ECLI:CZ:US:2022:1.US.3109.22.1
sp. zn. I. ÚS 3109/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Přemysla Chmelaře, bez právního zastoupení, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. srpna 2022 č. j. 21 Co 281/2022-420 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. května 2022 č. j. 15 C 190/2021-370, spojené s návrhem na zrušení §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a §241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v Listině základních práv a svobod a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Společně s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a §241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), dále požádal Ústavní soud o ustanovení advokáta k povinnému zastupování před Ústavním soudem, a rovněž navrhl, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření, kterým by soudu (blíže neurčenému) uložil povinnost ustanovit stěžovateli advokáta za účelem poskytování právní pomoci již v samotném řízení o žádostech o osvobození od soudních poplatků. V alternativním návrhu stěžovatel současně navrhl, aby Ústavní soud předběžným opatřením uložil soudu (blíže neurčenému) povinnost "nejpozději do tří dnů vyplatit k rukám žadatele zálohu ve výši 30 000 Kč k zajištění poskytování právní pomoci pro řízení o žádostech o úplné osvobození od soudních poplatků v tomto řízení".
3. Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu. V posuzované věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není.
4. Ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Podle §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle §29 a §30 odst. 1 téhož zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
5. Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není řádně zastoupen advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a ústavní stížnost nesplňuje ani další náležitosti stanovené v §34 a §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
6. Ústavní soud lustrací zjistil, že stěžovatel podal k Ústavnímu soudu již značné množství ústavních stížností, kdy nebyl od počátku řízení zastoupen advokátem. V těchto případech byl vyzýván k odstranění vad návrhu a poučen o nutnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti s tím, že jinak bude jeho ústavní stížnost odmítnuta. Řada jeho ústavních stížností byla odmítnuta pro neodstranění vad z důvodu, že nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (např. usnesení ze dne 25. 4. 2013 sp. zn. III. ÚS 993/13, ze dne 16. 4. 2013 sp. zn. II. ÚS 1078/13 či ze dne 1. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 1887/13, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
7. Z mnoha řízení vedených před Ústavním soudem vyplývá, že stěžovatel byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen (např. ústavní stížnosti evidované pod sp. zn. III. ÚS 2292/08, sp. zn. III. ÚS 2326/11, sp. zn. I. ÚS 1058/12, sp. zn. IV. ÚS 1591/12, sp. zn. III. ÚS 4840/12, sp. zn. III. ÚS 4922/12 a mnohé další). Ústavní soud má proto za to, že stěžovatel je tedy již dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto v jeho vlastním zájmu, aby vady odstranil, resp. aby další jeho návrh již tyto vady neobsahoval. Přístup stěžovatele, který naopak řízení prodlužuje tím, že vyčkává, až ho Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o jeho pečlivém zájmu o ochranu svých vlastních práv.
8. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak v obdobných případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Navíc o vědomosti stěžovatele o nutnosti zastoupení advokátem svědčí i obsah odůvodnění jeho ústavní stížnosti a s ní spojený návrh na zrušení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
9. K návrhu stěžovatele na zrušení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a §241 odst. 1 občanského soudního řádu Ústavní soud uvádí, že z §74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu (jeho jednotlivých ustanovení) má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části, a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu podaného podle §74 zákona o Ústavním soudu, neboť tím tento návrh ztrácí svůj základ. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona či jiného právního předpisu [srov. usnesení ze dne 3. 10. 1995 sp. zn. III. ÚS 101/95 (U 22/4 SbNU 351)].
10. Na základě uvedených skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Návrh na zrušení výše uvedených zákonných ustanovení spojený s ústavní stížností Ústavní soud odmítl podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
11. Rovněž návrh na vydání předběžného opatření má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit. Je-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh procesně její osud. O návrzích stěžovatele na vydání předběžného opatření Ústavní soud nerozhodoval samostatným rozhodnutím, neboť to vzhledem k výsledku řízení o ústavní stížnosti nepovažoval za nutné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu