ECLI:CZ:US:2022:1.US.364.22.1
sp. zn. I. ÚS 364/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Stavby-M, s. r. o., se sídlem v Praze 3, Tachovské nám. 90/2, zastoupené Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 58/110, proti rozsudkům Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 299/2021-120 ze dne 1. 12. 2021 a Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 4 C 165/2020-38 ze dne 9. 12. 2020, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a společnosti H. P. - servis hydraulika s. r. o., se sídlem ve Vizovicích, Zlínská 1206, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelce bylo napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "nalézací soud") uloženo zaplatit žalující vedlejší účastnici 44 588 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené části ceny opravy součásti stroje (čerpadla bagru) a byla zavázána k náhradě nákladů nalézacího řízení 23 707,50 Kč. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") vše rovněž napadeným rozsudkem potvrdil a uložil stěžovatelce zaplatit na nákladech odvolacího řízení 14 111 Kč.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Odvolacímu soudu je stěžovatelkou vytýkáno překvapivě odlišné právní posouzení věci (rozsudek nalézacího soudu potvrdil na základě jiných právních závěrů), aniž by byla stěžovatelka řádně poučena, aby v souladu s §118a odst. 2 občanského soudního řádu dotvrdila potřebné rozhodné skutečnosti. Stěžovatelka sice uvádí, že kdyby se jí poučení dostalo, doplnila by potřebná tvrzení, která by svědčila o včasnosti jí uplatněného práva z vad, nekonkretizuje však, čím dalším kromě v řízení zjištěného skutkového stavu disponuje. Její argumentace vyznívá spíše tak, že by se pokusila polemizovat s právním závěrem odvolacího soudu (byť odlišným od soudu nalézacího), že z pohledu stěžovatelky klíčový e-mail vedlejší účastnice ze dne 4. 11. 2019 lze interpretovat jako reakci na reklamaci uplatněnou stěžovatelkou.
5. S takovou argumentací stěžovatelka u Ústavního soudu uspět nemůže; jak ostatně sama cituje z nálezu sp. zn. III. ÚS 3717/16 ze dne 26. 9. 2017 (N 179/86 SbNU 845), "absenci takového poučení lze z hlediska ústavnosti akceptovat v případě, není-li pochyb o tom, že ve vztahu k danému právnímu posouzení byl skutkový stav již plně objasněn." Dále z rovněž citovaného nálezu sp. zn. II. ÚS 1617/10 ze dne 2. 9. 2010 (N 182/58 SbNU 597) plyne, že "poučovací povinnost má své místo tam, kde předmět sporu vymezený skutkovými tvrzeními účastníků řízení není zcela pokryt pozdějším právním hodnocením věci soudem". Jelikož stěžovatelka neuvádí, jaké konkrétní další skutečnosti mohly být a nebyly odvolacím soudem vzaty v potaz, nese se její argumentace pouze v obecném duchu vyjadřujícím nesouhlas s výsledkem řízení.
6. Stěžovatelkou naznačované kroky k dokončení reklamačního řízení, následující po vydání rozsudku nalézacího soudu a reagující na jeho závěry, zjevně nejsou obranou způsobilou zvrátit právní posouzení soudu odvolacího; jsou s ním mimoběžné, jak upozornil již odvolací soud. Stěžovatelka ostatně rozporuje i právní posouzení soudu prvního stupně (a podobně obecně se dožaduje nápravy absentujícího poučení podle §118a o. s. ř. - opět vypořádáno již odvolacím soudem). Stěžovatelka se především neztotožňuje s výsledkem řízení a své právní hodnocení přitom zakládá na skutkovém stavu v řízení nezjištěném; jenomže čl. 36 odst. 1 Listiny jednotlivci právo na úspěch ve věci či na výrok soudu podle vlastních představ nezaručuje. Jde navíc o částku, která ani nedosahuje možnosti dovolacího přezkumu [§238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]; jako taková je (i v případě zjištěných pochybení obecných soudů, což není případ stěžovatelky) způsobilá dosáhnout intenzity porušení základních práv jednotlivce spíše výjimečně.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu