ECLI:CZ:US:2022:1.US.2542.22.1
sp. zn. I. ÚS 2542/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti British American Tobacco (Czech Republic), s. r. o., sídlem Karlínská 654/2, Praha 8 - Karlín, zastoupené JUDr. Karlem Čermákem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Elišky Peškové 735/15, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. srpna 2022 č. j. 3 Cmo 53/2022-420, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Philip Morris Products S. A., sídlem Quai Jeanrenaud 3, 2000, Neuchâtel, Švýcarsko, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11, 26 a 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka rovněž navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §79 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
1. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že vedlejší účastnice se dne 28. 1. 2022 u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") domáhala nařízení předběžného opatření, kterým se, zjednodušeně řečeno, stěžovatelce zakazuje dovážet, prodávat, skladovat, distribuovat, propagovat a nabízet k prodeji a prodej zařízení "glo Hyper +" k zahřívání tabákových náplní a příslušné tabákové náplně, vše po dobu platnosti evropského patentu CZ/EP 3266323 ("elektrický zahřívací kuřácký systém s vnějším ohřívačem"). Městský soud návrh zamítl usnesením ze dne 1. 2. 2022 č. j. 2 Nc 1007/2022-36. Městský soud shledal, že vedlejší účastnice je majitelkou uvedeného patentu. Osvědčila, že stěžovatelka její práva porušuje, protože na trh uvádí výrobek, který je předmětem patentu, což se podává "zejména z předložených znaleckých posudků JUDr. Zamrzly a doc. Ing. Jirovského CSc." Městský soud však neshledal existenci nezbytnosti prozatímní potřeby úpravy poměrů; vedlejší účastnice "netvrdila, ani neprokázala" vznik a výši újmy v souvislosti s jednáním stěžovatelky.
2. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") k odvolání vedlejší účastnice uvedené usnesení městského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení usnesením ze dne 4. 3. 2022 č. j. 3 Cmo 11/2022-145. Vrchní soud se ztotožnil se závěrem, že vedlejší účastnice osvědčila zásah do svých patentových práv stěžovatelkou, avšak požadavek na prokázání vzniku újmy shledal nepřiměřeným. Postačí osvědčit porušení patentu a objektivní hrozbu rozmělnění průmyslového práva. Je proto třeba znovu posoudit naléhavost potřeby zatímní úpravy poměrů, a to včetně hrozby nebezpečí z prodlení.
3. Městský soud nato usnesením ze dne 31. 3. 2022 č. j. 2 Nc 1007/2022-294 znovu návrh vedlejší účastnice zamítl, protože neshledal potřebu zatímní úpravy poměrů. Vedlejší účastnice neuvedla ničeho o tom, kdy se dozvěděla o uvedení výrobků stěžovatelky na trh, a německý soud rozhodl v roce 2021 o obdobném porušování práv stěžovatelkou v roce 2020. Není známo, že se vedlejší účastnice svých práv domáhala v době, kdy nebezpečí z prodlení hrozilo; její návrh je "opožděný".
4. Vrchní soud poté k odvolání vedlejší účastnice napadeným usnesením změnil uvedené usnesení městského soudu tak, že nařídil předběžné opatření podle návrhu vedlejší účastnice, a uložil vedlejší účastnici, aby ve stanovené lhůtě podala návrh ve věci samé. Nárok vedlejší účastnice z titulu porušení patentových práv je osvědčený. Omezení stěžovatelky je přiměřené, protože jde jen o jeden výrobek z několika, které nabízí. Naopak právo z patentu vedlejší účastnice je silným formálním právem. Jde-li o naléhavost potřeby zatímní úpravy, nejde o situaci, kdy navrhovatel o tvrzeném zásahu odpůrce dlouhodobě věděl, a toleroval jej (a proto by nebylo důvodné předběžné opatření nařídit). Návrh vedlejší účastnice je v tomto směru "včasný"; nechala si vypracovat vlastní analýzy a znalecké posudky a vyčkávala na vývoj soudního sporu v Německu. Konečně, stěžovatelka měla možnost se v dosavadním řízení vyjádřit k návrhu vedlejší účastnice.
II.
Argumentace stěžovatelky
1. Stěžovatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí je svévolné a nařízené předběžné opatření nepřiměřené. V konkrétnostech lze námitky stěžovatelky uspořádat následovně. Zaprvé, důsledky předběžného opatření nelze považovat za dočasné. Jde o zboží podléhající zkáze a jediným řešením pro řádné splnění povinnosti je zboží zničit; nelze je ani skladovat. Zadruhé, vrchní soud opomněl omezit rozsah předběžného opatření na území České republiky; předběžné opatření působí celosvětově i tam, kde patentová ochrana vedlejší účastnice neplatí. Obecně je přitom patentová ochrana striktně teritoriální. Zatřetí, jde o výrobky stěžovatelky, které pod rozsah patentu vedlejší účastnice nenáleží. Patentová ochrana se týká toliko ohřívacího zařízení, nikoli tabákových náplní, které však předběžné opatření rovněž nesprávně zahrnuje. Jde nadto o náplně, které se dají použít i s jinými výrobky. V důsledku nařízeného předběžného opatření hrozí ztráta tržeb ve výši cca 1 miliardy Kč za rok.
2. Začtvrté, vrchní soud se nezabýval návrhem stěžovatelky, aby vedlejší účastnice složila doplatek jistoty. Je pravděpodobné, že patentový spor v hodnotě desítek milionů Kč bude trvat delší dobu a hrozí, že bude obtížné případně požadovat náhradu škody po vedlejší účastnici jako obchodní společnosti se sídlem ve Švýcarsku. Zapáté, vrchní soud neměl sám nařídit předběžné opatření, ale věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. Jde o to, aby měla stěžovatelka možnost se k návrhu vyjádřit. Zašesté, stěžovatelka upozornila obecné soudy na judikaturu vrchního soudu, podle které byl návrh na nařízení předběžného opatření podán "opožděně" (ve smyslu naléhavosti potřeby zatímní úpravy poměrů mezi účastníky z hlediska plynutí času). Vrchní soud se s vlastní judikaturou nevypořádal a uvedenou problematikou se nezabýval dostatečně. Zasedmé, vrchní soud se nedostatečně věnoval zjištění, zda výrobky stěžovatelky spadají pod rozsah patentu vedlejší účastnice, a to jak jde-li o zahřívací zařízení, tak o tabákové náplně. Vrchní soud se nevypořádal s argumentací stěžovatelky podloženou znaleckými posudky, ani s tím, že vedlejší účastnice zneužívá své dominantní postavení na dotčeném relevantním trhu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
1. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, resp. žádné další k dispozici neměla (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
1. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů. Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivou věc je v zásadě na obecných soudech. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
2. Ve věci stěžovatelky jde o nařízení předběžného opatření. Jeho způsobilost jako opatření prozatímní povahy zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení obecně vyloučit nelze; předběžná opatření však zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv účastníků řízení, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek věci. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci [srov. např. nález ze dne 14. 9. 1994 sp. zn. IV. ÚS 43/94 (N 41/2 SbNU 27) či bod 13 nálezu ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. IV. ÚS 802/19 (N 106/94 SbNU 297)].
1. Platí proto, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech věci [srov. nález ze dne 10. 11. 1999 sp zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), ze dne 21. 11. 2001 sp. zn. IV. ÚS 189/01 (N 178/24 SbNU 327) či ze dne 12. 4. 2012 sp. zn. II. ÚS 868/12 (N 80/65 SbNU 91)]. Ústavní soud je tak povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) za dodržení zásad řádně vedeného soudního řízení či nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [viz např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171)]. Z uvedeného se proto podává, že dočasná povaha předběžného opatření sice vede Ústavní soud ke zdrženlivosti, nevylučuje však, že i v uvedeném řízení mohou být práva účastníků řízení dotčena v intenzitě dosahující ústavněprávní úrovně (srov. bod 17 nálezu ze dne 14. 9. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1480/21; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
2. Jde-li o nyní posuzovanou věc, nelze v prvé řadě stěžovatelce přisvědčit, že stěžovatelka neměla dostatečný procesní prostor se k argumentaci vedlejší účastnice vyjádřit. Z napadeného usnesení se podává, že v průběhu řízení se stěžovatelka několikrát písemně vyjádřila k návrhu vedlejší účastnice. Sama stěžovatelka ostatně v ústavní stížnosti na uvedená podání odkazuje. Obecné soudy daná podání zohlednily a vypořádaly se s nimi (viz dále). Není proto pravdou, že vrchní soud porušil procesní práva stěžovatelky tím, že sám nařídil předběžné opatření v odvolacím řízení.
3. Stěžovatelka dále vytýká napadenému usnesení nedostatky odůvodnění. Jde-li o reakci vrchního soudu na jednotlivá tvrzení stěžovatelky, je nutné v obecné rovině zdůraznit, že u posuzování "adekvátnosti" vypořádání jednotlivých tvrzení soudem v rozhodnutí (prizmatem práva na řádně vedené soudní řízení) je rozsah reakce na konkrétní námitky co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry, případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní, resp. i s otázkou případů hraničních, když nutno reflektovat, že lze požadovat pouze takovou míru přesnosti, jakou povaha předmětu úvahy připouští [viz nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723), jakož i judikaturu tam odkazovanou].
4. Jde-li proto v konkrétnostech o důvodnost a přiměřenost nařízeného předběžného opatření, vrchní soud se s tvrzeními stěžovatelky vypořádal. Co do důvodnosti nároku vedlejší účastnice a rozsahu dotčených výrobků vrchní soud vycházel zejména z předložených znaleckých posudků vedlejší účastnice. Implicitní inspiraci vrchního soudu lze spatřovat i v existenci pro vedlejší účastnici příznivého rozhodnutí německého soudu v obdobné věci. Obdobné úvahy Ústavní soud nepovažuje za svévolné, protože jím nelze upřít racionálně-logický základ a srozumitelné (byť stručné) odůvodnění. Ústavní soud nepovažuje dále za svévolné, zahrnuje-li předběžné opatření rovněž tabákové náplně. Obecné soudy zjevně vychází z předpokladu, že jde o komplementární výrobek, což je úvaha mající racionálně-logický základ. Vrchní soud v tomto směru dále zdůraznil, že stěžovatelka disponuje širokým produktovým portfoliem; platí proto, že v dané procesní fázi ochrana formálně silného práva vedlejší účastnice převáží nad ochranou stěžovatelky před hrozící újmou, která z toho důvodu nemůže být srovnatelně citelná. Ani uvedené úvahy Ústavní soud nepovažuje za svévolné.
5. Dále, se stěžovatelkou lze souhlasit, že jí může hrozit v důsledku předběžného opatření nevratná újma. K její případné náhradě však slouží tomu odpovídající právo stěžovatelky vůči vedlejší účastnici podle §77a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Jde-li o složení doplatku jistoty, je pravdou, že se obecné soudy s touto alternativou výslovně nevypořádaly. Ústavní soud však zohlednil, že v nyní posuzované věci jde o spor obchodních společností představujících dva přední světové výrobce tabákových výrobků, kteří nepochybně disponují rozsáhlým (postižitelným) majetkem. Ústavní soud proto nepovažuje za pravděpodobné, že případný výkon práv stěžovatelky z náhrady újmy bude nadměrně obtížný či dokonce nemožný toliko z důvodu, že vedlejší účastnice sídlí ve Švýcarsku. Stejně tak nelze pochybovat, že stěžovatelka má k případnému vymáhání svých práv dostatečné zázemí. Nedostatek odůvodnění napadeného usnesení proto nedosahuje intenzity porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, potažmo opodstatňující kasační zásah Ústavního soudu.
6. Stěžovatelce nelze přisvědčit, že předběžné opatření "působí celosvětově". Z kontextu napadeného usnesení se dostatečně podává, že vrchní soud ctí zásadu teritoriality a působnost předběžného opatření je místně omezena; je zřejmé, že jde o český trh (srov. např. body 7, 9 a 14 odůvodnění napadeného usnesení, jakož i skutečnost, že vrchní soud vycházel z existence rozhodnutí německého soudu v obdobné věci, které se týkalo německého trhu). Mimoto, Ústavní soud neshledal, že vrchní soud nedostatečně či svévolně odůvodnil své hodnocení "včasnosti" návrhu vedlejší účastnice. Vrchní soud vycházel jak z "technické" náročnosti problematiky porušování patentových práv, tak z existence obdobného sporu v Německu, na jehož vývoj vedlejší účastnice mohla po určitou dobu oprávněně vyčkávat. Obdobné úvahy jsou logické, vychází z konkrétních okolností posuzované věci a jsou srozumitelně odůvodněny.
7. Jde-li o další námitky, směřují zejména ke komplexnímu zhodnocení, zda výrobky stěžovatelky spadají pod rozsah patentu vedlejší účastnice a zda stěžovatelka práva vedlejší účastnice porušuje. Jde proto o otázky, kterými se bude zevrubně zabývat městský soud v řízení ve věci samé, bylo-li (či bude-li) k návrhu vedlejší účastnice zahájeno (k čemuž ostatně vrchní soud vedlejší účastnici napadeným usnesením zavázal). Lze konečně uvést, že všechny shora uvedené úvahy, byť implicitně, reagují na stěžovatelkou odkazovanou judikaturu vrchního soudu.
8. Lze proto uzavřít, že napadené usnesení mělo zákonný podklad, vydal je příslušný orgán (naplnění uvedených předpokladů ostatně stěžovatelka nezpochybňuje), a to za dodržení zásad řádně vedeného soudního řízení a bez projevu libovůle. Vlastní hodnocení vrchního soudu v napadeném usnesení je sice stručné, avšak výstižné. Jeho důvodům lze rozumět, zejména v kontextu dalších rozhodnutí vydaných v řízení o nařízení předběžného opatření, která si Ústavní soud od městského soudu vyžádal.
1. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), a protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh stěžovatelky na odložení vykonatelnosti, jakožto návrh akcesorický, sdílí osud ústavní stížnosti. Ústavní soud o návrhu samostatně nerozhodoval, protože o ústavní stížnosti rozhodl v krátké době od jejího podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu