ECLI:CZ:US:2022:4.US.348.22.1
sp. zn. IV. ÚS 348/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Bořka Bierhanzla, zastoupeného Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. září 2021 sp. zn. 20 Cdo 2190/2021, ve znění opravného usnesení ze dne 11. ledna 2022 sp. zn. 20 Cdo 2190/2021, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2021 sp. zn. 20 Co 93/2021 a usnesení soudního exekutora Mgr. Pavla Preuse, Exekutorský úřad Praha 8, ze dne 22. února 2021 č. j. 204 EX 9936/19-2477, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a soudního exekutora Mgr. Pavla Preuse, Exekutorský úřad Praha 8, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Komerční banka, a. s., sídlem Na Příkopě 696/33, Praha 1 - Staré Město, a Václava Hrudky, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces (sc. právo na soudní ochranu) a právo na vlastnictví majetku.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnou vadou, neboť k němu není přiložena speciální plná moc [§31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2001 sp. zn. III. ÚS 403/01 (U39/24 SbNU 557)].
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že právní zástupce stěžovatele v minulosti opakovaně podával jeho jménem ústavní stížnosti, k nimž předkládal plnou moc ze dne 20. 2. 2019, resp. její kopii, v některých případech doplněnou holografickým textem konkretizujícím zastupovanou věc. V dalších řízeních byl Ústavním soudem upozorňován, že předložená plná moc je vadná a byl vyzýván k odstranění této vady, přičemž součástí výzvy bylo i poučení, že neodstranění vytýkaných vad v určené lhůtě zakládá důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (viz výzvu ze dne 4. 12. 2019 sp. zn. III. ÚS 3847/19, výzvu ze dne 10. 7. 2020 sp. zn. II. ÚS 1683/20; pozn. stěžovatelův právní zástupce byl na stejnou vadu upozorňován i v řízeních o ústavních stížnostech jiných stěžovatelů, např. ve věcech sp. zn. IV. ÚS 3248/21, sp. zn. IV. ÚS 228/22).
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o náležitostech ústavní stížnosti, včetně předepsané plné moci, dostávalo totožnému stěžovateli, ev. jeho právnímu zástupci, vždy v každém řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat adresátovi poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti a dalších pravidlech, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým (to platí dvojnásob v situacích, je-li stěžovatel zastoupen kvalifikovaným právním zástupcem - advokátem).
6. Vzhledem k výše uvedeným důvodům se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. února 2022
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj