ECLI:CZ:US:2022:1.US.1851.22.1
sp. zn. I. ÚS 1851/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Romana Romanyuk a 2) Inny Romanyuk, společně zastoupených Mgr. Lukášem Vernerem, advokátem se sídlem v Opavě, nám. Republiky 679/5, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 13 Co 63/2022-383 ze dne 4. 5. 2022 a usnesení Okresního soudu Brno-venkov č. j. 5 C 289/2021-270 ze dne 11. 1. 2022, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a dále a) Mgr. et Ing. Ivety Kučerové, BA a b) Ing. Ctibora Kučery, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Vedlejší účastníci podali u Okresního soudu Brno-venkov (dále jen "nalézací soud") žalobu na určení, že pozemek ve vlastnictví stěžovatelů v katastrálním území Bílovice nad Svitavou je zatížen vydrženou služebností inženýrských sítí (vodovodu zásobujícího sousedící podnikatelský areál vedlejších účastníků). V rámci tohoto řízení bylo k návrhu vedlejších účastníků nadepsaným usnesením nalézacího soudu vydáno předběžné opatření, kterým byla do právní moci rozhodnutí ve věci samé stěžovatelům uložena povinnost zdržet se zásahů do potrubí vodovodu ve vlastnictví žalobců ležícího na dotčeném pozemku. Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") vydané předběžné opatření rovněž napadeným usnesením potvrdil.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelé jako osoby oprávněné a řádně zastoupené advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhají zrušení napadených rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Stěžovatelé v podané ústavní stížnosti namítají, že při nabytí výše uvedeného pozemku v roce 2019 sice věděli o existenci potrubí vodovodu pod jeho povrchem, avšak o tom, že je ve vlastnictví vedlejších účastníků, se dozvěděli až po podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Předpokládali, že bude uskutečněno přeložení potrubí vodovodu, pro které bývalí vlastníci pozemku již v roce 2015 vypracovali plán a vyřídili stavební povolení, tak aby stěžovatelé mohli nabytý pozemek využít ke stavbě rodinného domu. Přeložení vodovodu nebylo podle stěžovatelů realizováno v důsledku postoje vedlejších účastníků. Vydané předběžné opatření je proto nepřiměřené a nespravedlivé (celá situace vznikla přístupem vedlejších účastníků) a intenzivně zasahuje do vlastnického práva stěžovatelů, kteří v jeho důsledku nemohou svůj majetek pokojně užívat (postavit rodinný dům). Obecné soudy se uvedeným námitkám stěžovatelů nevěnovaly dostatečně a v odůvodnění svých rozhodnutí je nevypořádaly přesvědčivým způsobem.
4. Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
5. V souzené věci je předmětem přezkumu obecnými soudy vydané předběžné opatření. Podle ustálené judikatury [srov. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171) nebo nález sp. zn. IV. ÚS 189/01 ze dne 21. 11. 2001 (N 178/24 SbNU 327)] Ústavní soud zpravidla nezasahuje do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a kterými není prejudikován konečný výsledek sporu. I rozhodnutí o předběžném opatření je však potenciálně způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení; je proto podrobováno přezkumu v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti [viz např. rozhodnutí ve věci sp. zn. III. ÚS 119/98 ze dne 21. 10. 1998 (U 61/12 SbNU 489)]. Ústavní soud při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu může být také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu.
6. Obecné soudy založily svá rozhodnutí předně na osvědčené skutečnosti, kterou stěžovatelé v ústavní stížnosti nezmiňují, a to na výzvě, kterou před zahájením řízení zaslali vedlejším účastníkům a z níž je zřejmé, že měli v případě neodstranění vodovodu z jejich pozemku v úmyslu jej ve stanovené lhůtě odstranit sami. Tento projev obecné soudy vyhodnotily jako důvod pro vydání předběžného opatření; ohrožení zájmů vlastníků případným poškozením vodovodu, vedoucího do jejich podnikatelského areálu, bylo podle nich převažující nad zásahem do vlastnického práva stěžovatelů, kteří své dotčené zájmy opírali o dosud pouze hypotetickou stavbu rodinného domu a kteří při nabytí pozemku o potenciálním omezení svých stavebních možností prokazatelně věděli.
7. Při aplikaci omezeného testu ústavnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že vydané předběžné opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a zejména nebylo projevem svévole, která - aby odůvodnila kasační zásah - by musela být na první pohled zjevná a intenzivní, což není. Obecné soudy postupovaly standardně, podrobnou argumentací odůvodnily potřebu úpravy zatímních poměrů, zvážily všechny relevantní námitky stěžovatelů, dostatečně poměřovaly i intenzitu zásahu způsobeného vydáním či nevydáním předběžného opatření do oprávněných zájmů obou stran. Jestliže se obecné soudy nezabývaly tvrzeními stěžovatelů ohledně merita řízení o určení věcného břemene, ale pouze posoudily osvědčení nároku vedlejších účastníků a prokázání potřeby zatímní úpravy poměrů, postupovaly v souladu s čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 4 Listiny a v tomto (ani jiném) ohledu jim nelze vytýkat jakékoli (natož ústavněprávní) pochybení.
8. S ohledem na uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu