ECLI:CZ:US:2022:1.US.2815.22.1
sp. zn. I. ÚS 2815/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti FINER s. r. o., sídlem Díly 561, Chropyně, zastoupené Mgr. Miroslavem Michajlovičem, advokátem, sídlem Masarykovo náměstí 128/3, Kroměříž, proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 1. července 2022 č. j. 58 Co 237/2021-90, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníka řízení, a Jaromíra Paterny a Evy Paternové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži (dále jen "okresní soud") ze dne 2. 8. 2021 č. j. 6 C 243/2020-66 byla vedlejším účastníkům jako žalovaným uložena povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně zaplatit stěžovatelce jako žalobkyni částku 30 000 Kč (výrok I.) a náklady řízení ve výši 14 500 Kč (výrok II.). Okresní soud dovodil, že nárok stěžovatelky na zaplacení smluvní pokuty se opírá o §2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s čl. II. odst. 2.3. Smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy, a proto byli vedlejší účastníci v souladu s výše uvedeným ustanovením předmětné smlouvy povinni uhradit stěžovatelce smluvní pokutu do 10 pracovních dnů od písemného uplatnění nároku, tj. nejpozději do 23. 10. 2020, což se nestalo.
3. Proti rozsudku okresního soudu podali vedlejší účastníci odvolání. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud") byl výše uvedený rozsudek okresního soudu změněn tak, že žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala po vedlejších účastnících povinných společně a nerozdílně zaplacení částky 30 000 Kč, se zamítá (výrok I.). Stěžovatelce byla dále uložena povinnost nahradit každému z vedlejších účastníků náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 17 840 Kč (výrok II.). Krajský soud dovodil, že stěžovatelka neprokázala, že by se vedlejší účastníci zavázali zaplatit jí smluvní pokutu ve výši 30 000 Kč, jejíhož zaplacení se domáhá v tomto řízení, a proto její žaloba není důvodná.
II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
5. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
7. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (např. usnesení ze dne 3. 12. 2003 sp. zn. I. ÚS 615/03, ze dne 21. 12. 2010 sp. zn. II. ÚS 1179/10, ze dne 13. 7. 2011 sp. zn. I. ÚS 3304/10 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), konstatoval, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem.
8. V předmětné věci napadený rozsudek krajského soudu obsahuje poučení, že proti tomuto rozhodnutí je, za splnění podmínek uvedených v §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), přípustné dovolání. Ústavní soud v této souvislosti poukazuje na to, že v souladu s §239 o. s. ř., je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen Nejvyšší soud (srov. např. usnesení ze dne 18. 11. 2020 sp. zn. IV. ÚS 2780/20).
9. V ústavní stížnosti stěžovatelka neuvádí, zda dovolání proti rozsudku krajského soudu podala, natožpak, že by o něm bylo již rozhodnuto, naopak v ústavní stížnosti výslovně uvedla, že proti tomuto rozhodnutí není žádný opravný prostředek přípustný. Dotazem u okresního soudu Ústavní soud zjistil, že v předmětné věci žádný z účastníků řízení dovolání proti napadenému rozsudku krajského soudu nepodal. Z uvedeného je tak zřejmé, že stěžovatelka doposud nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva a ústavní stížnost je proto za dané procesní situace nepřípustná.
10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. října 2022
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj