ECLI:CZ:US:2022:1.US.302.22.1
sp. zn. I. ÚS 302/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele B. N., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, zastoupeného Mgr. Pavlem Čálkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hornokrčská 707/7, proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 31 To 443/2021-29 ze dne 5. listopadu 2021 a Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 1 PP 44/2021-20 ze dne 30. září 2021, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále jen "soud prvního stupně") zamítl žádost stěžovatele o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého rozsudky Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 27 T 98/2015 ze dne 2. února 2017, Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 25 T 29/2012 ze dne 1. června 2012, Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 4 T 28/2011 ze dne 10. května 2011 a Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 21 T 38/2017 ze dne 28. června 2017. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "stížnostní soud") stížnost proti usnesení soudu prvního stupně zamítl.
2. Zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nesouhlasí s rozhodnutími obecných soudů o jeho žádosti a navrhuje napadená usnesení zrušit, neboť jimi měla být porušena jeho práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Stěžovatel namítá nerespektování požadavků na řízení o podmíněném propuštění, jak je stanoví judikatura Ústavního soudu [například nález sp. zn. I. ÚS 1348/07 ze dne 7. července 2008 (N 124/50 SbNU 79) aj.], porušení zásady ne bis in idem i zákazu dvojího přičítání, protože stížnostní soud odkazoval nepřijatelně na trestní minulost stěžovatele. Dále stěžovatel stížnostnímu soudu vytýká nedostatečné odůvodnění napadeného usnesení.
4. Stěžovatel brojí proti rozhodnutím obecných soudů v přesvědčení, že splnil požadavky, které pro podmíněné propuštění zákon stanoví; zjevně však pomíjí účel tohoto procesního nástroje i úlohu obecných soudů při jeho aplikaci. Zákon vyžaduje uplynutí stanoveného času, polepšení žadatele a prognózu vedení řádného života. Posouzení těchto podmínek je svěřeno obecným soudům, aby na základě dostupných informací objektivně přezkoumaly, splnil-li již výkon trestu svůj účel; podmíněně propustit lze jen osoby, od nichž lze bezvýhradně očekávat vedení řádného života. Jde o nenárokový institut, který má motivovat odsouzeného, aby svým chováním a plněním povinností prokázal své polepšení již ve výkonu trestu. Lze-li předpokládat snazší resocializaci odsouzeného, bylo sledovaného účelu dosaženo a další výkon trestu již není potřebný [například usnesení sp. zn. III. ÚS 208/12 ze dne 23. února 2012 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz)]. Rozhodování však není mechanickým algoritmem - pouhé naplnění definované řady požadavků automaticky nevede k rozhodnutí o podmíněném propuštění.
5. Stěžovateli byl uložen trest ve výši stanovené zákonem (čl. 39 Listiny), s níž zákonodárce spojuje naplnění účelu trestu, a jeho podmíněné "zkrácení" je výjimkou, pro kterou musí být splněny podmínky. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je patrné, že soudy se žádostí stěžovatele dostatečně zabývaly. Zohlednění trestné minulosti stěžovatele je posouzením reflexe předchozích trestů a odhadem jeho možného chování v budoucnosti, nejde o dvojí přičítání ani porušení zásady ne bis in idem (čl. 40 odst. 5 Listiny), ale o prověření, jak se dosavadní výkon trestu projevil v chování stěžovatele a jeho návycích. Soudy dostatečně zhodnotily, jaká je prognóza budoucího spořádaného života stěžovatele, i s ohledem na výši jeho dluhů (cca 900 000 Kč). Nebyla porušena ani práva na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) či spravedlivý proces, která poskytují "jen" záruku řízení podle předem zákonem stanovených pravidel, ale nezaručují výsledek odpovídající očekávání stěžovatele ani jistotu, že jím předložené návrhy budou bezvýhradně akceptovány a bude jim kladen význam, jaký stěžovatel očekává. Nesouhlas stěžovatele s napadenými usneseními je možná pochopitelný, neznamená ale tvrzený zásah do základních práv.
6. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu