ECLI:CZ:US:2022:1.US.1500.22.1
sp. zn. I. ÚS 1500/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele V. K., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, zastoupeného JUDr. Vladislavem Vnenkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Náplavní 2013/1, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 664/2021 ze dne 31. března 2022 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 1 Nt 2317/2021 ze dne 16. listopadu 2021, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "soud prvního stupně") ponechal stěžovatele ve vazbě z důvodu podle §67 písm. c) trestního řádu, dále podle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a contrario nepřijal jeho písemný slib jako náhradu za vazbu, podle §73 odst. 1 písm. c) trestního řádu a contrario vazbu nenahradil dohledem probačního úředníka a podle §73 odst. 1 písm. d) a §88j trestního řádu a contrario stěžovateli neuložil předběžné opatření - zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky. Městský soud v Praze (dále jen "stížnostní soud") usnesením sp. zn. 61 To 664/2021 ze dne 9. prosince 2021 stížnost proti usnesení soudu prvního stupně zamítl jako podanou po lhůtě. Ústavní soud nálezem sp. zn. I. ÚS 47/22 ze dne 8. března 2022 zrušil usnesení stížnostního soudu, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Následně stížnostní soud rozhodl shora napadeným usnesením znovu a stížnost stěžovatele zamítl jako nedůvodnou.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tvrdí, že napadenými usneseními byla porušena jeho základní práva na osobní svobodu, spravedlivý proces a na zákonného soudce, zakotvená v čl. 8 odst. 1 a 2, v čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 1 Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
3. Stěžovatel uvádí, že dne 4. března 2022 na něj byla u soudu prvního stupně podána obžaloba (věc vedena pod sp. zn. 51 T 30/2022), a proto stížnostní soud v souladu s §30 odst. 2 trestního řádu rozhodoval v novém složení senátu: JUDr. Veronika Čeplová, Mgr. Petra Kreutzmannová a Mgr. Petr Fassati. Neveřejné zasedání se konalo dne 31. března 2022 a téhož dne byla s účinností od 1. dubna 2022 provedena změna č. 7 rozvrhu práce stížnostního soudu pro rok 2022, kterou byl Mgr. Petr Fassati zařazen do senátu 61 To; rozhodoval-li jmenovaný soudce den před účinností uvedené změny, nemohl být podle stěžovatele zákonným soudcem. Pochybením rovněž bylo ponechání věci senátu 61 To, neboť podle rozvrhu práce má být před přidělením věci provedena lustrace spisu za účelem zjištění, nerozhodoval-li senát již v rámci přípravného řízení - v takovém případě je věc přidělena jinému odvolacímu oddělení. Stěžovatel je přesvědčen, že senát 61 To neměl vůbec rozhodovat o jeho stížnosti, nadto ve složení, v němž rozhodl - tím bylo porušeno právo stěžovatele na zákonného soudce ve smyslu judikatury Ústavního soudu [viz např. nález sp. zn. I. ÚS 2769/15 ze dne 15. června 2016 (N 115/81 SbNU 795)].
4. Stížnostní soud dále měl porušit právo stěžovatele na spravedlivý proces, neboť ve svém usnesení zpochybňuje (jako nejasné) důvody, pro které Ústavní soud původní usnesení zrušil. Stížnostní soud nerespektuje kasační závaznost nálezu a zpochybňuje Ústavním soudem vyslovené porušení práva stěžovatele na přístup k soudu. Konečně stěžovatel namítá, že bylo porušeno jeho právo na osobní svobodu zaručené v čl. 8 Listiny, neboť v jeho věci nebyl dán důvod vazby a napadené usnesení soudu prvního stupně není dostatečně odůvodněno. Obava z pokračování v trestné činnosti je založena jen na faktu, že stěžovatel nemá pravidelné příjmy, a rovněž absentuje vyhodnocení délky trvání vazby. Stížnostní soud se nezabýval relevantními námitkami a zkrátil stěžovatele v právu na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny [viz též nález sp. zn. I. ÚS 1190/15 ze dne 5. června 2015 (N 104/77 SbNU 527)].
5. K ústavní stížnosti se vyjádřila předsedkyně senátu 61 To, která odkázala na napadené usnesení a uvedla, že po podání obžaloby nebylo možné, aby senát věc projednal v původním složení. Místopředseda stížnostního soudu zaslal vyjádření k aplikaci rozvrhu práce, v němž uvedl, o jakých stížnostech soud rozhodoval před podáním obžaloby, a kteří soudci (v senátu 61 To) se účastnili rozhodování. Vzhledem k tomu, že v uvedené věci rozhodoval stížnostní soud opakovaně po kasačním nálezu Ústavního soudu a bylo nutné, aby nerozhodovali soudci, kteří byli účastni na rozhodnutích před podáním obžaloby (vyloučení soudci), byla věc přidělena JUDr. Čeplové, jediné nevyloučené člence senátu 61 To. Zbylí členové senátu byli ustanoveni podle bodu C) čl. 1 platného rozvrhu práce jako stážisté přidělení ke stížnostnímu soudu z obvodních soudů. Těmi byli další dva soudci rozhodující věc, bez ohledu na fakt, že stážista byl do senátu kmenově zařazen až od 1. dubna 2022.
6. Stěžovatel v replice uvedl, že ve vyjádření účastníka není vysvětleno, proč věc rozhodoval senát 61 To v daném složení. Citoval pasáž z rozvrhu práce pro rok 2022 ve znění účinném do 1. dubna 2022 (str. 134), která podle něj měla být aplikována. K odkazu místopředsedy stížnostního soudu na bod C) čl. 1 rozvrhu práce (str. 139) stěžovatel poukázal na pokračování věty po citované pasáži, jež podle něj mění způsob určení zástupu, a vylučuje postup zvolený v jeho věci. Stěžovatel odkazuje na nálezy sp. zn. III. ÚS 232/95 a sp. zn. I. ÚS 2769/15.
7. Ústavní soud není další instancí v soustavě trestních soudů, není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti a není ani vrcholem jejich soustavy (viz čl. 83, čl. 90 a čl. 91 Ústavy České republiky). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti a jeho zásah připadá v úvahu jen při zjištění nejzávažnějších pochybení, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují znaky svévole.
8. Ustanovení §30 odst. 2 věta druhá trestního řádu zní: "Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu." Ústavní soud se pro posouzení věci seznámil s rozvrhy práce stížnostního soudu, zejména ve znění v době nápadu věci (pro rok 2021), a v době po kasaci usnesení nálezem sp. zn. I. ÚS 47/22, a to jak ve znění účinném před 1. dubnem 2022, tak i po tomto datu. V rozvrhu práce účinném do 31. března 2022 je Mgr. Petr Fassati zapsán jako člen senátu soudního oddělení 44 s poznámkou "stáž od 1. 1. do 30. 6. 2022", v rozvrhu práce účinném od 1. dubna 2022 je s touž poznámkou zařazen jako člen senátu 61. Soudkyně Mgr. Petra Kreutzmannová byla v rozvrhu práce zapsána jako stážistka v senátu 5 To, a to pro dobu před i po 1. dubnu 2022.
9. V části 5. rozvrhu práce pro rok 2022 (ve znění účinném před i po 1. dubnu), týkající se trestního úseku, je upraveno přidělování nápadu do soudního oddělení II. stupně; v bodě A) čl. 2 je stanoven postup poté, co bylo rozhodnutí zrušeno Ústavním soudem, a to tak, že věc "dokončí soudní oddělení, které věc původně vyřizovalo a to ve složení platném v době, kdy bylo ve věci původně rozhodnuto, pokud jsou všichni původní členové senátu dosud soudci Městského soudu v Praze. Jinak bude rozhodovat stejné soudní oddělení, ale v novém složení soudního oddělení platném pro okamžik rozhodování". V tabulkové části je u soudního oddělení 61 (To, Tmo) uvedeno, že "[r]ozhodování o stížnostech proti rozhodnutím obvodních soudů vzešlých z přípravného řízení, a to po podání obžaloby, ve věcech, v nichž bylo v přípravném řízení dosud příslušné toto soudní oddělení, bude tímto soudním oddělením rozhodnuto v jiném personálním složení" [tučně vytištěné části a podtržení odpovídají úpravě rozvrhu práce]. Uvedené formulace upravující přidělení věci konkrétnímu soudnímu oddělení (senátu) jsou shodné ve všech zněních rozvrhu práce pro rok 2022.
10. Shodné znění ve všech časových verzích (a to již od roku 2016) je též u bodu C), čl. 1, upravujícího zastupování v soudních odděleních (To). Je zde uvedeno: "V případě nepřítomnosti předsedy senátu či člena zastupují v jednotlivé dny přednostně stážisté z obvodních soudů, přidělení k Městskému soudu v Praze na krátkodobou stáž, pokud jsou v uvedené době k dispozici, to neplatí, pokud stážista v dané době není čtvrtým přítomným členem soudního oddělení To, ve kterém je pro stáž zařazen, poté členové zastupujících senátů v pořadí určeném rozvrhem práce, pokud to není možné, předsedové soudních oddělení I. stupně, místopředsedové soudu a předsedkyně soudu".
11. Napadla-li věc senátu 61 To po podání stížnosti v roce 2021, je z citovaných částí rozvrhu práce patrné, že ponechání věci k rozhodnutí v senátu 61 To, i jeho personální obsazení v době rozhodování, odpovídalo dlouhodobým pravidlům, a to i podle rozvrhu práce ve znění po změně č. 6 účinné od 15. do 31. března 2022. Pasáž, na kterou odkazuje stěžovatel (str. 134), se vztahuje k novému nápadu, nikoliv k novému rozhodování ve věci již přidělené.
12. K určení soudců k rozhodnutí věci uvedl místopředseda stížnostního soudu, že z kmenových soudců po podání obžaloby a po vyloučení soudců rozhodujících o předchozích návrzích stěžovatele podle §30 odst. 2 věty druhé trestního řádu, "nebyla vyloučena jen" předsedkyně senátu JUDr. Veronika Čeplová. K zastupování nepřítomných soudců jsou podle rozvrhu práce povoláni především stážisté z obvodních soudů, což je praxe patrná již z rozvrhu práce stížnostního soudu pro rok 2015. Také v roce 2016 rozvrh práce zmiňoval primárně stážisty jako zástupce nepřítomných soudců. V naposledy uvedeném roce se v obecné části rozvrhu práce poprvé objevilo ustanovení: "to neplatí, pokud stážista v dané době není čtvrtým přítomným členem soudního oddělení To, ve kterém je pro stáž zařazen", podle stěžovatele vylučující zastupování konkrétním stážistou v jeho případě.
13. Se stěžovatelovým výkladem rozvrhu práce se Ústavní soud neztotožňuje a v daném ustanovení členů senátu nespatřuje pochybení. Primární požadavek na zastupování nepřítomných členů senátu stážisty je patrný z výrazu "přednostně", požadavku vázaného na podmínku "pokud jsou v uvedené době k dispozici", která však neplatí, není-li stážista čtvrtým přítomným členem senátu. Uvedená výjimka upřednostňuje před ostatními stážisty toho z nich, kdo je čtvrtým členem rozhodujícího senátu To - takový stážista však v senátu 61 To nebyl. Z vyjádření místopředsedy soudu vyplývá, že v konkrétní den byli k dispozici tři ze čtyř stážistů, jeden z nich však nemohl ve věci rozhodovat, neboť rozhodoval ve věci u soudu prvního stupně a byl vyloučen podle §30 odst. 3 trestního řádu. Právo stěžovatele na zákonného soudce nebylo rozhodnutím v jeho věci v senátu 61 To ani způsobem určení náhradních soudců dotčeno; stížnostní soud postupoval na základě předem stanoveného rozvrhu práce - nešlo o nepředvídatelné ustanovení soudců ad hoc.
14. S námitkou stěžovatele o nerespektování důvodů kasačního rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 47/22 se Ústavní soud rovněž neztotožňuje, neboť jeho nosné důvody se týkaly odlišné problematiky než v nyní souzené věci. Brojí-li stěžovatel proti důvodům rozhodnutí, nespatřuje Ústavní soud v postupu obecných soudů nic, z čeho by bylo možno dovodit porušení práva stěžovatele na osobní svobodu. Rozhodnutí o ponechání stěžovatele ve vazbě vydal příslušný soud a řádně je odůvodnil; stížnostní soud se dostatečně vypořádal s námitkami stěžovatele a srozumitelně vysvětlil, proč považuje jeho ponechání ve vazbě za důvodné.
15. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl žádnou okolnost, z níž by bylo možné dovodit zásah do jeho základních práv. Stížnostní soud po vrácení věci rozhodl v souladu s požadavky na spravedlivé soudní řízení a ve vyjádření k ústavní stížnosti s odkazem na rozvrh práce vysvětlil, jakým způsobem byl složen rozhodující senát 61 To.
16. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že v den vydání napadeného usnesení stížnostního soudu rozhodl soud prvního stupně ve věci samé, a to rozsudkem sp. zn. 51 T 30/2022, jímž stěžovatele uznal vinným a uložil mu trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců; rozsudek nebyl napaden odvoláním a je pravomocný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu