ECLI:CZ:US:2022:1.US.47.22.1
sp. zn. I. ÚS 47/22
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele V. K., t. č. ve vazbě ve Vazební věznici Praha - Pankrác, zastoupeného JUDr. Vladislavem Vnenkem, Ph.D., advokátem, sídlem Náplavní 2013/1, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2021 sp. zn. 61 To 664/2021, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
I. Usnesením Městského v Praze ze dne 9. prosince 2021 sp. zn. 61 To 664/2021 bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Usnesení Městského v Praze ze dne 9. prosince 2021 sp. zn. 61 To 664/2021 se ruší.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1, odst. 4 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") ve spojení s principem předvídatelnosti soudního rozhodování ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti, vyžádaného spisu a předložených podkladů se podává, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") ze dne 16. 11. 2021 sp. zn. 1 Nt 2317/2021 bylo rozhodnuto podle §72 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, že se stěžovatel ponechává ve vazbě z důvodu podle §67 písm. c) trestního řádu, dále že se podle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a contrario nepřijímá písemný slib stěžovatele jako náhrada za vazbu, že se podle §73 odst. 1 písm. c) trestního řádu a contrario vazba stěžovatele nenahrazuje dohledem probačního úředníka a podle §73 odst. 1 písm. d), §88j trestního řádu a contrario se stěžovateli neukládá předběžné opatření zákazu užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky.
3. Stížnost stěžovatele proti usnesení obvodního soudu Městský soud v Praze napadeným usnesením zamítl podle §148 odst. 1 písm. b) trestního řádu. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že stěžovatel podal stížnost proti usnesení obvodního soudu dne 24. 11. 2021 a prostřednictvím obhájkyně dne 5. 12. 2021, přičemž dané usnesení bylo stěžovateli i jeho obhájkyni oznámeno při vazebním zasedání dne 16. 11. 2021, a to včetně řádného odůvodnění, které je shodné s písemným vyhotovením usnesení. Stěžovatel byl podle městského soudu řádně poučen, že lze proti danému usnesení podat stížnost do tří dnů ode dne jeho oznámení a nesouhlasí-li s ním, že může podat stížnost přímo do protokolu o vazebním zasedání. Stěžovatel prohlásil, že si ponechává zákonnou lhůtu. Městský soud uzavřel, že stížnost byla podána opožděně, neboť poslední den, kdy mohl stěžovatel podat včas stížnost, byl pátek 19. 11. 2021.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že usnesení obvodního soudu bylo vyhlášeno dne 16. 11. 2021 při veřejném zasedání a obhájkyni bylo doručeno do datové schránky dne 2. 12. 2021 (viz datová zpráva přiložená k ústavní stížnosti). Dne 5. 12. 2021 podala obhájkyně proti uvedenému usnesení obvodního soudu odůvodněnou stížnost. Sám stěžovatel podal proti tomuto usnesením stížnost dne 24. 11. 2021. Stěžovatel má za to, že jde-li o počítání lhůty k podání stížnosti, jeho obhájkyně postupovala v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu, podle níž uplynutí lhůty pro podání stížnosti je třeba při rozhodování o vazbě zásadně dovozovat od doručení písemného vyhotovení usnesení [viz nálezy ze dne 7. 7. 2020 sp. zn. IV. ÚS 652/20 či ze dne 12. 2. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3780/18 (N 21/92 SbNU 214); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Podle stěžovatele byla stížnost proti usnesení obvodního soudu podána ve lhůtě vycházející z ústavněprávně konformního výkladu §134 odst. 1, odst. 2, §137 odst. 1 a §143 odst. 1 trestního řádu, tj. do tří dnů ode dne doručení předmětného usnesení.
5. V souladu s §39 zákona o Ústavním soudu stěžovatel v ústavní stížnosti požádal, aby jeho ústavní stížnost byla projednána jako naléhavá, neboť se nachází ve vazbě a jsou tak omezována jeho základní práva a svobody.
III.
Vyjádření účastníka řízení a vedlejšího účastníka řízení
6. Ústavní soud vyzval podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu městský soud a Městské státní zastupitelství v Praze, aby se k ústavní stížnosti stěžovatele vyjádřily.
7. Městský soud ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí ve věci.
8. Městské státní zastupitelství v Praze nevyužilo možnosti vyjádřit se k ústavní stížnosti, čímž se vzdalo postavení vedlejšího účastníka řízení, neboť ve výzvě bylo upozorněno, že nevyjádří-li se, bude se mít za to, že se postavení vedlejšího účastníka vzdalo. Ústavní soud proto s ním jako s vedlejším účastníkem dále nejednal.
9. Ústavní soud nepovažoval za nezbytné zasílat vyjádření městského soudu stěžovateli k replice, neboť se v něm neobjevily žádné zásadní nebo nové argumenty.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti stěžovatele příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
a) obecná východiska
11. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
12. Na úrovni podústavního práva podle §143 odst. 1 trestního řádu platí, že stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§137 trestního řádu). Z §137 odst. 1 trestního řádu vyplývá, že usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět. Usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení. Oznamuje-li se usnesení obviněnému, který je ve vazbě, je třeba usnesení oznámit jak obviněnému, tak i jeho obhájci (§137 odst. 3 trestního řádu); přitom běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději (§143 odst. 1 trestního řádu).
13. K pojmu "oznámení" podle §143 trestního řádu se Ústavní soud již opakovaně vyjádřil. Z nálezu ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 426/09 (N 134/53 SbNU 681) vyplývá, že nezbytným předpokladem a účelem práva na spravedlivý proces, a tedy i práva podat opravný prostředek (stížnost), je reálná možnost seznámit se s rozhodovacími důvody obsaženými v rozhodnutí, jež je podrobeno stížnostní kritice. Pouze za těchto podmínek se stěžovateli dostává i kvalifikované možnosti skutkově a právně argumentovat, a tedy v případě svého nesouhlasu zpochybňovat argumenty obsažené v odůvodnění, na nichž výrok jím napadeného rozhodnutí spočívá. Stěžovateli má být příslušné usnesení (včetně jeho odůvodnění) prokazatelně oznámeno takovým způsobem, aby z obsahu oznámení byly seznatelné všechny důvody, o něž se opírá výrok rozhodnutí. Těmto požadavkům lze alternativně vyhovět několika způsoby uvedenými v trestním řádu, a to doručením opisu usnesení, ústním vyhlášením usnesení, jehož plné znění (včetně odůvodnění) bude zapsáno v protokolu o úkonu, případně ústním vyhlášením, jehož plné znění (včetně odůvodnění) bude podchyceno zvukovým záznamem (§136, §137, §55a, §55b trestního řádu).
14. Ústavní soud se v rámci své judikaturní činnosti zabýval okamžikem, od něhož lze počítat běh lhůty pro podání (instanční) stížnosti v trestních věcech v případech rozhodování o tak závažných otázkách, jakými je osobní svoboda (zejména vazba, podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, přeměna alternativních trestů v nepodmíněný trest odnětí svobody a rozhodnutí o výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody) nebo meritum věci (zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení). Dospěl přitom k závěru, že takovým okamžikem je až doručení opisu usnesení. Obviněnému je tím umožněno, aby se mohl vymezit proti důvodům rozhodnutí soudu prvního stupně podrobně obsaženým až v písemném vyhotovení jeho usnesení [srov. nálezy ze dne 5. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 457/05 (N 4/40 SbNU 39), ze dne 23. 9. 2010 sp. zn. III. ÚS 1542/09 (N 201/58 SbNU 787), ze dne 31. 5. 2018 sp. zn. I. ÚS 3842/17 (N 106/89 SbNU 573), ze dne 5. 2. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3780/18 či ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3003/19].
15. Zárukou proti oslabení práva obhajoby na dostatečnou možnost odůvodnění své stížnosti je omezení, které soudu druhého stupně brání v rozhodnutí o podané stížnosti dříve, než má obviněná osoba možnost se zcela seznámit s odůvodněním napadeného rozhodnutí (srov. již shora citované nálezy sp. zn. IV. ÚS 426/09 a sp. zn. III. ÚS 1542/09).
16. Ústavní soud ve své judikatuře již mnohokrát konstatoval, že netoleruje orgánům veřejné moci - a především obecným soudům - formalistický přístup k aplikaci práva, který používá sofistikované odůvodňování k prosazení zřejmé nespravedlnosti [srov. např. nález ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.)]. Z požadavku materiálního právního státu zakotveného v čl. 1 odst. 1 Ústavy vyplývá povinnost každého soudce hledat a prosazovat skutečně spravedlivé řešení. Nad každým utvářením soudního rozhodnutí klene se dvojí imperativ: rozhodnutí musí být nejen zákonné, ale především spravedlivé. Úkolem soudu je rozpoznat skrze zákon spravedlnost [srov. nález ze dne 13. 3. 2013 sp. zn. IV. ÚS 1241/12, body 14., 15. (N 42/68 SbNU 425)]. Zejména nelze tolerovat, aby sám stát profitoval z nedokonalosti právní úpravy či pochybení orgánů veřejné moci v neprospěch jednotlivce [srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016 sp. zn. II. ÚS 2062/14 (N 198/83 SbNU 185)]. V trestním právu pak výše uvedené platí o to více, že jde o oblast přímo zasahující do jádra svobody každého jednotlivce, tj. do jeho osobní svobody. Výklad a použití trestního práva musí šetřit podstatu a smysl ochrany osobní svobody.
b) aplikace obecných východisek na nyní posuzovaný případ
17. Po přezkoumání nyní posuzované věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatele je důvodná.
18. Z obsahu spisu, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývá, že usnesení obvodního soudu ze dne 16. 11. 2021 sp. zn. 1 Nt 2317/2021 bylo stěžovateli i jeho obhájkyni oznámeno při vazebním zasedání konaném dne 16. 11. 2021 (včetně odůvodnění). Po poučení stěžovatel prohlásil, že si ponechává zákonnou lhůtu pro podání stížnosti. Dané usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 24. 11. 2021 a jeho obhájkyni dne 2. 12. 2021 (viz č. l. 29 spisu + datová zpráva přiložená k ústavní stížnosti). Proti tomuto usnesení podali stížnost jak stěžovatel (dne 25. 11. 2021 - viz obálka na č. l. 33 spisu), tak i jeho obhájkyně, a to prostřednictvím datové schránky dne 5. 12. 2021 (viz č. l. 36 spisu).
19. Vzhledem k tomu, že obvodní soud rozhodoval o osobní svobodě stěžovatele, je nutné počátek běhu lhůty pro podání stížnosti proti předmětnému usnesení odvíjet až od doručení jeho opisu, aby mohl stěžovatel porovnat, zda se odůvodnění usnesení při vyhlášení shoduje s důvody rozhodnutí obsaženými v jeho písemném vyhotovení a mohl se proti nim náležitě ve stížnosti vymezit.
20. Obhájkyni stěžovatele bylo usnesení obvodního soudu prokazatelně doručeno dne 2. 12. 2021 a stížnost proti tomuto rozhodnutí podala dne 5. 12. 2021, stěžovateli bylo dané usnesení doručeno dne 24. 11. 2021 a stížnost proti němu podal dne 25. 11. 2021. Třídenní lhůta k podání stížnosti tudíž byla zachována (§137 odst. 3 a §143 odst. 1 trestního řádu).
21. Zamítl-li městský soud takovou stížnost jako opožděně podanou, je zřejmé, že postupoval v rozporu se závěry shora uvedené judikatury Ústavního soudu. Stěžovatel měl právo seznámit se před podáním stížnosti s opisem písemného vyhotovení napadeného usnesení obvodního soudu, aby se mohl vymezit proti všem důvodům tohoto rozhodnutí.
VI.
Závěr
22. Podle čl. 90 Ústavy jsou soudy povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jde přitom o kompetenční normu, která není bezprostředně pramenem subjektivních práv. Obrátí-li se na soudy účastník řízení v souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy domáhaje se svých práv stanoveným postupem v souladu s právní úpravou a relevantní judikaturou, není možné výklad jednotlivých pojmů zúžit v jeho neprospěch.
23. Na ústavní stížností napadené usnesení městského soudu je nutno hledět jako na rozporné se stěžovatelovým právem na přístup k soudu zaručeným v čl. 36 odst. 1 Listiny a právem na spravedlivý proces zaručeným v čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
24. Z důvodu ústavně nesouladného určení počátku běhu lhůty pro podání stížnosti, a v důsledku toho nesprávného zamítnutí této stížnosti pro opožděnost, nelze v tomto případě situaci řešit jinak, než kasačním zásahem Ústavního soudu.
25. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl a napadené usnesení podle §82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil. Městský soud bude povinen znovu rozhodnout o stížnosti proti usnesení obvodního soudu.
26. O návrhu stěžovatele na přednostní projednání ústavní stížnosti (§39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud již (výslovně) nerozhodoval, jelikož o ústavní stížnosti rozhodl ve velmi krátké době od jejího podání.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 8. března 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu