ECLI:CZ:US:2022:1.US.2199.22.1
sp. zn. I. ÚS 2199/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele I. K., t. č. ve Vazební věznici Praha-Pankrác, zastoupeného Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem, sídlem Tyršův dům, Újezd 450/40, Praha 1 - Malá Strana, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2022 sp. zn. 61 To 352/2022 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. června 2022 sp. zn. 16 Nt 9207/2022, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 8, čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že proti stěžovateli je vedeno trestní stíhání pro přečin znásilnění podle §185 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, kterých se měl dopustit celkem čtyřmi útoky proti čtyřem poškozeným, kdy čtvrtá poškozená byla nezletilá, tím, že (stručně uvedeno) v oblasti Prahy 6 ve dnech 8. 5. 2022, 9. 5. 2022, 11. 5. 2022 a 1. 6. 2022 využil nepozornosti poškozených, přistoupil k nim zezadu a bez jejich svolení je osahával na intimních místech.
3. V záhlaví specifikovaným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") byl stěžovatel na návrh Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 podle §73b odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, za použití §68 odst. 1 trestního řádu vzat do vazby z důvodů podle §67 písm. a), c) trestního řádu s tím, že vazba se započítává ode dne 4. 6. 2022 od 20:35 hodin. Podle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a contrario nebyl přijat písemný slib stěžovatele.
4. Obvodní soud shledal, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že se skutky, pro které bylo zahájeno trestní stíhání, staly, mají všechny znaky trestného činu, a že jsou dány zřejmé důvody k podezření, že se tohoto jednání dopustil stěžovatel. K důvodům vazby útěkové poukázal na to, že stěžovatel není občan České republiky, a přestože má na území České republiky rodiče, kteří zde žijí delší dobu, on sám v České republice žije jen krátkou dobu, do prosince loňského roku žil na Ukrajině. Jeho manželka je v České republice teprve od 11. 3. 2022 v souvislosti s válkou na Ukrajině. Poukázal rovněž na to, že stěžovateli hrozí v případě prokázání viny vysoký trest a je tedy nebezpečí, že byl-li by propuštěn z vazby na svobodu, mohl by uprchnout a vyhnout se tak trestnímu stíhání. Obvodní soud shledal důvod vazby i podle §67 písm. c) trestního řádu s tím, že i když stěžovatel nemá záznam v rejstříku trestů, útoků proti ženám se dopustil čtyřikrát během jednoho měsíce. Je tedy podle něj nebezpečí, že v případě propuštění bude opakovat jednání, které je mu kladeno za vinu. Dodal, že trestní stíhání je na samém počátku, dosud nebyly shromážděny všechny důkazy, a že stěžovatel bude jistě v přípravném řízení znalecky zkoumán. Písemný slib stěžovatele jako náhradu za vazbu nepřijal z toho důvodu, že vzhledem k tomu, že stěžovatel coby občan cizího státu v České republice pobývá jen krátce, není jeho slib dostatečnou zárukou, že se trestnímu stíhání nebude vyhýbat.
5. Stížnost stěžovatele proti uvedenému usnesení obvodního soudu Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. V odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že stěžovatel byl zadržen po útoku na čtvrtou poškozenou, nezletilou Annu B. (jedná se o pseudonym), a že ho z tohoto útoku jednoznačně usvědčují vedle výpovědi poškozené i kamerové záznamy. Z nich je zřejmá i podoba poškozené, o níž podle městského soudu rozhodně nelze říct, že neodpovídá jejímu věku. Také všechny tři zletilé poškozené, ačkoliv se mezi sebou neznají, vylíčily popis pachatele i způsob jeho jednání stejně, navíc k útokům došlo ve stejné lokalitě. Za situace, kdy ještě nebylo přikročeno k rekognicím ani pořízení dalších důkazů, bylo podle městského soudu dáno důvodné podezření, že stěžovatel je pachatelem všech čtyř útoků. Co se týká důvodů vazby, městský soud, na rozdíl od obvodního soudu, nepovažoval za důvod vazby podle §67 písm. a) trestního řádu délku případně hrozícího trestu, v ostatním se však se závěry obvodního soudu ztotožnil a k obavě, že by se stěžovatel mohl vyhýbat trestnímu řízení na území České republiky, doplnil, že pro případ jeho návratu do domovského státu nelze přehlížet, že Ukrajina není členem Evropské unie a podle své Ústavy patří mezi státy, které své občany k trestnímu řízení na území jiného státu nevydávají, tedy v případě návratu stěžovatele na Ukrajinu by nebylo možno jeho trestní řízení dokončit. K argumentaci stěžovatele výkonem práce na území České republiky na základě pracovní smlouvy městský soud uvedl, že stěžovatel vykonává nekvalifikovanou práci (stavební dělník), proto tato skutečnost obavu z jeho možného ukrývání se na neznámém místě nesnižuje. Závěrem městský soud poukázal na to, že zejména obavu z případného opakování trestné činnosti, která je u stěžovatele dána, nelze nahradit jeho písemným slibem, a to tím spíše za situace, kdy na jedné straně popírá spáchání vytýkaného jednání a na druhé straně tvrdí, že nemohl znát věk čtvrté poškozené, která byla v době útoku nezletilá.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti opětovně namítá, že jeho trestní stíhání není důvodné, vychází z nesprávných skutkových informací a opírá se o nesprávné právní závěry. Spáchání vytýkaného jednání popírá. Poukazuje na to, že dne 22. 6. 2022, tedy předtím, než byly po zahájení trestního stíhání poškozené vyslechnuty, vyšel na internetu článek popisující útoky, pro které bylo zahájeno jeho trestní stíhání, a to s přiloženou fotografií jeho osoby. Má za to, že tím došlo k ovlivnění poškozených stran jejich výpovědí k popisu útočníka. Tvrdí, že v popisu jednání absentují znaky skutkové podstaty trestného činu znásilnění (násilí či pohrůžka násilí) a donucení k pohlavnímu styku. Je podle něj nutno zvážit i otázku, zda, i kdyby se daného jednání dopustil, jde o jednání společensky škodlivé ve smyslu §12 odst. 2 trestního zákoníku. Je přesvědčen, že jeho vzetí do vazby je zcela nepřiměřené. Uvádí, že si pro své morální přesvědčení nepřeje účastnit se válečného konfliktu a že z toho důvodu je jeho návrat na Ukrajinu, o kterém hovoří městský soud, vyloučen. S ohledem na nízkou společenskou škodlivost skutků, pro které bylo zahájeno trestní stíhání, a vzhledem k tomu, že mu nemůže být uložen trest vyhoštění (z důvodu válečného konfliktu na Ukrajině), není podle něj dán důvod vazby podle §67 písm. a) trestního řádu. Co do důvodů předstižné vazby byla podle stěžovatele napadená rozhodnutí nedostatečně zdůvodněna, neboť nebylo zjištěno, že by právě on byl pachatelem daného jednání.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
9. Ústavní soud opakovaně judikuje, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Základní podmínkou zbavení osobní svobody je důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Předpokládá existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemusí být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pravděpodobnosti - nikoli jistoty - jde-li o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i další vývoj řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2019 sp. zn. II. ÚS 3301/19, všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
10. Ústavní soud mnohokrát zdůraznil nutnost restriktivní interpretace důvodů vazby, neboť vazba má závažné negativní sociální a psychologické důsledky. Vazba izoluje obviněného od jeho rodinného a sociálního prostředí a může nepřímo fakticky sloužit i jako prostředek nátlaku na obviněného, aby se dosáhlo jeho doznání [viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 6/10 (N 89/57, SbNU 167)]. Z toho plyne též požadavek přísné proporcionality ve vztahu ke sledovanému cíli. Přesto je věcí především obecných soudů posuzovat, zda je vazba v konkrétní věci nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků orgány činnými v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Do příslušných úvah a rozhodnutí jimi podložených však je Ústavní soud z důvodu respektování svého postavení v ústavním systému oprávněn zasáhnout v zásadě jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (srov. čl. 8 odst. 2 a odst. 5 Listiny) buď vůbec, nebo jsou-li tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby ve zjevném rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku. Zároveň Ústavní soud dbá, aby bylo o vzetí a setrvání obviněného ve vazbě rozhodováno ve spravedlivém procesu, v němž budou zajištěna všechna práva obviněného.
11. V nyní posuzované věci obvodní soud i městský soud dospěly po posouzení věci ke shodnému závěru, že u stěžovatele jsou dány důvody útěkové vazby podle §67 písm. a) trestního řádu i předstižné vazby podle §67 písm. c) trestního řádu. Zdůraznily, že na základě výsledků dosavadního vyšetřování je dostatečně odůvodněn závěr, že se předmětný skutek stal, že jednotlivé útoky spáchala jedna osoba a že jde o stěžovatele. Z útoku na čtvrtou poškozenou (nezletilou) je stěžovatel usvědčován nejen výpovědí poškozené, ale i kamerovými záznamy, z nichž je zřejmé, jak svoji oběť po určitou dobu ve městě sledoval. Z těchto důkazů navíc vyplývá i podoba poškozené, která podle rozhodujících soudů odpovídá jejímu věku. Ač všechny tři zletilé poškozené uvedly, že zřejmě by znovu pachatele nepoznaly, tak popis pachatele (výšku, věk, vizáž i úpravu vlasů) i způsob jeho jednání vylíčily všechny poškozené shodně, ačkoliv se mezi sebou neznaly, navíc k útokům došlo vždy ve stejné lokalitě (Praha 6) v odpoledních či večerních hodinách. Na základě uvedených skutečností obecné soudy uzavřely, že je dáno důvodné podezření, že stěžovatel je pachatelem všech čtyř útoků.
12. Ohledně důvodů vazby podle §67 písm. a) trestního řádu městský soud přisvědčil argumentaci obhajoby, že v usnesení o zahájení trestního stíhání není popsáno násilí, pohrůžka násilí ani pohrůžka jiné těžké újmy. Konstatoval proto, že nebudou-li v dalším řízení tyto znaky skutkové podstaty trestného činu znásilnění prokázány, ohledně útoku na nezletilou poškozenou připadá v úvahu kvalifikace jednání jako pohlavní zneužití podle §187 odst. 1 trestního zákoníku s trestní sazbou v rozmezí jeden až osm let. Obavu podle §67 písm. a) trestního řádu nespatřoval proto městský soud, na rozdíl od obvodního soudu, v délce případně hrozícího trestu, ale zejména v osobě stěžovatele, který není občan České republiky a v České republice žije jen krátkou dobu, neboť do prosince loňského roku žil na Ukrajině, přestože jeho rodiče žijí dlouhodobě v České republice.
13. K důvodům vazby předstižné rozhodující soudy konstatovaly, že je na základě dosavadních zjištění dáno nebezpečí, že v případě propuštění z vazby bude stěžovatel opakovat jednání, které je mu kladeno za vinu. Zdůraznily, že trestní stíhání je na samém počátku, dosud nebyly shromážděny všechny důkazy, a že stěžovatel bude jistě v přípravném řízení znalecky zkoumán. I kdyby byl prokázán pouze útok na nezletilou poškozenou, tedy akt sexuálního útoku na nezletilou, který je dokumentován kamerovými záznamy, nelze podle příslušných soudů vyloučit v dané fázi trestního řízení jeho opakování bez bližší znalosti osoby stěžovatele. Písemný slib stěžovatele jako náhradu za vazbu obecné nepřijaly jednak z důvodu jeho protichůdných tvrzení, jednak proto, že vzhledem k jeho krátkodobému pobytu v České republice není jeho slib dostatečnou zárukou, že se trestnímu stíhání nebude vyhýbat. Obavu z jeho možného ukrývání se na neznámém místě podle jejich názoru nesnižuje ani to, že vykonává práci na území České republiky na základě pracovní smlouvy, neboť jde o práci nekvalifikovanou (stavební dělník), kterou může vykonávat i u jiného zaměstnavatele, obzvlášť při současném nedostatku takových pracovních sil.
14. Na základě uvedených skutečností stěžovateli nelze přisvědčit v tom jeho mínění, že obecné soudy rozhodly o jeho vzetí do vazby při absenci relevantních důkazů. Příslušné soudy se naopak vypořádaly s otázkou nezbytnosti vzetí stěžovatele do vazby, přičemž důvody tzv. útěkové a předstižné vazby náležitě a dostatečně přesvědčivě objasnily a odůvodnily. Obě napadená rozhodnutí jsou opřena o zákonné důvody vymezené v §67 písm. a) a c) trestního řádu.
15. Jde-li o námitku, že před výslechem poškozených po zahájení trestního stíhání vyšel na internetu článek popisující útoky, pro které bylo zahájeno jeho trestní stíhání, a to s přiloženou fotografií jeho osoby, je třeba zdůraznit, že z odůvodnění napadených rozhodnutí se jednoznačně podává, že všechny tři zletilé poškozené shodně uvedly, že by zřejmě pachatele znovu nepoznaly. Je tak zřejmé, že při svých výpovědích nebyly ovlivněny fotografií stěžovatele na internetu.
16. Stěžovatel dále tvrdí, že jeho návrat na Ukrajinu je z důvodu válečného konfliktu pro jeho morální přesvědčení vyloučen, proto nemůže být dána obava, že by se mohl vyhýbat trestnímu stíhání na území České republiky návratem do svého domovského státu. I kdyby tomu tak bylo, nelze pomíjet, že by se trestnímu stíhání mohl vyhýbat pobytem na neznámém místě na území České republiky či v jakémkoliv jiném státě světa.
17. Proti závěrům obvodního soudu a městského soudu vycházejících právě ze specifik vazebního zasedání (§73d a násl. trestního řádu) Ústavní soud nemá s ohledem na shora uvedené skutečnosti zásadních výhrad. Odůvodnění napadených rozhodnutí vyhovují požadavkům kladeným na úplnost a přesvědčivost odůvodnění vazebních rozhodnutí, které vyplývají z judikatury Ústavního soudu. Jelikož tedy Ústavní soud nezjistil žádné ústavněprávní pochybení, které by bylo možno obecným soudům vytknout, nepříslušelo mu jejich rozhodnutí jakkoliv přehodnocovat.
18. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu