ECLI:CZ:NSS:2022:6.AS.270.2021:65
sp. zn. 6 As 270/2021 – 65
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Filipa
Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: Mgr. J. S., proti žalovanému:
Zeměměřický a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích, sídlem Lidická 11, České
Budějovice, za účasti: RNDr. J. S., PhD., zastoupený JUDr. Ladislavem Novotným, advokátem,
sídlem 9. května 1282/6, Tábor, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 1. dubna 2021 č. j. ZKI CB-O-4/98/2021-4, v řízení o kasačních stížnostech žalobce
a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 11. srpna 2021 č. j. 57 A 16/2021 - 95,
takto:
I. Kasační stížnosti žalobce a osoby zúčastněné na řízení se zamí t a jí .
II. Žalobce a osoba zúčastněná na řízení ne m a jí právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Sporná situace vznikla v souvislosti s obnovou katastrálního operátu v katastrálním území
L., obec Ch., okres Tábor. Žalobce i osoba zúčastněná na řízení (dále jen „osoba zúčastněná“)
po zveřejnění obnoveného katastrálního operátu namítali, že u jejich parcely č. XA v k. ú. L. byl
druh pozemku již v pozemkových knihách uváděn jako louž nebo vodní plocha (rybníček); jako
současní vlastníci i jejich právní předchůdci měli rozumný důvod domnívat se, že parcela č. XA je
z převážné části totožná s existujícím rybníčkem a že jim patří. Avšak faktické zaměření tomu
neodpovídá. Část vodní plochy totiž byla zahrnuta do nově vytvořené parcely č. XB, která
však jako vodní plocha nikdy vedena nebyla. V námitkách zároveň zazněly obavy, že pracovníci
katastrálního úřadu nepostupovali v souladu se zákonem a že katastrální úřad měnil existující stav
podle zjevně chybné katastrální mapy. Žalobce i osoba zúčastněná proto navrhli přezkoumání
výsledků obnovy katastrálního operátu a opravu katastrální mapy tak, aby byly vytyčeny faktické
hranice rybníčku a pozemek byl takto zanesen do katastrální mapy.
[2] Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Tábor (dále jen „katastrální
úřad“) námitkám nejprve rozhodnutím ze dne 19. srpna 2020 sp. zn. OR-305/2020-308
nevyhověl, avšak jeho rozhodnutí zrušil žalovaný rozhodnutím ze dne 27. října 2020
č. j. ZKI CB-O-24/510/2020-4. Katastrální úřad následně dne 26. ledna 2021 vydal
pod sp. zn. OR-305/2020-303 nové rozhodnutí, v němž obnovil geometrické a polohové
určení hranic parcely č. XA a sousedních parcel č. XC, XD, XE, XB a XF podle původního
zobrazení hranice v mapě platné před obnovou katastrálního operátu. Za tím účelem katastrální
úřad vyhotovil neměřický záznam č. 108.
[3] Poslední rozhodnutí katastrálního úřadu potvrdil žalovaný rozhodnutím označeným
v návětí. Konstatoval, že pozemek parc. č. XA neodpovídal svému obrazu v tehdy platné mapě,
a proto komise pro zjišťování průběhu hranic pro obnovu katastrálního operátu ustavená
dle §42 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), se souhlasem
všech dotčených vlastníků zakreslila parcelu č. XA západněji od původního zákresu a rybníček
rozdělila do dvou parcel. K námitkám žalobce a osoby zúčastněné potom byly hranice pozemků
navráceny do stavu před obnovou katastrálního operátu. Pokud si žalobce a osoba zúčastněná
jsou vědomi svého vlastnického práva k celému rybníčku na návsi, jak uvedli v odvolání, není
zřejmé, proč odsouhlasili hranici vyšetřenou při zjišťování hranic, resp. rozdělení rybníčku
do dvou parcel. Z žádné části elaborátu přitom nebylo dle žalovaného zřejmé, že žalobce a osoba
zúčastněná deklarovali vlastnictví celého rybníčku, jeho užívání už jejich předky a požadavek
na zaměření celého rybníčku do jedné parcely. Takovou informaci neuvedli ani v námitce, kterou
požadovali prošetření postupu katastrálního úřadu při mapování. Parcela č. XA tudíž bude
evidována dle neměřického záznamu č. 108 s body převzatými z předchozí katastrální mapy,
přičemž dle žalovaného lze body zpřesnit na podkladu geometrického plánu a souhlasného
prohlášení vlastníků. Pokud ke shodě na průběhu vlastnické hranice nedojde, může rozhodnout
jedině soud v občanskoprávním řízení, neboť katastrální úřad je pouze úřadem evidenčním.
Na závěr žalovaný odmítl, že by rozhodnutí katastrálního úřadu bylo vnitřně rozporné a nicotné.
[4] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Českých
Budějovicích (dále jen „krajský soud“) rozsudkem označeným v návětí jako nedůvodnou zamítl.
Uvedl, že rozhodnutí katastrálního úřadu není nicotné pro vnitřní rozpor, neboť katastrální úřad
vyhověl námitkám žalobce a navrátil hranice pozemku parc. č. XG do jejich původního zobrazení
v mapě platné před obnovou katastrálního operátu. Na zákonnosti rozhodnutí katastrálního
úřadu dle krajského soudu nemění nic ani to, že byla ze sousedního pozemku parc. č. XF
ve vlastnictví obce L. oddělena nová parcela č. XB, která je zcela tvořena návesním rybníčkem.
Krajský soud dále konstatoval, že žalobce, osoba zúčastněná ani jejich zmocněnkyně nenamítali,
že nebyli dostatečně srozuměni se skutečným průběhem vyšetřené hranice, nýbrž svými podpisy
na soupisech nemovitostí č. 86 a 93 projevili souhlas se zjištěným průběhem hranice a jejím
označením v terénu. Ze spisu dle krajského soudu rovněž nevyplývá, že by byly lomové body
vlastnické hranice č. 86-61 a č. 86-62 určeny protiprávní cestou nebo že by vyměřovací komise
před zmocněnkyní žalobce a osoby zúčastněné záměrně zatajovala část prováděného vyměřování.
Naopak, zejména ze soupisu nemovitostí č. 86 se podává, že ke dni 24. května 2018 byly hranice
zájmových pozemků vyšetřeny zákonným způsobem a dotčení vlastníci takto vyšetřené hranice
podepsali. Krajský soud zároveň uvedl, že má za to, že postupem správních orgánů nedošlo
k zásahu do veřejných subjektivních práv žalobce ani osoby zúčastněné. Katastrální úřad totiž
svým rozhodnutím a neměřickým záznamem č. 108 obnovil průběh hranice parcely č. XA
a sousedních parcel dle původní katastrální mapy. Nedošlo tedy ke změně polohového určení
parcely v neprospěch žalobce a osoby zúčastněné ani k zásahu do jejich vlastnického práva.
Krajský soud uzavřel, že z obsahu spisu nevyplývá, že by předmětem vlastnictví žalobce a osoby
zúčastněné měl být celý rybníček. Daná skutečnost navíc nebyla a ani nemohla být v katastrálním
řízení prokazována, jelikož se jedná o soukromoprávní záležitost, k jejímuž řešení je příslušný
obecný občanskoprávní soud.
II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[5] Žalobce [dále též „stěžovatel a)“] i osoba zúčastněná [dále též „stěžovatel b)“] podali
proti rozsudku krajského soudu kasační stížnosti. Stěžovatel a) namítal, že je spoluvlastníkem
rybníčku, který se nachází vedle návsi v L. a je fakticky totožný s pozemkem parc. č. XA, jehož
hranice jsou v katastrální mapě chybně vyznačeny. Podle stěžovatele a) se v dané lokalitě žádná
jiná vodní plocha nenachází a nenacházela, přičemž nikdo jiný (až do nového mapování) u návsi
v L. žádný rybníček ani jinou vodní plochu nevlastnil. Zakreslení parcely č. XA tak, že se nachází
na stráni nad fakticky existujícím rybníčkem, a vytvoření nové parcely (vodní plochy) na místě
rybníčku pro obec Ch. je dle stěžovatele a) jednoznačně nesprávné, odporující zdravému rozumu
i platné právní úpravě. Takový postup se tudíž dle stěžovatele a) blíží protiústavně provedenému
vyvlastnění.
[6] Stěžovatel a) dále namítal, že rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 26. ledna 2021
sp. zn. OR-305/2020-308 je nicotné pro zjevný vnitřní rozpor podle §77 odst. 1
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, jelikož katastrální úřad sice námitkám vyhověl, ale zároveň
rozhodl v zásadním rozporu s tím, co se v námitkách žádalo. Závěr krajského soudu,
že toto rozhodnutí není vnitřně rozporné, spočívá dle stěžovatele a) na nesprávném právním
posouzení a je neuspokojivě odůvodněn. Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu
spatřoval stěžovatel a) v tom, že krajský soud sice citoval relevantní rozsudky Nejvyššího
správního soudu, avšak citovanými závěry se neřídil, jelikož odvolací orgán v případě stěžovatele
a) některé námitky úplně ignoroval.
[7] Evidence pozemku parc. č. XA jako „vodní plochy“, ačkoliv je ve skutečnosti na stráni
a zvýšeném břehu vedle rybníčku, přičemž rybníček má patřit obci, která v daných místech nikdy
žádnou plochu nevlastnila, je dle stěžovatele a) v rozporu s požadavkem na šetření práv nabytých
v dobé víře (§2 odst. 3 správního řádu) a také v rozporu s katastrálním zákonem
a vyhláškou č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), neboť smyslem
obnovy katastrálního operátu novým mapováním je podle stěžovatele a) oprava nepřesných
katastrálních map dle skutečnosti, a nikoliv deformování skutečnosti dle chybných katastrálních
map. Zároveň nelze evidovat vodní plochu tam, kde žádná vodní plocha není. Převzetí dosavadní
katastrální mapy potom bylo dle stěžovatele možné pouze za situace, pokud by bylo na hranice
nahlíženo jako na sporné dle §42 odst. 4 katastrálního zákona, neboť vlastníci pozemku
parc. č. XA nikdy žádným způsobem katastrálnímu úřadu převzetí hranice podle staré katastrální
mapy neodsouhlasili. Převzetí dosavadní katastrální mapy s odkazem na §50 odst. 3 katastrální
vyhlášky nebylo namístě, protože se týká pozemků s trvale vyznačenou vlastnickou hranicí.
[8] Tvrzení krajského soudu, že stěžovatelé a jejich zmocněnkyně projevili podpisy
na soupisech nemovitostí č. 86 a 93 souhlas se zjištěným průběhem hranice a jejím označením
v terénu, je podle stěžovatele a) z významné části nepravdivé, nemá oporu v provedeném
dokazování a navíc je také samo o sobě značně nelogické, protože se dovolává údajného souhlasu
se zjištěným průběhem hranic ve dvou dokumentech, z nichž každý říká o geometrickém
a polohovém určení pozemku parc. č. XA něco jiného. Vycházet ze souhlasu se soupisem
nemovitostí č. 93 dle stěžovatele a) dále není možné z důvodu, že se orgány dovolávají souhlasu
s něčím, co samy označily za protiprávní (původně zamýšlená oprava katastrální mapy),
a že souhlas byl udělen k něčemu jinému než k převzetí dosavadního vymezení parcely č. XA.
K soupisům nemovitostí stěžovatel a) dále uvedl, že krajský soud ponechal bez povšimnutí
rozpor mezi soupisy nemovitostí č. 86 a 93, že se soupis nemovitostí č. 86 týká vytyčení hranice
pozemkových úprav, tedy jen malé části hranice parcely č. XA, a že nebyl respektován §3
správního řádu, protože ani stěžovatel a), ani jeho zmocněnkyně nedali souhlas s vytyčením
hranic parcely č. XA, takže soupis nemovitostí č. 86 neodpovídá skutečnosti. Stěžovatel a) napadl
také konkrétní podobu soupisu nemovitostí č. 86 v tom smyslu, že názor správních orgánů
a krajského soudu, že se souhlas (podpis) zmocněné osoby týká nejen dvou na soupisu výslovně
uvedených bodů nesouvisejících s parcelou č. XA, nýbrž také dalších nemovitostí, jež jsou
na soupisu bez dalšího uvedeny, je zcela zjevně mylný.
[9] Stěžovatel b) ve své kasační stížnosti zrekapituloval námitky uvedené už ve stížnosti
stěžovatele a). Namítal tak vnitřní rozpor a nepřezkoumatelnost rozhodnutí katastrálního úřadu
a nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu způsobenou tím, že krajský soud sice citoval
judikaturu k přezkoumatelnosti rozhodnutí, avšak při přezkumu rozhodnutí žalovaného se jí
neřídil. Dále stěžovatel b) argumentoval, že správní orgány nešetřily práva nabytá v dobré víře
a že postupovaly v rozporu s katastrálním zákonem a katastrální vyhláškou, jelikož upravily
skutečnost podle chybného katastrálního mapování. Dosavadní katastrální mapu potom bylo
dle stěžovatele b) možné převzít jenom tedy, pokud by bylo na hranice parcely č. XA nahlíženo
jako na sporné. Dosavadní katastrální mapa proto byla převzata v rozporu s §42 odst. 4
katastrálního zákona a §50 odst. 3 katastrální vyhlášky. Stejně jako stěžovatel a) i stěžovatel b)
zpochybnil soupisy nemovitostí č. 86 a 93. Dle jeho názoru nemá závěr, že stěžovatelé a jejich
zmocněnkyně projevili souhlas se zjištěným průběhem hranice a jejím označením v terénu, oporu
v provedeném dokazování, přičemž oba soupisy si vzájemně odporují. Zmocněnkyně stěžovatele
b) zároveň nebyla informována o tom, že při jednání ohledně soupisu nemovitostí č. 86 má
proběhnout též zjišťování hranic parcely č. XA, a svůj souhlas se zjišťováním žádným způsobem
implicitně nevyjádřila. Dle stěžovatele b) byl soupis pořizován pouze formálně a jeho
zmocněnkyni nevysvětlili, o jaké úkony, popř. s jakým právním dosahem se při něm jedná.
Nevěrohodnost soupisu nemovitostí č. 86 má plynout rovněž z toho, že jeho úvodní část je
datována dnem 3. července 2018, zatímco podpis zmocněné osoby na další listině dnem
25. dubna 2018.
[10] Žalovaný ve vyjádření ke kasačním stížnostem uvedl, že je přesvědčen, že jsou jeho
rozhodnutí i rozhodnutí katastrálního úřadu řádně a srozumitelně odůvodněna a podepřena
obsahem správních spisů. Vzhledem k podobnosti kasačních stížností a žaloby podané
ke krajskému soudu se žalovaný především odkázal na svá vyjádření zasílaná krajskému soudu.
Nad rámec uvedeného doplnil, že oproti velikosti a tvaru parcely č. XA je rybníček v terénu
v podstatně větším rozsahu a v jiném tvaru. Nové parcelní č. XB potom vzniklo z důvodu
přesahu rybníčku do parcelního č. XF, a to za účelem správné evidence druhu pozemku.
Katastrální úřad ani žalovaný přitom nemají žádnou listinu prokazující vlastnictví stěžovatelů
ve vztahu k parcele č. XB nebo původní č. XF. Sporná hranice dle žalovaného vyznačena být
nemůže, neboť v elaborátu zjišťování hranic není dokumentován rozpor v tvrzení vlastníků
na průběhu hranice pozemku (v terénu se nenacházejí hranice dvě a více). Naopak se vlastníci
dohodli nejen na pochybném průběhu hranice, dokonce svou dohodu „povýšili“ na vkladovou
listinu (de facto směnnou smlouvu). Z tohoto důvodu došlo k převzetí hranice z dosavadního
operátu (§50 odst. 3 katastrální vyhlášky), přičemž takové převzetí nevyžaduje souhlas
a za normálních okolností se pouze poznamená do soupisu nemovitostí a dá se na vědomí
vlastníkovi. Zjišťování průběhu hranic dle žalovaného provádí komise za účasti vlastníků (§42
odst. 1 katastrálního zákona). Souhlas vlastníka je však vyžadován pouze ke změně zákresu
v mapě, který je však možný pouze za nezměněné hranice pozemku, což tomuto případu
neodpovídá.
[11] Stěžovatel a) reagoval na vyjádření žalovaného replikou, v níž uvedl, že žalovaný zužuje
a zkresluje předmět řízení, pokud uvádí, že předmětem řízení je pouze evidence vlastníka
k parcele č. XB. Dále se dle stěžovatele a) žalovaný vyhýbá konstatování, že orgány katastru
nesporně mají listiny, v nichž byla parcela č. XA označena jako rybníček a později jako vodní
plocha. Stěžovatel a) též odmítl, že by kdy jednal s jakýmkoliv zástupcem obce o změně či opravě
hranic parcely č. XA. Dále uvedl, že mohl jen těžko vzniknout nějaký elaborát, v němž by byl
zachycen spor dotčených vlastníků, pokud se správní orgány rozhodly neprovádět zaměřování
původních hranic parcely č. XA před jejich převzetím. Stěžovatel a) též zopakoval své výhrady
vůči soupisu nemovitostí č. 86 a zdůraznil, že komise část vyměřování protiprávně zatajila
před jeho zmocněnkyní, které tak byla upřena možnost se na místě vyjádřit.
[12] Nejvyšší správní soud zaslal repliku stěžovatele a) žalovanému a stěžovateli b) na vědomí.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[13] Nejvyšší správní soud kasační stížnosti posoudil a dospěl k závěru, že nejsou důvodné.
[14] Na úvod stěžovatelé namítají vnitřní rozpornost rozhodnutí katastrálního úřadu,
jímž vyhověl uplatněným námitkám a navrátil grafické zobrazení parcely č. XA do stavu
před obnovou katastrálního operátu. Rozpor má konkrétně spočívat v tom, že katastrální úřad
námitkám vyhověl, ale neřídil se tím, co v nich bylo požadováno. Taková situace však nenastala –
podstatou námitek a návrhů stěžovatelů bylo, aby katastrální úřad přezkoumal výsledky obnovy
katastrálního operátu a opravil katastrální mapu. Přesně takové kroky katastrální úřad učinil.
To, že nemohl současně vyhovět požadavku stěžovatelů, aby hranice pozemku parc. č. XA byly
v katastrální mapě vyznačeny jinak, v hranicích stávající vodní plochy, nelze označit jako vnitřní
rozpornost rozhodnutí způsobující jeho nicotnost. Stěžovatelé se v této části námitek jednoduše
domáhali něčeho, co právní předpisy neumožňují (zejména viz §50 odst. 3 katastrální vyhlášky).
Tento závěr katastrální úřad a pak i žalovaný podrobně a srozumitelně zdůvodnili, přičemž
vysvětlili i to, proč nelze hranice parcely č. XA v katastrální mapě překreslit tak, aby do ní spadal
celý návesní rybníček. To, že se stěžovatelé a jejich právní předchůdci domnívali, že pozemek
parc. č. XA, jak byl dosud a nyní stále je v katastru evidován, je totožný s plochou existujícího
rybníčku, ještě neznamená, že tomu tak bylo i ve skutečnosti a že lze jen na základě jejich tvrzení
a požadavků posouvat hranice pozemků, resp. parcel vyznačených v katastrální mapě.
[15] Pokud jde přímo o námitku nicotnosti, už krajský soud odkázal na zcela relevantní
závěry Nejvyššího správního soudu, dle nichž nicotnost rozhodnutí zakládají ty nejzásadnější,
nejtěžší a zároveň nezhojitelné vady, které zapříčiňují, že již vůbec nelze hovořit o správním aktu.
Například se může jednat o absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost
rozhodujícího správního orgánu, zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné
správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost, nesmyslnost), požadavek plnění, které je
trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo založení práva něčemu, co v právním
smyslu vůbec neexistuje, či nedostatek právního podkladu k vydání rozhodnutí (viz rozsudek
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. května 2008 č. j. 8 Afs 78/2006 - 74,
č. 1629/2008 Sb. NSS, a usnesení téhož senátu ze dne 12. března 2013 č. j. 7 As 100/2010 - 65,
č. 2837/2013 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud připouští, že krajský soud na tuto námitku
stěžovatelů neodpověděl přímočaře, nicméně s jeho závěrem, že rozhodnutí nejsou vnitřně
rozporná, a tudíž nicotná, se zcela ztotožňuje. Kasační námitky v tomto směru jsou tudíž liché.
[16] Nedůvodné jsou rovněž námitky, že je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný.
Krajský soud citoval judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž plyne, že správní orgány
nemusejí reagovat na každou námitku účastníka řízení, ale mohou zaujmout odlišný názor, který
přesvědčivě zdůvodní, čímž se s námitkami vypořádají minimálně implicitně. Podstatné je,
aby se správní orgán (a následně správní soud) vypořádal se všemi základními námitkami
účastníka řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. května 2015
č. j. 6 As 152/2014 - 78). Dle stěžovatelů z popsaných závěrů nelze vyjít, neboť žalovaný jejich
odvolací námitky vysloveně ignoroval. Nejvyšší správní soud však souhlasí s tím, co vyplývá
z rozsudku krajského soudu, a sice že žalovaný vypořádal všechny základní námitky stěžovatelů,
přičemž svůj názor dostatečně odůvodnil. Zároveň je zřejmé, z čeho krajský soud při hodnocení
žalobních námitek vyšel a jaký je jeho závěr – krajský soud tedy přezkoumatelným způsobem
vyložil, jak a proč ve věci rozhodl. Pouhý nesouhlas stěžovatelů s posouzením krajského soudu
nepřezkoumatelnost jeho rozsudku nezakládá.
[17] Stěžejní námitka stěžovatelů, od níž se odvíjejí veškeré další námitky, spočívá v tom,
že jimi vlastněný pozemek parc. č. XA je v katastrální mapě špatně evidován, neboť má
zahrnovat celý návesní rybníček. Ten však většinově spadá do pozemku parc. č. XB, jenž vznikl
oddělením od pozemku parc. č. XF. Nejvyšší správní soud k tomu považuje za podstatné
zdůraznit, že katastrální úřad vymezení hranic a umístění pozemku parc. č. XA nijak neměnil.
Ve spisu jsou založeny mj. historické dokumenty a mapy, z nichž zřetelně vyplývá,
že parcela č. XA po posledním rozhodnutí katastrálního úřadu odpovídá jejímu zaznamenání už
v reambulovaném stabilním katastru z roku 1876. Posunutí (překreslení) hranic pozemku
by nastalo, pokud by do katastrální mapy byla zanesena změna vycházející z procesu obnovy
katastrálního operátu. Tato změna však byla zrušena k námitkám stěžovatelů a průběh hranic
se na základě neměřického záznamu č. 108 vrátil do původního stavu. Lze si proto jen stěží
přestavit, že zachování statu quo zasáhlo do veřejných subjektivních práv stěžovatelů, jak uvedl už
krajský soud.
[18] Nejvyšší správní soud považuje rovněž za podstatné podotknout, že předmětem
vlastnického práva (ať už kohokoliv) není samotný rybníček, nýbrž jednotlivé pozemky
(evidované v katastru nemovitostí jako parcely), na nichž se vodní plocha v podobě rybníčku
nachází. Sporná otázka se tudíž netýká až tak vlastnictví rybníčku jako vlastnictví pozemků
vymezených parc. č. XA a XB, na nichž se rybníček nachází.
[19] Pokud tedy stěžovatelé brojí proti zásahu do vlastnického práva, který měl nastat
rozporem mezi tím, co dle svého přesvědčení skutečně vlastní (rybníček), a tím, jak je pozemek
parc. č. XA zakreslen v katastru, jde ve své podstatě o spor o vlastnické právo k pozemku
parc. č. XB, na němž se rybníček většinově nachází. Je přitom s podivem, že stěžovatelé situaci
řeší až v souvislosti s obnovou katastrálního operátu. Tvrzený rozpor totiž zjevně existuje již
desítky let, takže existoval už v roce 1975, kdy pozemek parc. č. XA nabyli právní předchůdci
stěžovatelů, i v roce 2013, kdy stěžovatelé nabyli pozemek darem od svých rodičů. Bylo tudíž
jen na stěžovatelích, aby dbali svých práv, v duchu klasické římskoprávní zásady, že zákony
(práva) jsou psány jen pro bdělé (vigilantibus iura scripta sunt). Musí tak činit prostředky k tomu
určenými, a nikoliv v rámci obnovy katastrálního operátu, jež sestává pouze z úkonů evidenčního
a technického rázu a nesměřuje ke změně právních vztahů. Nesouhlasí-li stěžovatelé s průběhem
hranic vyplývajícím z katastrálních map, tj. nesouhlasí-li s rozsahem svého vlastnického práva,
mohou se určení průběhu hranic domáhat u obecného soudu v občanskoprávním řízení. V řízení
o námitkách proti obnovenému katastrálnímu operátu takové nároky s úspěchem vznášet nelze
(viz usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 15. června 2005
č. j. Konf 90/2004-12, č. 695/2005 Sb. NSS, a na něj navazující aktuální rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 6. února 2020 č. j. 1 As 401/2019 - 23 nebo ze dne 15. ledna 2021
č. j. 5 As 264/2019 - 24). Fakt, že se v tomto rozsahu jedná o soukromoprávní záležitost,
stěžovatelům přitom sdělovaly už správní orgány i krajský soud.
[20] Uvedené potom nutně předznamenává osud dalších námitek stěžovatelů, neboť z jejich
kasačních stížností a procesního postupu celkově vyplývá, že jejich cílem je dosáhnout toho,
aby katastrální mapa odrážela jejich přesvědčení, že vlastní celý rybníček, tedy nejen pozemek
parc. č. XA, nýbrž také pozemek parc. č. XB, případně pozemek zobrazený v katastrální mapě
jako nová parcela v ploše rybníčku v terénu. Takového výsledku však v současném řízení
dosáhnout nelze, neboť správním orgánům ani správním soudům, jak je uvedeno výše, nepřísluší
rozhodovat o těchto otázkách soukromého práva.
[21] Námitka rozporu s požadavkem na šetření práv nabytých v dobré víře (§2 odst. 3
správního řádu) stěžovatelé opírají o to, že obec Ch. v daném místě nikdy žádnou (vodní) plochu
nevlastnila. Takové tvrzení je však zavádějící, neboť obec byla vlastníkem sousedního pozemku
parc. č. XF, z nějž vznikl oddělením pozemek parc. č. XB. Na základě doporučení odboru
životního prostředí Městského úřadu Tábor potom byl u pozemků parc. č. XA a XB sjednocen
druh pozemku na vodní plochu a způsob využití na plochu zamokřenou – původní způsob
využití pozemku parc. č. XF totiž neodpovídal tomu, že se z velké části jedná o terénní
prohlubeň zaplavenou vodou (rybníček). Došlo tak pouze k tomu, že byly záznamy upraveny,
aby lépe odpovídaly skutečnosti, což je mj. také cílem obnovy katastrálního operátu. Obci
tedy nebyl nově „přidělen“ pozemek, který snad měl být ve vlastnictví stěžovatelů, jak vyznívá
z jejich námitek, nýbrž došlo k pouhé úpravě v evidenci. Nejvyšší správní soud podotýká,
že krajský soud v daném kontextu chybně uvádí, že uvedené okolní pozemky má vlastnit obec L.,
což je zjevný omyl (L. je katastrální území v obci Ch.), avšak bez vlivu na správnost rozsudku
krajského soudu.
[22] Postup správních orgánů a krajského soudu nebyl v rozporu ani s katastrálním zákonem
a katastrální vyhláškou. Katastrální zákon v §42 odst. 1 stanoví, že zjišťování průběhu hranic
pro obnovu katastrálního operátu novým mapováním se provádí podle skutečného stavu
v terénu. Katastrální vyhláška k tomu blíže uvádí, že podkladem pro zjišťování hranic je
dosavadní katastrální operát a operáty dřívějších pozemkových evidencí (§49 odst. 1 katastrální
vyhlášky) a že se vyšetřovaný skutečný průběh hranice v terénu porovnává s jejím zobrazením
v katastrální mapě nebo v mapě dřívější pozemkové evidence (§50 odst. 1 katastrální vyhlášky).
V nyní projednávané věci byly hranice pozemku parc. č. XA v terénu se souhlasem stěžovatelů
vyšetřeny a zapracovány do obnoveného katastrálního operátu. Upravené hranice potom
katastrální úřad k námitkám stěžovatelů a po zrušovacím rozhodnutí žalovaného navrátil
do původního stavu. Katastrální úřad a žalovaný přitom vycházeli také z celé řady historických
map a dalších katastrálních dokumentů, což podrobně zdůvodnili. Správní orgány při svém
postupu tudíž dbaly na relevantní právní úpravu i všechny potřebné souvislosti.
[23] Správní orgány vzaly v úvahu také soupisy nemovitostí č. 86 a 93, vůči nimž stěžovatelé
brojí. Pokud krajský soud uvedl, že stěžovatelé a jejich zmocněnkyně svými podpisy na soupisech
nemovitostí projevili souhlas se zjištěným průběhem hranice a jejím označením v terénu, nijak
tím nezpochybňuje, že v soupisu nemovitostí č. 93 jsou naznačeny opravy hranic pozemku
parc. č. XA, čímž se liší od soupisu nemovitostí č. 86. Krajský soud pouze konstatuje fakt,
že stěžovatelé, resp. jejich zmocněnkyně soupisy spolu s vyšetřenými hranicemi bez výhrad
odsouhlasili a podepsali. To spolu se souvisejícími postupy správních orgánů a tím, že dotčené
osoby nenamítaly, že nebyly dostatečně srozuměny se skutečným průběhem vyšetřené hranice,
znamená, že si musely být vědomy průběhu hranice v terénu ve vztahu k jejímu grafickému
zobrazení v katastrální mapě. S takovým hodnocením soupisů se Nejvyšší správní soud plně
ztotožňuje a dodává, že takovému hodnocení není nijak na překážku, že se soupis
nemovitostí č. 86 vztahuje ke dříve provedeným komplexním pozemkovým úpravám, zatímco
soupis nemovitostí č. 93 už přímo k obnově katastrálního operátu. Využití výsledků komplexních
pozemkových úprav při obnově katastrálního operátu totiž výslovně předpokládá §44
katastrálního zákona.
[24] Soupis nemovitostí č. 86 se konkrétně týká hranice pozemku parc. č. XA vymezené
lomovými body č. 86-61 a 86-62, jimiž je daná hranice určena také v neměřickém záznamu č. 108.
Ze strany 4 soupisu nemovitostí č. 86 je přitom zcela zjevné, že zmocněnkyně stěžovatelů
odsouhlasila zjištěný průběh a označení hranic v terénu také u pozemku parc. č. XA, a to dne 25.
dubna 2018. Z připojených plných mocí je dále zřejmé, že zmocněnkyně byla oprávněna oba
stěžovatele zastupovat při zjišťování průběhu hranic v rámci komplexních pozemkových úprav
u všech nemovitostí, jež stěžovatelé v katastrálním území L. vlastní, tedy také ve vztahu
k pozemku parc. č. XA. Ze soupisu zároveň neplyne žádná pochybnost o tom, že by oprávněné
osoby nebyly k šetření řádně pozvány či že by jim bylo cokoliv zatajováno, případně bráněno
v účasti při šetření. Nejvyšší správní soud k tomu rovněž poznamenává, že dle §42 odst. 6
katastrálního zákona není nepřítomnost vlastníka a jiného oprávněného při zjišťování hranic
na překážku využití výsledků zjišťování hranic k vyhotovení nových souborů geodetických
a popisných informací. Věrohodnost soupisu nenarušuje ani to, že úvodní list je datován dnem
3. července 2018, tedy více než dva měsíce po podpisu zmocněnkyně. Jedná se totiž o datum
kompletace soupisu a jeho potvrzení komisí, čemuž nijak neodporuje to, že terénní šetření
a podepisování oprávněnými osobami proběhlo už 25. dubna 2018. Pouze na okraj Nejvyšší
správní soud poznamenává, že pokud krajský soud pracuje s datem 24. května (24. 5.), jde
o zjevnou záměnu číslic 4 a 5 vzniklou chybou při přepisu, neboť správné datum zní 25. dubna
(25. 4.). Tento omyl však nemá na správnost rozsudku krajského soudu žádný vliv.
[25] Navíc, vzhledem k tomu, že hranice pozemku parc. č XA vymezená lomovými
body č. 86-61 a 86-62 je také hranicí na obvodu pozemkových úprav, neměla být v rámci obnovy
katastrálního operátu znovu vyšetřována (§50 odst. 1 katastrální vyhlášky in fine). Nezohlednění
již vyšetřených lomových bodů vytkl katastrálnímu úřadu také žalovaný ve svém prvním
zrušujícím rozhodnutí. Katastrální úřad následně vyšel ve svém dalším rozhodnutí a v připojeném
neměřickém záznamu č. 108 z původních lomových bodů č. 86-61 a 86-62. Nejvyšší správní soud
tedy konstatuje, že v rozhodnutí potvrzeném žalovaným postupoval katastrální úřad tak, jak měl
postupovat již na začátku, jelikož řádně zohlednil výsledky komplexních pozemkových úprav
patrné ze soupisu nemovitostí č. 86.
IV. Závěr a náklady řízení
[26] Nejvyšší správní soud tedy ze shora uvedených důvodů neshledal kasační stížnost
důvodnou, pročež ji zamítl podle §110 odst. 1 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“). Rozhodl tak bez jednání podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[27] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 7 ve spojení s §120 s. ř. s. Žalobce ani osoba zúčastněná neměli ve věci úspěch, nemají
proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, nevznikly mu
však náklady nad rámec běžné úřední činnosti, pročež se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2022
JUDr. Tomáš Langášek, LL.M.
předseda senátu