny. Podle něj obvodní soud měl rozhodnout v tříměsíční lhůtě ode dne 2. 12. 2021 a třicetidenní lhůta od doručení obžaloby měla být započtena v této tříměsíční lhůtě, nikoli připočtena.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
8. Ústavní soud opakovaně judikuje, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Základní podmínkou zbavení osobní svobody je důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Předpokládá existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemusí být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pravděpodobnosti - nikoli jistoty, jde-li o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i další vývoj řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2019 sp. zn. II. ÚS 3301/19; všechna rozhodnutí jsou veřejně dostupná na http://nalus.usoud.cz).
9. Ústavní soud mnohokrát zdůraznil nutnost restriktivní interpretace důvodů vazby, neboť vazba má závažné negativní sociální a psychologické důsledky. Vazba izoluje obviněného od jeho rodinného a sociálního prostředí a může nepřímo fakticky sloužit i jako prostředek nátlaku na obviněného, aby se dosáhlo jeho doznání [viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 6/10 (N 89/57, SbNU 167)]. Z toho plyne též požadavek přísné proporcionality ve vztahu ke sledovanému cíli. Přesto je věcí především obecných soudů posuzovat, zda je vazba v konkrétní věci nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků orgány činnými v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Do příslušných úvah a rozhodnutí jimi podložených však je Ústavní soud z důvodu respektování svého postavení v ústavním systému oprávněn zasáhnout v zásadě jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (srov. čl. 8 odst. 2 a odst. 5 Listiny) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou ve zjevném rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku. Zároveň Ústavní soud dbá, aby bylo o vzetí a setrvání obviněného ve vazbě rozhodováno v řádném procesu, v němž budou zajištěna všechna práva obviněného.
10. Podstatou ústavní stížnosti stěžovatele je námitka, že dne 2. 3. 2022 uplynula lhůta tří měsíců od právní moci usnesení o jeho vzetí do vazby, tudíž měl být následujícího dne z vazby propuštěn na svobodu ve smyslu §72 odst. 1 trestního řádu. Danou námitku stěžovatel uplatnil již ve vazebním zasedání i ve stížnosti proti napadenému usnesení obvodního soudu, přičemž obvodní soud i městský soud se s ní v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečně a přesvědčivě vypořádaly. Zdůraznily, že v §72 odst. 1 trestního řádu je výslovně uvedeno, že se týká výlučně přípravného řízení, nikoli fáze po podání obžaloby. V posuzované věci došlo dne 15. 2. 2022 k podání obžaloby na stěžovatele, v důsledku čehož se trestní řízení přesunulo do fáze řízení před soudem, a v takovém případě již nebylo možno lhůtu pro další rozhodnutí o vazbě odvozovat od §72 odst. 1 trestního řádu, nýbrž od §72 odst. 3 trestního řádu. O vazbě stěžovatele bylo tak nutno rozhodnout do třiceti dnů ode dne podání obžaloby, tj. nejpozději do 17. 3. 2022, což obvodní soud správně učinil, když napadeným usnesením rozhodl o vazbě stěžovatele dne 9. 3. 2022.
11. Obvodní soud i městský soud dospěly po posouzení věci ke shodnému závěru, že u stěžovatele jsou dány důvody útěkové vazby podle §67 písm. a) trestního řádu i předstižné vazby podle §67 písm. c) trestního řádu. Vypořádaly se i s otázkou nezbytnosti vzetí stěžovatele do vazby i jeho setrvání v ní, přičemž důvody vazby náležitě a dostatečně přesvědčivě objasnily. Ústavní soud považuje odůvodnění jejich rozhodnutí za dostatečná. O vazbě rozhodoval oprávněný orgán na základě zákonných důvodů a v zákonných lhůtách. K porušení práva na osobní svobodu přitom nemůže dojít tím, že orgán příslušný k rozhodnutí o vazbě vyhodnotí okolnosti tak, že na stěžovatele vazbu skutečně uvalí či rozhodne o jeho ponechání ve vazbě. Žádný, natož extrémní rozpor s požadavky plynoucími z ústavního pořádku Ústavní soud v odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí neshledal, proto k jeho zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů není důvod.
12. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2022
Jaromír Jirsa, v. r.
předseda senátu