ECLI:CZ:US:2022:1.US.525.22.1
sp. zn. I. ÚS 525/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele A. P., nyní ve vazbě ve věznici Plzeň-Bory, zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 15 To 86/2021-13392 ze dne 21. prosince 2021 a Krajského soudu v Plzni č. j. 5 T 7/2020-13363 ze dne 8. listopadu 2021, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Plzni, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Plzni (dále jen "soud prvního stupně") napadeným usnesením ponechal stěžovatele ve vazbě z důvodů podle §67 písm. a) a c) trestního řádu. Vrchní soud v Praze (dále jen "stížnostní soud") svým usnesením stížnost stěžovatele zamítl.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá, že o jeho vazbě rozhodoval vyloučený orgán.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti popisuje okolnosti předmětného řízení. Rozsudkem soudu prvního stupně č. j. 5 T 7/2020-12707 ze dne 13. ledna 2021 byla schválena dohoda o vině a trestu mezi stání zástupkyní a některými obžalovanými a ve skutkových větách je uvedeno i jméno stěžovatele. Podle stěžovatele je z toho zřejmé, že soud prvního stupně učinil závěr o jeho vině již před ukončením řízení ve věci. V reakci na to dne 1. září 2021 v průběhu hlavního líčení podal návrh na vyloučení soudců senátu 5 T i státní zástupkyně z projednávání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. 5 T 7/2020. O námitce rozhodl soud prvního stupně při hlavním líčení usnesením č. j. 5 T 7/2020-13297 tak, že předseda senátu ani přísedící nejsou z projednávání věci vyloučeni. Následnou stížnost zamítl stížnostní soud usnesením č. j. 11 To 69/2021-13306 ze dne 16. září 2021 jako neopodstatněnou. Stěžovatel poté podal ústavní stížnost, kterou soudce zpravodaj usnesením sp. zn. IV. ÚS 2893/21 ze dne 3. prosince 2021 odmítl jako nepřípustnou, s tím, že stěžovateli nic nebrání uplatnit tuto námitku v případné ústavní stížnosti proti meritornímu rozhodnutí.
4. S ohledem na uvedené sdělení Ústavního soudu stěžovatel, který je nadále přesvědčen, že soud prvního stupně rozhodl v nesprávném obsazení, brojí proti rozhodnutí o ponechání ve vazbě. Stížnostnímu soudu pak vytýká, že odmítl jeho řádně uplatněnou námitku bez srozumitelné argumentace. Proto stěžovatel navrhuje zrušení napadených usnesení v přesvědčení, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 1 a 2 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
5. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad i aplikace jiných než ústavních předpisů, je záležitostí obecných soudů, které posuzují, zda jsou dány podmínky pro aplikaci konkrétního právního institutu a které jsou povinny své úvahy zákonem stanoveným postupem odůvodnit. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu jen při porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují-li znaky svévole. Vazba je zajišťovacím nástrojem určeným k dosažení účelu trestního řízení a její využití není rozhodováním o vině či nevině obviněného. Jelikož řízení je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoliv jistoty) důsledků, je nutno rozhodnutí o vazbě náležitě odůvodnit (§68 odst. 1 trestního řádu) konkrétními skutečnostmi [viz například nález sp. zn. IV. ÚS 2468/11 ze dne 21. ledna 2014 (N 6/72 SbNU 83) či usnesení sp. zn. II. ÚS 3662/19 ze dne 25. února 2020 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz)].
6. V projednávaném případě stěžovatel založil svoji argumentaci (opakovaně) na svém nesouhlasu s rozhodnutími, jimiž nebyli vyloučeni soudci rozhodující v jeho věci. Stěžovatel tedy nepředkládá argumentaci proti důvodům vazby, ale jen proti složení soudu, přestože o této jeho námitce bylo rozhodnuto řádným a zákonem předvídaným postupem. Jestliže nebyli soudci vyloučeni z projednávání věci a rozhodli s ohledem na zákonem stanovené lhůty o vazbě odpovídajícím způsobem, který nezpochybňuje ani stěžovatel, je jeho ústavní stížnost nutno chápat jen jako prostý nesouhlas s rozhodnutím, který není způsobilý založit důvodnost ústavní stížnosti. Stěžovatel neuvedl, v čem spatřuje protizákonnost stíhání či (zatímního) zbavení osobní svobody (čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny), rozhodoval-li o jeho vazbě obecný soud (čl. 8 odst. 5 Listiny) a stěžovatel měl (a využil) možnost soudního přezkumu rozhodnutí (čl. 36 odst. 1 Listiny), ani žádnou okolnost, která by svědčila o zásahu do jeho základních práv a svobod.
7. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu