ECLI:CZ:US:2022:1.US.3313.22.1
sp. zn. I. ÚS 3313/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Hany Karáskové, advokátky a insolvenční správkyně se sídlem v Praze 7, Jankovcova 94/41, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. 29 NSČR 51/2021-B-70 ze dne 30. 08. 2022, Vrchního soudu v Olomouci č. j. 3 VSOL 88/2021-B-61 ze dne 18. 03. 2021 a výrokům II a III usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. KSOL 41 INS 20179/2017-B-53 ze dne 14. 11. 2020, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, a dále a) Anny Malinové a b) Jeronýma Maliny, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se v rámci řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, v němž působila ve funkci insolvenční správkyně dlužníků (vedlejších účastníků), domáhá zrušení nadepsaných rozhodnutí, jimiž jí byla určena odměna ve výši 29 947,50 Kč, mimořádně navýšená o 54 070,22 Kč.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a sama advokátkou [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), včetně stanoviska stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 ze dne 8. 10. 2015 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.)], domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 28 odst. 1 a čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Ingerence Ústavního soudu do nezávislé rozhodovací činnosti obecné justice je omezena jeho postavením a rolí vymezenou mu čl. 83 Ústavy, neboť jako orgán ochrany ústavnosti není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn do ní zasahovat. Může tak učinit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody. Ve své rozhodovací praxi zachovává Ústavní soud zdrženlivost při zásazích, které by byly motivovány pouze nesouhlasem s odůvodněním či obecně s právními a skutkovými závěry obecných soudů. Zbývá proto posoudit dodržení procesních mantinelů soudního rozhodování, tj. zda dostali účastníci řízení šanci přednést svá tvrzení, zda jim byl poskytnut prostor reagovat na stanovisko protistrany či předběžný náhled soudu (byl-li vysloven) a zda jsou napadená rozhodnutí obecných soudů obhajitelná z hlediska srozumitelnosti a přesvědčivosti odůvodnění učiněných závěrů (zda jsou prosty nepřezkoumatelnosti a svévole).
5. Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva, jichž se stěžovatelka dovolává, napadenými rozhodnutími dotčena nebyla. Stěžovatelka od počátku rozhodování o její odměně namítá totéž (díky zpeněžení nezajištěného majetku dlužníků z neúčinného právního jednání jí měla být mimořádná odměna určena ve výši 25 % z výtěžku zpeněžení, nikoli pouze 9 %, které jí přiznaly obecné soudy). S touto argumentací byl obeznámen již prvoinstanční soud. Za pravdu jí nedal a vydal rozhodnutí, které následně potvrdily i další dvě instance obecných soudů. Odůvodnění napadených rozhodnutí nelze mít za svévolná ani nepřezkoumatelná. Obecné soudy srozumitelně vyložily důvody, které je k naznačenému výsledku vedly. Kromě stěžovatelkou citované pasáže odůvodnění odvolacího soudu (podle ní nepřesvědčivého) lze ještě dále citovat: "Důvodem pro přiznání vyšší odměny insolvenčního správce proto nemůže být skutečnost, že při jiném průběhu řízení, který by též vedl k (plnému) uspokojení věřitelů dlužníka, by insolvenční správce měl nárok na vyšší odměnu (eventuálně na zvýšení odměny)." Mimo jiné právě uvedenou pasáž vnímá Ústavní soud jako přiléhavé odůvodnění, jemuž není čeho vytknout. Skutečnost, že obecné soudy námitkám stěžovatelky nepřisvědčily a že se jimi cítí být subjektivně dotčena, porušení jejích základních práv nezakládá.
6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu