ECLI:CZ:US:2022:1.US.1913.22.1
sp. zn. I. ÚS 1913/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Dennise Piska, 2) Annette Pongrass, zastoupených JUDr. Janem Davidem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 643/39, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 1035/2021-176 ze dne 28. 7. 2021, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a statutárního města Jihlava, sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí 97/1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Matka stěžovatelů se jako jejich právní předchůdkyně domáhala v řízení před obecnými soudy proti vedlejšímu účastníku neúspěšně určení vlastnického práva a vyklizení specifikovaných nemovitostí pro neplatnost kupní smlouvy uzavřené v roce 1939. Obecné soudy dospěly k závěru, že k požadovanému určení nedisponuje žalobkyně naléhavým právním zájmem a že využitím určovací žaloby nelze obcházet restituční zákonodárství; Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") odmítl její dovolání pro vady spočívající v nevymezení předpokladů přípustnosti. Matka stěžovatelů v průběhu dovolacího řízení zemřela, účinky poté vydaného rozhodnutí dovolacího soudu se proto stěžovatelů dotkly teprve z rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě (usnesení
č. j. 11 C 276/2019-195 ze dne 23. 5. 2022 o jejich procesním nástupnictví).
2. Včasnou a tentokrát již i přípustnou ústavní stížností (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2798/21 ze dne 2. 6. 2022; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) se stěžovatelé jako osoby oprávněné a řádně zastoupené advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhají zrušení napadeného rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Dovolání právní předchůdkyně stěžovatelů odmítl Nejvyšší soud pro vady spočívající v nevymezení předpokladů jeho přípustnosti. Otázkou přípustnosti dovolání se Ústavní soud podrobně zabýval ve svém plenárním stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.). V něm přijal závěr, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
5. Úkolem Nejvyššího soudu totiž není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele, nýbrž je povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v §241a ve vazbě na §237 o. s. ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky z oblasti hmotného či procesního práva. Přístup k Nejvyššímu soudu je z vůle zákonodárce záměrně omezen a formalizován tak, aby se mohl podrobněji zabývat skutečně jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy (blíže viz citované stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
6. Ústavní soud přezkoumal usnesení Nejvyššího soudu v intencích obsahu ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že zcela koresponduje podanému (v ústavní stížnosti podrobně přiblíženému) dovolání. Veškerou uplatněnou argumentaci Nejvyšší soud beze zbytku vypořádal, nad rámec vlastního odůvodnění ještě doplnil další vysvětlující východiska, pro která nebylo možné žalobě vyhovět (srov. s. 6 a 7 napadeného rozhodnutí). Jeho rozhodnutí se neprotiví stěžovateli odkazovanému nálezu
sp. zn. II. ÚS 1226/17 ze dne 20. 2. 2018 (N 28/88 SbNU 411) ani jinému rozhodnutí z bohaté judikatury Ústavního soudu k dané problematice. V projednávané věci zkrátka nejde o případ, který by zasluhoval nálezovou pozornost. Jiný názor na právní závěry odvolacího soudu způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nepředstavuje.
7. Totéž platí i pro řízení o ústavní stížnosti. Právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny neznamená právo na příznivé rozhodnutí ve věci bez dalšího. Stěžovatelé (či jejich matka před nimi) interpretují právní normy a aplikují je na zjištěné skutečnosti účelovým způsobem tak, aby bylo možné uplatněný nárok považovat za důvodný. Jejich výklad a aplikační přístup však nemá v soudní praxi oporu a obecné soudy vysvětlily dostatečně, proč tomu tak je (např. i - nad potřebný rámec odůvodnění - dovolacím soudem odkazovaný nález sp. zn. III. ÚS 2171/17 ze dne 12. 1. 2021). Ústavněprávním požadavkům náležitého odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu zcela dostojí a nebylo proto porušeno ani právo stěžovatelů (či jejich právní předchůdkyně) na přístup k dovolacímu stupni řízení.
8. Spatřují-li stěžovatelé porušení čl. 36 odst. 1 Listiny ve skutečnosti, že o jejich procesním nástupnictví rozhodl soud nalézací (a nikoli sám dovolací), není Ústavnímu soudu zřejmé, jak by se jejich právní postavení mohlo změnit, kdyby obecné soudy postupovaly jimi požadovaným způsobem; ani tato námitka proto Ústavní soud o nezbytnosti jeho ingerence nepřesvědčuje.
9. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu