ECLI:CZ:US:2022:1.US.664.22.1
sp. zn. I. ÚS 664/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Václava Páleníka, zastoupeného Mgr. Markem Hylenou, advokátem se sídlem v České Třebové, Staré náměstí 15, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 3530/2021-617 ze dne 22. 12. 2021 a rozsudkům Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 213, 214/2019-465 ze dne 17. 6. 2020 a Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 37 Cm 71/2011-520 a č. j. 37 Cm 78/2011-436 ze dne 13. 5. 2019, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a společnosti BAK stavební společnost, a. s., se sídlem v Praze 9, Žitenická 871/1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se původně ve dvou zahájených řízeních před Krajským soudem v Hradci Králové (dále jen "nalézací soud") domáhal proti vedlejší účastnici zaplacení částek přesahujících jeden a půl milionu korun s příslušenstvím, vše z titulu poskytnutých víceprací na objednaném stavebním díle. Napadenými rozsudky nalézacího soudu byla žaloba stěžovatele (opětovně) zamítnuta. Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") věci následně spojil ke společnému řízení a oba rozsudky potvrdil. Jako věcně správný vyhodnotil závěr nalézacího soudu, že nárok uplatněný stěžovatelem by mohl být jedině bezdůvodným obohacením, neboť smluvní závazek k tvrzenému plnění nebyl prokázán; jelikož se však stěžovateli nepodařilo prokázat ani tvrzení, že předmětné práce pro vedlejší účastnici provedl, je namístě žaloby zamítnout. Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné pro soulad napadeného rozsudku odvolacího soudu s ustálenou rozhodovací praxí soudu dovolacího.
2. Stěžovatel petitem ústavní stížnosti sice formálně nenapadá v záhlaví citované usnesení Nejvyššího soudu, z odůvodnění a příloh podání je nicméně patrné, že uvedenou argumentaci lze vztáhnout i na ně; od jeho doručení ostatně stěžovatel počítá i lhůtu k podání ústavní stížnosti. Ústavní soud proto v souladu se svou judikaturou (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 256/08 ze dne 6. 8. 2008; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), podrobil ústavnímu přezkumu i usnesení Nejvyššího soudu (které je v souladu se současnou rozhodovací praxí rovněž nutno napadnout, neboť z důvodu právní jistoty není žádoucí stav, aby po případném zrušení rozhodnutí odvolacího soudu zůstalo pozdější rozhodnutí soudu dovolacího nedotčeno), aniž považoval za nutné vyzývat stěžovatele k upřesnění petitu ústavní stížnosti nebo k odstranění vad podání.
3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
4. Obecným soudům je stěžovatelem vytýkáno zamítnutí návrhů důkazů, které by podle jeho přesvědčení - v případě provedení - vedly k přehodnocení v řízení provedených jiných důkazů, a tím i ke změně závěrů skutkových i právních, což by stěžovateli přivodilo příznivější výsledek řízení.
5. Ústavní soud nevstupuje do procesu zjišťování skutkového stavu, který je doménou obecného soudnictví, ledaže by z napadených rozhodnutí bylo zjevné, že účastníku byla evidentně odepřena práva plynoucí ze zásad spravedlivého řízení, zejména rovnosti zbraní, například nevypořádáním vznesených námitek či neposkytnutím prostoru námitky ke konkrétní důležité otázce vůbec vznést. V žádném z těchto ohledů ovšem Ústavní soud pochybení obecných soudů v projednávané věci nezaznamenal.
6. Stěžovateli bylo umožněno vznést důkazní návrhy k prokázání tvrzení a jeho návrhy byly obecnými soudy (jak sám uvádí) řádně vypořádány; jejich zamítnutí je jedním ze způsobů řádného vypořádání a nejde o totéž jako v případě Ústavním soudem často kritizovaných tzv. opomenutých důkazů (tj. nevypořádaných důkazních návrhů). Je ponecháno volné úvaze soudu (§120 odst. 1 o. s. ř.), které důkazy považuje za relevantní pro potřebná skutková zjištění, tedy které provede a které nikoli. Pakliže je důvod neprovedení navržených důkazů zřejmý (zejména z odůvodnění rozhodnutí), není úkolem Ústavního soudu úvahu obecného soudu v tomto směru přehodnocovat.
7. Jestliže tedy obecné soudy dospěly k závěru o nadbytečnosti provádění dalších důkazů k návrhu stěžovatele, jde o výraz jejich nezávislé rozhodovací činnosti. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu