ECLI:CZ:US:2022:1.US.2554.22.1
sp. zn. I. ÚS 2554/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Houžvičky, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2022 č. j. 28 Cdo 112/2022-657, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Podkrušnohorského bytového družstva, sídlem Duchcovská 412/88C, Teplice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V ústavní stížnosti stěžovatel dále mimo jiné uvedl, že "objektivně důvodně odmítá všechny soudce Ústavního soudu", neboť jsou tu důvody pochybovat o jejich nepodjatosti a o jejich řádném výkonu ochrany základních práv a svobod.
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není.
3. Podání stěžovatele nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, neboť trpí řadou obsahových i formálních nedostatků (viz §30 odst. 1, §34 zákona o Ústavním soudu), a nesplňuje tak náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle zákona o Ústavním soudu.
4. Úřední činností Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se opakovaně obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími vadami, a na tyto vady podání byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 2667/18, sp. zn. I. ÚS 44/15, sp. zn. IV. ÚS 3556/13, sp. zn. II. ÚS 1845/10, sp. zn. III. ÚS 557/08 atd.).
5. Stěžovatel je tedy již dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti. Přístup stěžovatele, který naopak řízení prodlužuje tím, že vyčkává, až jej Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o jeho pečlivém zájmu o ochranu svých vlastních práv. Navíc uvádí, že "objektivně důvodně odmítá všechny soudce Ústavního soudu", neboť jsou tu důvody pochybovat o jejich nepodjatosti a o jejich řádném výkonu ochrany základních práv a svobod", což je též projevem jeho přístupu k Ústavnímu soudu, když při vyhovění jeho požadavku by nebyl nikdo, kdo by mohl o jeho ústavní stížnosti rozhodnout.
6. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení advokátem, dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, a to pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. K odmítání všech soudců Ústavního soudu, je třeba dodat, že podle §36 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, přičemž soudce je též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu, žádný takový důvod stěžovatel konkrétně neuvedl a pouhé jeho obecné tvrzení (sub 1 shora) proto nelze považovat za řádně uplatněnou námitku podjatosti, nehledě k tomu, že ani o ní by s ohledem na její dikci neměl kdo rozhodnout.
7. Proto soudce zpravodaj (stejně jako v řízeních o jiných ústavních stížnostech stěžovatele - viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 1840/20 ze dne 14. července 2020, sp. zn. I. ÚS 4307/18 ze dne 7. 1. 2019 či sp. zn. I. ÚS 2441/18 ze dne 15. 8. 2018 a další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. října 2022
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj