ECLI:CZ:US:2022:1.US.739.22.1
sp. zn. I. ÚS 739/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti obchodní korporace SERVIS OIL s. r. o., se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 113/2021-37 ze dne 10. 2. 2022, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Generálního ředitelství cel, se sídlem v Praze 4, Budějovická 1387/7, jako vedlejšího účastníka, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanoveném zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Podání stěžovatelky nesplňuje základní zákonné požadavky na jeho projednání, neboť k němu není přiložena speciální plná moc [§31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2001 sp. zn. III. ÚS 403/01 (U39/24 SbNU 557)], ale pouze tzv. generální plná moc datovaná k 14. 3. 2017.
4. Z úřední činnosti soudu bylo zjištěno, že právní zástupce stěžovatelky v minulosti podal v zastoupení různých fyzických a právnických osob ústavní stížnosti (v několika desítkách případů), k nimž předkládal plné moci (a to jak speciální, tak vadné), i ústavní stížnosti, ke kterým žádnou plnou moc nepředložil. V řadě těchto řízení byl Ústavním soudem upozorňován, že předložená plná moc je vadná, či že nebyla předložena žádná plná moc, a byl vyzýván k odstranění této vady; současně byl opakovaně poučen, že neodstranění vady v určené lhůtě zakládá důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (v poslední době např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 93/22, sp. zn. IV. ÚS 228/22 či sp. zn. IV. ÚS 349/22).
5. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se téhož poučení o náležitostech ústavní stížnosti dostávalo totožnému stěžovateli, resp. jeho právnímu zástupci, v každém individuálním řízení, stalo-li se tak v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat adresátovi poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti a dalších procesních pravidlech, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tím spíše, je-li poučován kvalifikovaný právní zástupce - advokát.
6. Soudce zpravodaj proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl na základě přiměřené aplikace §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (shodně viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 348/22 ze dne 11. 2. 2022 nebo usnesení sp. zn. IV. ÚS 548/22 ze dne 25. 2. 2022; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 2022
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj