ECLI:CZ:US:2022:1.US.2823.22.1
sp. zn. I. ÚS 2823/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky L. Ž., zastoupené Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jaselská 197/14, proti usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 16 Co 120/2022-533 ze dne 30. 6. 2022 a Okresního soudu v Blansku č. j. P 254/2014-465 ze dne 27. 4. 2022, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Blansku, jako účastníků řízení, a dále a) nezletilého D. K., b) a c) L. a R. K., d) města Tišnov, se sídlem v Tišnově, nám. Míru 111, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Stěžovatelka se jako někdejší pěstounka nezletilého vedlejšího účastníka a) [dále jen "nezletilý"] obrátila na Ústavní soud v souvislosti s předběžným opatřením, kterým byl v rámci zahájeného řízení o nařízení ústavní výchovy k návrhu vedlejšího účastníka d) jako orgánu sociálněprávní ochrany dětí [dále jen "OSPOD Tišnov"] nařízen (nejdéle) osmitýdenní pobyt nezletilého v diagnostickém ústavu za účelem provedení komplexní diagnostiky. Stěžovatelka namítá porušení svých základních práv zaručených zejména v čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a participačních práv nezletilého zaručených v čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.
II. Skutkové okolnosti a řízení před obecnými soudy
2. U Okresního soudu v Blansku (dále jen "nalézací soud") je pod sp. zn. P 254/2014 vedeno řízení ve věci péče o nezletilého, syna vedlejších účastníků b) a c), který byl spolu se svou sestrou od roku 2015 v individuální pěstounské péči stěžovatelky (předtím ve společné pěstounské péči stěžovatelky a jejího bývalého manžela). Přibližně v téže době navázala stěžovatelka partnerský vztah s panem P. N., který byl rovněž pěstounem dvou nezletilých dětí a otcem dvou vlastních [dále jen "pěstoun"]. Po rozpadu tohoto partnerského vztahu byl nezletilý ve faktické péči pěstouna, stěžovatelka se ze společné domácnosti odstěhovala a nadále již jen dojížděla; situace se společně s OSPOD Tišnov řešila nejméně od listopadu 2021. Nezletilý navštěvoval speciální třídu místní základní školy, v té době nastoupil na druhý stupeň, který pro něj představoval zátěž projevující se ventilací agrese. Dne 14. 3. 2022 proběhla u OSPOD Tišnov případová konference, která vyústila v podání dvou procesních návrhů.
3. Stěžovatelka s pěstounem podali dne 17. 3. 2022 společný návrh na zrušení její pěstounské péče a svěření nezletilého do individuální pěstounské péče pěstouna.
4. Dne 23. 3. 2022 podal OSPOD Tišnov návrh na zahájení řízení o nařízení ústavní výchovy, v jehož rámci nařídil nalézací soud (rovněž k návrhu OSPOD Tišnov ze dne 20. 4. 2022) napadeným usnesením předběžné opatření, kterým uložil stěžovatelce povinnost předat nezletilého do prozatímní péče diagnostického ústavu, za účelem jeho diagnostiky, nejdéle na dobu osmi týdnů (výrok I). Výrokem II téhož usnesení bylo nezletilému kolizním opatrovníkem jmenováno město Blansko (dále jen "OSPOD Blansko"). Nalézací soud měl za osvědčenou potřebu zatímní úpravy poměrů vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelka o nezletilého fakticky již delší dobu nepečovala, a přisvědčil názoru OSPOD Tišnov o potřebě provedení komplexní diagnostiky, proto jeho návrhu vyhověl a předběžné opatření dočasné povahy nařídil.
5. Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") rozhodnutí o nařízení předběžného opatření napadeným usnesením k odvolání stěžovatelky potvrdil. Zopakoval závěry nalézacího soudu a uvedl, že odvolání stěžovatelky směřuje spíše proti meritornímu umístění nezletilého do ústavní péče; ve chvíli autoritativního zásahu nalézacího soudu shledal prozatímní péči diagnostického ústavu za nezbytnou a souladnou s nejlepším zájmem nezletilého.
6. Jak plyne z dalších ve věci vydaných a k ústavní stížnosti rovněž přiložených rozhodnutí, zaniklo napadené předběžné opatření dne 3. 6. 2022, kdy byl nezletilý po provedení diagnostiky oficiálně propuštěn z diagnostického ústavu (nejméně od 31. 5. 2022 byl již na dlouhodobé dovolence u pěstouna). Následně byl nezletilý, nejprve zatímně předběžným opatřením č. j. P 254/2014-M13 ze dne 7. 7. 2022, a posléze i meritorně rozsudkem nalézacího soudu č. j. P 254/2014-589 ze dne 4. 8. 2022 svěřen do pěstounské péče. Řízení o nařízení ústavní výchovy bylo pro zpětvzetí návrhu ze strany OSPOD Tišnov zastaveno.
III. Argumentace stěžovatelky
7. Stěžovatelka se ve vztahu ke své osobě domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Potřeba zatímní úpravy poměrů nebyla podle stěžovatelky naplněna, a tudíž nebyla nalézacím soudem ani přesvědčivě odůvodněna. Nalézací soud podle stěžovatelky nekonfrontoval návrh OSPOD Tišnov na nařízení předběžného opatření s obsahem spisu a nekriticky jej přejal, přestože ani v něm nebyly uvedeny žádné skutečnosti, které by naléhavost potřeby zatímní úpravy poměrů osvědčovaly. Odvolací soud pak pochybil zejména tím, že nyní uváděné námitky stěžovatelky nevypořádal, odkázal pouze v obecné rovině na nejlepší zájem dítěte bez jeho vztažení na konkrétní případ nezletilého; odůvodnění jeho usnesení považuje za paušální, neúplné a nepřezkoumatelné, vykazující znaky svévole, a tedy neústavní.
8. Dále obecným soudům vytýká, že zkrátily participační práva nezletilého, zaručená čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte. V řízení o nařízení předběžného opatření nadto ani nebyl řádně zastoupen, byl-li mu kolizní opatrovník jmenován teprve napadeným usnesením o nařízení předběžného opatření, který jej v diagnostickém ústavu navštívil až po uplynutí odvolací lhůty. Nezletilý vyjadřoval přání být v péči své matky nebo pěstouna (bývalého partnera stěžovatelky). V diagnostickém ústavu strádal a čelil řadě napadení ze strany jiných chovanců. Po osmi dnech [nejméně čtrnácti - pozn. Ústavního soudu] byl jeho pobyt ukončen a od té doby se nacházel ve faktické péči pěstouna, do níž byl výše zmíněným rozsudkem později svěřen i formálně.
IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní stížnost byla podána včas, účastníkem řízení před obecnými soudy jako osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátkou v souladu s §30 odst. 1 téhož zákona.
10. Ohledně přípustnosti návrhu ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je nutno vzít v úvahu, že jsou napadena rozhodnutí, kterými se právní poměry účastníků upravují pouze zatímně, nikoli konečně. Tato okolnost omezuje Ústavní soud v rozsahu, ve kterém se může návrhem zabývat; nepřísluší mu například přehodnocovat závěr obecných soudů ohledně důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, tj. "věcnou správnost" napadených rozhodnutí. Přezkum Ústavního soudu se soustřeďuje jen na případná pochybení, v jejichž důsledku by rozhodnutí postrádalo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny), nebo by zjevně nemohlo vést k naplnění účelu, jehož jím má být dosaženo, nebo by v něm bylo možné svévoli (čl. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) spatřovat z jiného důvodu [srov. již nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171), sp. zn. II. ÚS 2950/16 ze dne 7. 11. 2016 (N 209/83 SbNU 331) a další]. V případě zatímní úpravy poměrů nezletilého dítěte posuzuje Ústavní soud vždy také, zda řízení před obecnými soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v jeho nejlepším zájmu (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte).
11. Ústavní stížnost je tedy ve vymezeném rozsahu přezkumu přípustná.
V. Posouzení Ústavního soudu
12. Předně je třeba pojmenovat, jaká základní práva mohou být ve vztahu ke stěžovatelce dotčena. Článek 10 odst. 2 Listiny (resp. čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) garantuje ochranu rodinného života nejen ve smyslu vazeb biologických, nýbrž i sociálních. Této ochrany se tedy lze dovolávat i na podkladě pěstounské rodiny; podstatná je blízkost osobních vztahů jejích členů. Stejně tak se stěžovatelka jako účastník řízení před obecnými soudy může dovolávat porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, způsobeného nedostatky v odůvodnění napadených rozhodnutí. A kvůli vzájemné provázanosti dotčených práv svědčících všem členům rodiny má smysl zkoumat i případné porušení participačních práv nezletilého ve smyslu čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte, neboť i to je způsobilé se do zmíněných práv stěžovatelky promítnout, byť sám nezletilý stěžovatelem není [srov. nález sp. zn. III. ÚS 3007/09 ze dne 26. 8. 2010 (N 172/58 SbNU 503)].
13. Stát je nositelem povinnosti aktivně chránit zájem dítěte vyrůstat ve funkční rodině. Je-li povinností orgánů veřejné moci působit preventivně a po důkladném zmapování poměrů dětí, vyžádání zpráv od lékaře, školy, širší rodiny apod., využívat mírnějších výchovných opatření nespojených s umístěním dětí mimo rodinu (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 959/15 ze dne 25. 10. 2016, bod 8), lze tento narativ vedle zachování původní rodiny přiměřeně vztáhnout i na snahu o zachování konstituované náhradní rodiny (individuální náhradní rodinné péče vs. péče ústavní). Tedy podobně jako platí, že oddělení rodičů a dětí je chápáno jako krajní možnost, k níž by mělo být přistoupeno až po náležitém zvážení, že jiná - mírnější - alternativní opatření na podporu rodiny by nebyla dostatečná, je třeba při zohledňování nejlepšího zájmu dítěte pečlivě zvažovat, jaké důsledky mu přinese narušení vazby s dosavadním pěstounem, který je pro ně osobou blízkou. Svěření dítěte do ústavní výchovy by v každém případě mělo být posledním možným řešením, které představuje vygradování zásahů orgánů veřejné moci do rodinného života dětí (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2394/16 ze dne 14. 10. 2016).
14. Ústavní soud po seznámení se zaslanými podáními a zapůjčeným spisem nalézacího soudu sp. zn. P 254/2014 dospěl k závěru, že v rozsahu omezeného ústavněprávního přezkumu (viz výše) je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
15. Z hlediska posouzení zákonného podkladu předběžného opatření je zřejmé, že je vydal pravomocný orgán, který tak učinil v rámci zahájeného řízení o nařízení ústavní výchovy. K námitkám stěžovatelky zůstává k posouzení otázka, zda byla naplněna naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů (§74 občanského soudního řádu) a zda nalézací soud přijal nejmírnější z možných a dostupných opatření, resp. zda je přiměřené sledovanému cíli [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 3363/10 ze dne 13. 7. 2011 (N 131/62 SbNU 59), nález sp. zn. III. ÚS 1265/16 ze dne 19. 6. 2018 (N 114/89 SbNU 723)]. Jinými slovy, zda zvolený postup respektoval podmínky nezbytnosti zásahu do práva stěžovatelky i nezletilého na rodinný život, zda napadená rozhodnutí nebyla projevem svévole a sledovala nejlepší zájem dítěte [bod 35 usnesení sp. zn. I. ÚS 1393/17 ze dne 29. 6. 2017 (U 14/85 SbNU 953)].
16. V době rozhodování Ústavního soudu je sice již znám dopad napadeného předběžného opatření do poměrů nezletilého a jeho náhradní rodiny, Ústavní soud se nicméně (stejně jako soud odvolací) omezuje na přezkum skutečností osvědčených v době jeho vydání nalézacím soudem (srov. např. bod 9 usnesení sp. zn. I. ÚS 3444/20 ze dne 19. 1. 2021; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Dále je třeba vnímat zatímní povahu úpravy poměrů, která se návrhem na vydání předběžného opatření žádá - pro zachování smyslu rychlého a efektivního zásahu veřejné moci je proto dostačující, jsou-li tvrzené skutečnosti osvědčeny, nemusí být nutně i prokázány (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 163/09 ze dne 26. 3. 2009).
17. V projednávané věci nešlo o případ, kdy by měl nezletilý bez (i jen zatímní) ústavní péče zůstat nezaopatřen; nadále mohl (tak jako doposud) pobývat ve faktické péči pěstouna, který je pro něj osobou blízkou. V dotčené fázi řízení zřejmě vyvstaly u OSPOD Tišnov pochyby o vhodnosti tohoto prostředí pro nezletilého z dlouhodobého hlediska, je však třeba přisvědčit stěžovatelce, že z odůvodnění napadeného předběžného opatření nejsou zcela jasné důvody, jaké ke změně dosavadního postoje OSPOD Tišnov vedly. Ve svém návrhu uvedl, že pěstouni mění svá stanoviska a nejsou tak seriózními partnery k jednání o budoucím osudu chlapce; domníval se, že chybí základní diagnostika nezletilého a rozebrání vzájemných vztahů pro to, aby mohl usoudit, je-li pěstoun osobou vhodnou pro péči o nezletilého. K osobě pěstouna OSPOD Tišnov dále uvedl, že by cestou zprostředkování do jeho domácnosti další dítě již nedoporučil.
18. Sám nalézací soud nicméně v dalším rozhodnutí ve věci v podstatě zpochybnil, že by některé ze skutečností, které jej k vydání předběžného opatření původně vedly (ztráta důvěry v pečovatelské schopnosti pěstouna), měl tehdy za skutečně osvědčené (viz bod 9 usnesení čl. M13, kterým byl po pobytu v diagnostickém ústavu do vydání meritorního rozhodnutí nezletilý svěřen do zatímní péče pěstouna a v němž se uvádí, že OSPOD Tišnov vlastně své tehdy panující výhrady k osobě pěstouna nepodložil). V tomto ohledu byla zbytečná pozornost věnována znaleckým posudkům k osobnosti pěstouna, vypracovaným před lety v souvislosti s jinými dětmi, které mu do pěstounské péče svěřeny byly; logicky tak nebyly s to osvědčit jeho (potenciální) momentální nevhodnost pro péči o nezletilého. Naléhavá potřeba umístit nezletilého do diagnostického ústavu tedy prakticky spočívala ve skutečnosti, že navrhovatel mu v něm předjednal místo, které bylo možno držet jen po omezenou dobu.
19. Zpětně nahlíženo by bylo snadné podlehnout dojmu, že nalézací soud měl bez pochyb sáhnout k mírnějšímu opatření - např. provedení diagnostiky ambulantní formou (proti kterému nelze argumentovat nedostatkem dostupných odborníků, neboť je věcí státu, aby si své pozitivní závazky zorganizoval; není přípustné, aby děti byly diagnostikovány v pobytovém zařízení jen proto, že praxe nenabízí dostatek ambulantních kapacit). Ústavní soud nicméně považuje za podstatný moment případu (který není sice v napadených rozhodnutích primárně akcentován, ale obsažen v nich je), že bylo třeba hledat řešení vzdělávacích potřeb nezletilého a korigovat jeho chování ve školním kolektivu. V rámci komplexní diagnostiky dítěte v ústavu přitom kromě klinického psychologa pracují s dítětem i další odborníci, pedagogické pracovníky nevyjímaje (vyšetřovaný během ústavního pobytu plní v tamním zařízení mimo jiné i školní docházku). Nejeví se tedy excesivně nedůvodná (svévolná) potřeba získat diagnostickou zprávu na základě časově omezeného ústavního pobytu.
20. V projednávané věci nejde o případ, kdy by odůvodnění nařízeného předběžného opatření zcela absentovalo [a contrario srov. nález sp. zn. IV. ÚS 1554/08 ze dne 15. 1. 2009 (N 12/52 SbNU 121)]. V (částečně nadbytečných) podrobnostech odůvodnění předběžného opatření se sice ztrácí podstata požadavku OSPOD Tišnov, jako profesionála doprovázejícího rodinu dlouhodobě, při znalosti obsahu spisu však Ústavní soud nepovažuje podání návrhu (a jeho vyslyšení soudem) za projev svévole. Hodnocení přiměřenosti přijatého opatření je do značné míry subjektivní kategorií, úsudek nadto nesmí ovlivňovat vědomost následného skutkového vývoje; Ústavní soud vnímá přiměřenost přijatého opatření jako hraniční, ovšem vzhledem k tomu, že bylo odůvodněno, není jeho kasační zásah v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti (výše viz bod 10 usnesení) na místě.
21. Z ústavněprávního hlediska je relevantní jen přítomnost zjevného rozhodovacího excesu, resp. "svévole" soudu, projevující se kupř. v nepřiměřenosti předběžného opatření, délce jeho trvání nad nezbytně nutnou dobu či absence zdůvodnění nezbytnosti jeho prodloužení [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2903/14 ze dne 12. 5. 2015 (N 94/77 SbNU 377)], k čemuž však v projednávané věci Ústavní soud nedospěl, neboť v příkrém nesouladu se skutečnostmi známými v době rozhodování důvody vedoucí k nařízení předběžného opatření nejsou. Podstatné je zejména, že bylo předběžné opatření jasně účelově vymezeno a časově ohraničeno; z pohledu Ústavního soudu jde o podstatné momenty, které jej nevedou k přesvědčení, že intenzita zásahu do práv stěžovatelky a nezletilého dosáhly nepřípustné meze [a contrario již zmíněný nález sp. zn. III. ÚS 3363/10 či nález sp. zn. III. ÚS 1265/16 ze dne 19. 6. 2018 (N 114/89 SbNU 723)].
22. Co se konečně dodržení participačních práv nezletilého týče, z obsahu spisu neplyne, že by bylo jeho zapojení do řízení pominuto a jeho názor přehlížen. Účastnil se zmíněné případové konference v březnu 2022, kde vyjádřil svůj názor být u své matky, případně u pěstouna, rozhodně ne v ústavu, s čímž dále OSPOD Tišnov i nalézací soud jako se stanoviskem nezletilého dále pracovaly. Skutečnost, že jeho přání nevyslyšely, sama o sobě k porušení jeho participačních práv nevede. Smyslem zachování participačních práv dítěte není řídit se bezvýhradně jeho názorem a klást tak na něj tíhu odpovědnosti za rozhodnutí o jeho osudu nepřiměřeně věku, nýbrž zapojit je do řízení ve smyslu podání srozumitelných informací o tom, co se s jeho životem děje, jaký je účel soudního řízení a k jakým možným výsledkům směřuje.
VI. Obiter dictum
23. Kritiku nicméně (bez vlivu na výsledek řízení) zasluhuje přístup opatrovníka nezletilého a nakládání nalézacího soudu s podáním nezletilého založeným na čl. 474-475. Nezletilý se na nalézací soud obrátil po vydání předběžného opatření vlastnoručně psaným dopisem ze dne 4. 5. 2022, v němž uvádí: "Odvolávám se do rozhodnutí, které mě posílá do ústavu. Pro můj pobyt v ústavu nejsou žádné důvody. Můžu zůstat doma. Vyšetřený už jsem byl hodněkrát. Nesouhlasím se zastupováním OSPOD Blansko. Moje názory je nezajímají. Prosím o zastupování advokátem." Dopis byl doručen 9. 5. 2022, tedy v zákonné odvolací lhůtě. Nalézacím soudem na něj bylo reagováno referátem ze dne 10. 5. 2022, obsahujícím pokyn, nechť je "odvolání" nezletilého zasláno koliznímu opatrovníku na vědomí s žádostí, aby nezletilého přiměřeným způsobem seznámil s důvody nařízeného předběžného opatření a aby k němu kolizní opatrovník zaujal vlastní stanovisko vzhledem k nedostatku vlastní procesní způsobilosti, která nezletilého nečiní oprávněným podat odvolání samostatně. Takovou reakci nepovažuje Ústavní soud vzhledem k povaze řízení o předběžném opatření i povaze povinnosti jím uložené za adekvátní. Nepochybně pružnějším a situaci lépe odpovídajícím procesním postupem by bylo kontaktovat opatrovníka nezletilého telefonicky a ujistit se, že podání nezletilého bude v relevantní době vypořádáno.
24. Předběžné opatření bylo koliznímu opatrovníku doručeno dne 3. 5. 2022, přípis vyhotovený na základě zmíněného pokynu byl vypraven dne 12. 5. 2022, načež kolizní opatrovník navštívil nezletilého (alespoň podle obsahu zapůjčeného spisu) v diagnostickém ústavu dne 24. 5. 2022. Z uvedených skutečností plyne, že zastoupení nezletilého v řízení bylo skutečně formální a že opatrovník nevyvinul dostatečné úsilí k tomu, aby se případu v reálném čase věnoval.
25. Bez vlivu na výsledek řízení tato kritika zůstává zejména proto, že díky odvolání stěžovatelky proti předběžnému opatření v tomto zvláštním řízení soudním, kde odvolací soud není vázán návrhy účastníků a není v rozsahu odvolacího přezkumu omezen, nebyl nezletilý na svých právech reálně zkrácen, neboť úlohu kolizního opatrovníka fakticky zastala stěžovatelka.
VII. Závěr
26. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu