ECLI:CZ:US:2022:1.US.577.22.1
sp. zn. I. ÚS 577/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti obchodní společnosti EFE cz, s.r.o. v likvidaci, sídlem Blanická 834/140, Ostrava ? Stará Bělá, zastoupené JUDr. Jiřím Sobčíkem, advokátem, sídlem Nádražní 545/166, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. prosince 2021 č. j. 7 Afs 200/2021-77 a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. září 2021 č. j. 7 Afs 200/2021-55, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností ze dne 27. 2. 2022 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv dle čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka podala u Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") žalobu, kterou se domáhala přezkoumání rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 27. 2. 2020 č. j. 8819/20/5100-41451-711647 o uložení pokuty. Krajský soud usnesením ze dne 30. 6. 2020 č. j. 22 Af 32/2020-14 přiznal stěžovatelce zcela osvobození od soudních poplatků a následujícím rozsudkem ze dne 20. 5. 2021 č. j. 22 Af 32/2020-36 žalobu zamítl.
3. Nejvyšší správní soud napadeným usnesením ze dne 10. 9. 2021 č. j. 7 Afs 200/2021-55 odejmul stěžovatelce osvobození od soudních poplatků, které jí přiznal krajský soud. Návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl a současně ji vyzval k úhradě soudního poplatku 5 000 Kč, předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti ve lhůtě 15 dnů, nebo prokázání, že má vysokoškolské právnické vzdělání.
4. Stěžovatelka uhradila dne 8. 10. 2021 stanovený soudní poplatek a dále požádala o prodloužení lhůty k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování. Nejvyšší správní soud žádosti vyhověl a usnesením ze dne 26. 10. 2021 č. j. 7 Afs 200/2021-67 prodloužil lhůtu o jeden měsíc (stěžovatelkou převzato dne 5. 11. 2021). Dne 5. 12. 2021 stěžovatelka opět podala návrh na ustanovení zástupce pro řízení a zaslala aktualizované informace o zhoršených majetkových poměrech, které měly odůvodňovat určení zástupce pro řízení u Nejvyššího správního soudu.
5. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2021 č. j. 7 Afs 200/2021-77 byla kasační stížnost odmítnuta, žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení a stěžovatelce byl vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. O opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce v témže řízení jsou soudy povinny rozhodovat pouze tehdy, obsahuje-li žádost nové, dříve neuplatněné skutečnosti svědčící o změně poměrů účastníka. Stěžovatelka však žádnou takovou skutečnost resp. změnu poměrů od minulé žádosti ani netvrdí, toliko jen konkretizuje, rozšiřuje a vysvětluje svá původní tvrzení.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka uvádí, že přes prokázané majetkové poměry spočívající v nedostatku finančních prostředků na úhradu nákladů právního zastoupení, aby tak mohla udělit plnou moc advokátovi k zastupování pro řízení o kasační stížnosti, jí bylo odňato osvobození od soudních poplatků. Majetkové poměry stěžovatelky byly stejné v době rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků krajským soudem, proto nebyl žádný relevantní důvod pro rozhodnutí o odnětí osvobození od soudních poplatků Nejvyšším správním soudem. Z odůvodnění napadených usnesení nevyplývá srozumitelně a zřetelně vztah mezi skutkovými závěry a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé a tyto závěry jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. V důsledku zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce pro řízení byla kasační stížnost odmítnuta a stěžovatelce bylo zabráněno uplatnit svoje právo na soudní ochranu.
7. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou v rozporu s ústavně zaručenými právy domáhat se ochrany svých práv zaručeným postupem před soudy, které jako nezávislé a nestranné orgány jsou k tomu povolány, a to i v podmínkách tíživé materiální a sociální situace. Stěžovatelka tvrdila, že rozhodnutí jsou zcela ojedinělá, vykazují znaky libovůle v soudním rozhodování a tím vybočují z mezí ústavně stanoveného postupu, proto navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil napadená rozhodnutí.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena dle §29 až 31 v souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení proběhlo v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za řádně vedené. Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li obecné soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, když by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná také na http://nalus.usoud.cz]. Taková pochybení Ústavní soud ve stěžovatelčině věci neshledal. Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna, a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež z nich stěžovatelka vyvozuje, nezakládají.
10. Ustanovení §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), výslovně umožňuje soudu již přiznané osvobození odejmout ? a to i zpětně ? když poměry účastníka řízení takové osvobození neodůvodňují nebo by neodůvodňovaly. Právní úprava tak umožňuje soudu již učiněné rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků změnit (ve věci stěžovatelky nevyužil zpětnou účinnost). Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení také vysvětlil, že stěžovatelka se snažila svým podáním doložit, že již původní žádost byla důvodná, ale o její žádosti již bylo dne 10. 9. 2021 pravomocně rozhodnuto, přičemž zákon neumožňuje napadnout uvedené rozhodnutí opravným prostředkem, o čemž byla stěžovatelka poučena (dle §53 odst. 3 s. ř. s. není proti rozhodnutí opravný prostředek), podle Ústavního soudu postačuje, že případnou neústavnost takového rozhodnutí lze napadnout ústavní stížností.
11. Ústavní soud poukazuje na to, že soudy jsou o opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce v témže řízení povinny rozhodovat pouze tehdy, obsahuje-li žádost nové, dříve neuplatněné skutečnosti, svědčící o změně poměrů účastníka. Je přitom na žadateli, aby prokázal změnu poměrů, která by odůvodňovala opětovné rozhodnutí o návrhu na ustanovení zástupce. Stěžovatelka však žádnou takovou skutečnost, resp. změnu poměrů od minulé žádosti ani netvrdí. Pouze konkretizuje, rozšiřuje a vysvětluje svá původní tvrzení, např., že po CZ IZOLACE s.r.o. není možné pohledávky vymáhat z důvodu veřejného zájmu na ochraně života, zdraví, přírody a majetku. Tvrzení stěžovatelky, že je její činnost provozována díky prostředkům získaným sběrem kovového odpadu, úhrad od Davida Matuščíka, Daniela Sroky, daňové poradkyně atd., nelze považovat za nové skutečnosti, ale jen vysvětlení původních tvrzení stěžovatelky. Nová tvrzení nic nemění na skutkovém stavu, který zde byl v době vydání usnesení ze dne 10. 9. 2021 č. j. 7 Afs 200/2021-55. Naopak z nich nevyplývá změna majetkové situace mezi první a druhou žádostí Pouze aktuální bankovní výpisy, které stěžovatelka předložila, byly nové, ale nelze je považovat za novou skutečnost, pouze potvrzují tvrzení stěžovatelky o nedostatku finančních prostředků. Tvrzení stěžovatelky neodůvodnila nutnost nového věcného posouzení jejího návrhu na ustanovení zástupce.
12. Dále Ústavní soud připomíná ustanovení §105 odst. 2 občanského soudního řádu, kterým je stanoveno, že stěžovatelka v řízení o kasační stížnosti musí být zastoupena advokátem, to neplatí, má-li stěžovatelka, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Stěžovatelka byla řádně vyzvána k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Současně byla poučena o následcích, které nastoupí v případě, že tak neučiní. Stěžovatelka ani přes výzvu neodstranila nedostatek podmínek řízení, proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. a své rozhodnutí řádně odůvodnil, z toho důvodu postačí na jejich obsah, coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole, odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy).
13. Ústavní soud uzavírá, že ústavní stížnost stěžovatelky je toliko nesouhlasem s odmítavými rozhodnutími Nejvyššího správního soudu. Ústavní soud zdůrazňuje, že právo na spravedlivý proces není možné pojímat tak, že by zaručovalo jednotlivci nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru.
14. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2022
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu