ECLI:CZ:US:2022:1.US.1333.22.1
sp. zn. I. ÚS 1333/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Josefa Sedláčka, zastoupeného JUDr. Ladislavem Novotným, advokátem, sídlem 9. května 1282/6, Tábor, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. dubna 2022 č. j. 6 As 270/2021-65, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. srpna 2021 č. j. 57 A 16/2021-95, rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích ze dne 1. dubna 2021 č. j. ZKI CB-O-4/98/2021-4 a rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště Tábor ze dne 26. ledna 2021 sp. zn. OR-305/2020-308, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích, Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích a Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště Tábor, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 2 odst. 3 Ústavy.
1. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaných spisů Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště Tábor (dále jen "katastrální úřad") sp. zn. OR-305-2020-308 a Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích (dále jen "inspektorát") sp. zn. ZKI CB-O-4/98/2021 se podává, že stěžovatel je spoluvlastníkem blíže určeného pozemku, na kterém se nachází část rybníčku. V únoru 2018 katastrální úřad zahájil komplexní pozemkovou úpravu v dotčeném katastrálním území a provedl zjišťování průběhu hranic pozemků (srov. "Soupis nemovitostí č. 86"). V březnu 2019 katastrální úřad zahájil obnovu katastrálního operátu mapováním v dotčeném katastrálním území a provedl další zjišťování průběhu hranic pozemků, kterého se účastnili vlastníci uvedeného pozemku (včetně stěžovatele, srov. "Soupis nemovitostí č. 93"). Katastrální úřad poté změnil hranice uvedeného pozemku (formou opravy chyby v katastrálním operátu) a dne 15. 6. 2020 změnu vyložil k nahlédnutí veřejnosti.
1. Dne 1. 7. 2020 stěžovatel podal ke katastrálnímu úřadu námitky proti obnovenému katastrálnímu operátu. Katastrální úřad rozhodnutím ze dne 19. 8. 2020 sp. zn. OR-305/2020-308 námitkám nevyhověl. Inspektorát k odvolání (mimo jiné) stěžovatele uvedené rozhodnutí katastrálního úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení rozhodnutím ze dne 27. 10. 2020 č. j. ZKI CB-O-24/510/2020-4, poněvadž katastrální úřad provedl opravu chyby v katastrálním operátu nesprávně. Katastrální úřad následně napadeným rozhodnutím námitkám stěžovatele vyhověl a rozhodl, že údaje o uvedeném pozemku se nově evidují podle stavu před opravou chyby v katastrálním operátu. Inspektorát napadeným rozhodnutím napadené rozhodnutí katastrálního úřadu potvrdil a odvolání stěžovatele proti němu zamítl.
1. Následnou správní žalobu proti napadenému rozhodnutí inspektorátu zamítl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem. Zdůraznil, že správní orgány navrátily hranice pozemků do původního zobrazení kvůli chybě při obnově katastrálního operátu. Stěžovatel v průběhu řízení tvrdil, že je vlastníkem celého rybníčku, nikoli toliko jeho části. Správní orgány však nejsou oprávněny ve věcech obnovy katastrálního operátu rozhodovat o soukromoprávních sporech o vlastnických právech (k rybníčku); to je věci obecných soudů v civilním řízení. Výsledný stav hranic pozemku odpovídá "Soupisu nemovitostí č. 86", podle kterého vlastníci (resp. jejich zástupkyně) s vytyčením hranic souhlasili. Nový stav odpovídá původní katastrální mapě. Ke změně hranice pozemků nedošlo.
1. Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost stěžovatele napadeným rozsudkem, v němž se nejprve vypořádal s námitkami nicotnosti a nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí. Stěžejní námitkou stěžovatele v průběhu řízení je, že uvedený pozemek je chybně evidován, poněvadž má zahrnovat celý rybníček. Správní orgány však po vydání napadených rozhodnutí nijak hranice pozemků neměnily. Z historických dokumentů a map se podává, že hranice uvedeného pozemku odpovídají dokumentaci z roku 1876. Katastrální úřad hranice původně změnil, avšak změnu k námitkám stěžovatele napadeným rozhodnutím zrušil. Namítá-li proto stěžovatel zásah do svého vlastnického práva, jde o věc, která spadá do působnosti a pravomoci obecných soudů. Správní orgány nepochybily, vycházely-li ze "Soupisu nemovitostí č. 86", protože jej zástupkyně stěžovatele (a dalšího spoluvlastníka pozemku) bez výhrad odsouhlasila v roce 2018, a soupis se týkal uvedeného pozemku. Z podkladů nevyplývá, že by komukoli katastrální úřad bránil v účasti na šetření či něco zatajoval. Podle §42 odst. 6 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, nadto není nepřítomnost vlastníka a jiného oprávněného při zjišťování hranic překážkou pro využití jeho výsledků k vyhotovení nových souborů geodetických a popisných informací.
II.
Argumentace stěžovatele
1. Stěžovatel tvrdí, že katastrální úřad i po vydání napadeného rozhodnutí eviduje hranici uvedeného pozemku nesprávně. Pozemek má zahrnovat celý rybníček na návsi. "Soupis nemovitostí č. 86" (ze kterého vycházely správní orgány i správní soudy) byl vyhotoven nezákonně, protože zástupkyně vlastníků (matka stěžovatele) jej podepsala, aniž skutečně vyjádřila se zakreslením hranic souhlas. Stěžovatel přitom i v předcházejících fázích řízení upozorňoval orgány veřejné moci, že úřední osoby mohly zatajit část prováděného vyměřování. Katastrální úřad měl nadto pro nesouhlas stěžovatele s označením hranic v terénu v březnu 2019 ("Soupis nemovitostí č. 93") vyznačit v obnoveném operátu sporné hranice (§42 odst. 4 katastrálního zákona).
1. Dále stěžovatel tvrdí, že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná a jejich odůvodnění neodpovídá skutečností. Stěžovatel zdůrazňuje, že je rozhodné, nakolik může "Soupis nemovitostí č. 86" a "Soupis nemovitostí č. 93" vypovídat o hranici pozemku. Z uvedených dokumentů se nepodává, že stěžovatel souhlasil s hranicemi uvedeného pozemku. Ani "Soupis nemovitostí č. 86" nesvědčí o souhlasu s hranicemi pozemku podle staré katastrální mapy, protože se týká bodů hranic, které s uvedeným pozemkem nesouvisí; tvrdí-li to orgány veřejné moci, buďto musely rozhodovat podle padělaných dokumentů, nebo jsou jejich závěry v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. S tvrzeným pochybením katastrálního úřadu při zjišťování hranice se správní soudy nevypořádaly. Krajský soud v napadeném rozsudku uvádí chybná data, šetření podle uvedeného dokumentu se mělo týkat jen části pozemku. Nadto se z odůvodnění původního rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 19. 8. 2020 podává, že vlastníci s popsaným průběhem hranic nesouhlasí, což odporuje pozdějším zjištěním správních soudů.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
1. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, resp. žádné další k dispozici neměl (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
1. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů. Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování správních soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivou věc je v zásadě na správních soudech. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
1. Stěžovatel původně v námitkách brojil proti opravě chyby v katastrálním operátu vyložené k veřejnému nahlédnutí dne 15. 6. 2020, protože nesouhlasil s vytyčením hranic pozemku. Tvrdil, že "skutečný stav je v terénu zřejmý" a katastrální mapa je chybná. Z jeho tvrzení v průběhu řízení se podává, že se považuje za vlastníka "celého rybníčku", nikoli jen jeho části vymezené hranicemi uvedeného pozemku. Je proto v prvé řadě rozhodné, že katastrální úřad námitkám stěžovatele vyhověl. Zrušil změnu hranic, proti které stěžovatel brojil, a navrátil jejich zobrazení v předešlý stav.
1. V navazujících fázích řízení stěžovatel setrval na tvrzení, že pozemek má zahrnovat celý rybníček. Pro Ústavní soud je rozhodné, že orgány veřejné moci se v napadených rozhodnutích na uvedené ústřední tvrzení zaměřily a vypořádaly jej. Jak se přitom z napadených rozhodnutí srozumitelně a logicky podává, uvedené tvrzení představuje ve svém důsledku podklad pro spor o vlastnické právo, o kterém nerozhoduje katastrální úřad k námitce proti opravě chyby v katastrálním operátu, nýbrž soud v občanském soudním řízení. Stěžovatel sice v ústavní stížnosti připouští, že si je uvedených tvrzení vědom, ve své argumentaci je však nereflektuje.
1. Jak se podává z napadených rozhodnutí, orgány veřejné moci vychází u uvedeného závěru z ustálené rozhodovací praxe správních soudů, podle které obnova katastrálního operátu sestává z úkonů evidenčního a technického rázu a nesměřuje ke změně právních vztahů. Pro Ústavní soud je proto rozhodné, že zakreslení do katastrální mapy není překážkou posouzení existence vlastnického práva soudem v občanskoprávním řízení, a stěžovatel tak má ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny zachovanou možnost domáhat se u soudu svých práv (obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. I. ÚS 1365/20 či usnesení ze dne 7. 9. 2021 sp. zn. II. ÚS 1888/21; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Napadená rozhodnutí proto v tomto směru nepředstavují exces, nejsou svévolná a stěžovatele na jeho právech nekrátí.
1. Uvedené pak předurčuje i hodnocení, jakým způsobem správní soudy vypořádaly námitky stěžovatele proti postupu správních orgánů při rozhodování o jeho námitkách proti obnově katastrálního operátu. Jde totiž o to, že katastrální úřad navrátil stav, který zde byl před podáním námitek stěžovatele (před vyložením opravy změny, proti které stěžovatel brojil). Správní soudy shledaly, že pozemek je již desítky let evidován v podobě, proti které stěžovatel nyní brojí. Nejvyšší správní soud dále v napadeném rozsudku poukázal na znění katastrálního zákona, podle kterého není přítomnost vlastníků či jiných oprávněných osob (tím spíše jejich souhlas) nutnou podmínkou pro využití výsledku zjišťování hranic v terénu. Správní soudy rovněž nezjistily, že by cokoli nasvědčovalo tomu, že katastrální úřad stěžovateli či jeho zástupkyni v průběhu vytyčování hranic zatajil část vyměřování (stěžovatel ostatně netvrdí, co konkrétně jemu nebo jeho zástupkyni zůstalo utajeno a co konkrétně jej poškodilo na jeho právech). Nejvyšší správní soud rovněž poukázal na to, že některé nesprávnosti v napadeném rozsudku krajského soudu představují prosté chyby v psaní.
1. Uvedené závěry jsou řádně odůvodněny, nejsou svévolné a odpovídají obsahu spisové dokumentace i významu námitek stěžovatele. Rozhodné zůstává, že stěžovatel se ve svých námitkách převážně míjí s nosnými důvody napadených rozhodnutí. Není pravdou, že se správní soudy nevypořádaly s námitkami proti postupu katastrálního úřadu při zaměřování hranic v terénu. Jak se totiž podává se shora uvedeného, účast vlastníků a jiných oprávněných osob na zaměření hranic nemá na závěry napadených rozhodnutí (týkajících se námitky proti opravě chyby v katastrálním operátu) vliv, což však stěžovatel nereflektuje.
1. Tvrdí-li stěžovatel, že správní orgány pochybily, nevyznačily-li v souladu s §42 odst. 4 katastrálního zákona hranice pozemku jako sporné, je třeba uvést, že podle uvedeného ustanovení se za takové situace považují za platné ty hranice, které jsou obsahem katastrálního operátu. Tomu přitom odpovídá stav po vydání napadených rozhodnutí. Samotná absence označení hranic jako sporných podle uvedeného ustanovení nemá souvislost s věcnou správností napadených rozhodnutí, ani možností stěžovatele domáhat se u civilního soudu jeho věcných práv. Nesouhlasí-li stěžovatel s dosavadní podobou katastrálních map, jde svou povahou o námitky věcněprávní, což lze z napadených rozhodnutí spolehlivě dovodit. Uvedené tvrzení se proto s nosnými důvody napadených rozhodnutí rovněž míjí.
1. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), a protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. července 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu