ECLI:CZ:US:2022:2.US.1583.22.1
sp. zn. II. ÚS 1583/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti obchodní společnosti PŘEMYSL PÍSAŘ - zahrady s.r.o., sídlem Šafránkova 1238/1, Praha 13 ? Stodůlky, zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., MBA, advokátem, sídlem Veleslavínova 363/33, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2022 č. j. 23 Cdo 309/2022-462, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2021 č. j. 91 Co 146/2021-426 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. prosince 2020 č. j. 25 C 256/2018-376, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a Zdeňky Peterkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 14. 6. 2022, stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv zaručených v čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Vedlejší účastnice na základě smluv o dílo uzavřených ve dnech 1. 8. 2017 a 24. 10. 2017 zaplatila stěžovatelce částky 530 648 Kč a 194 727 Kč, které představovaly vždy polovinu sjednané ceny díla. První smlouvou se stěžovatelka jako zhotovitel zavázala odborně provést pro vedlejší účastnici jako objednatele dílo, jehož předmětem byla zjednodušeně řečeno výstavba gabionového oplocení, a to v době šedesáti dní počínaje předáním k tomu připravenému pozemku. Zhotovení díla mělo být zahájeno dne 15. 9. 2017. Předmětem druhé smlouvy bylo odborné provedení dalšího díla. Podle stěžovatelky mělo jít o zhotovení pojezdové dlažby okolo bazénu, vstupní branky a vjezdové brány včetně dodání motoru. Zahájení plnění bylo sjednáno na 1. 11. 2017 a dokončeno mělo být za čtyřicet pracovních dní. Vedlejší účastnice dopisem ze dne 18. 6. 2018 odstoupila od každé z uvedených smluv z důvodu prodlení stěžovatelky. Podle první smlouvy mohl objednatel od smlouvy od smlouvy odstoupit, byl-li zhotovitel v prodlení s dílem více jak o 30 dnů oproti termínu plynoucímu ze smlouvy, pokud toto prodlení nebylo zapříčiněno nevyhovujícím počasím. Následně žalobou uplatnila vůči stěžovatelce nárok na zaplacení částky 725 375 Kč (jde o součet výše uvedených zaplacených částek) s příslušenstvím.
3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") ze dne 17. 12. 2020 č. j. 25 C 256/2018-376 byla žaloba zamítnuta v části, ve které se vedlejší účastnice domáhala po stěžovatelce zaplacení částky 140 995 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Stěžovatelce bylo uloženo zaplatit vedlejší účastnici částku 584 380 Kč s příslušenstvím (výrok II.), jakož i nahradit náklady řízení ve výši 162 165,47 Kč (výrok III.). Stěžovatelka byla povinna nahradit České republice náklady řízení státu ve výši 1 051 Kč (výrok IV.), vedlejší účastnice tak byla povinna učinit ve výši 4 203 Kč (výrok V.). Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 6. 10. 2021 č. j. 91 Co 146/2021-426 odvolání stěžovatelky v rozsahu, v němž směřovalo proti zamítavému výroku I. rozsudku obvodního soudu, pro nedostatek návrhového oprávnění odmítl (výrok I.). Ve výrocích II. až V. pak rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok II.) a stěžovatelce uložil povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 30 315,75 Kč (výrok III.).
4. Obecné soudy učinily na základě provedeného dokazování závěr o neuzavření písemného dodatku prodlužujícího dobu provádění díla u některé z uvedených smluv. V tomto ohledu nepostačoval "chaotický pokus žalovaného" o zápis obsahu e-mailové komunikace mezi stranami do stavebního deníku. V předmětné komunikaci totiž nebyla formulována změna smlouvy, pouze byla nabídnuta jakási varianta dalšího postupu při odstraňovaní nekvalitně provedeného díla, k jejímž jednotlivým bodům se vedlejší účastnice vyjádřila s výhradami, aniž by je jednoznačně akceptovala. Vedlejší účastnice změnu smlouvy popřela. E-maily pak byly předloženy ve dvou verzích, kdy verze vedlejší účastnice neobsahují písemný dodatek o souhlasu s obsahem popsaných e-mailů. Předložený realizační deník byl veden nepřehledně a záznamy do něj byly vpisovány dodatečně bez dodržení časové souslednosti. Stěžovatelka měla jako podnikatelka vystupovat s nejvyšší odbornou péčí nejen při provádění díla, ale také při formulaci smluvních dokumentů, což se nestalo, a popsané nesrovnalosti jdou právě k její tíži, a nikoli k tíži vedlejší účastnice jako spotřebitelky.
5. V řízení před obecnými soudy bylo prokázáno, že dílo podle první smlouvy nebylo dokončeno a u díla podle druhé smlouvy nebylo s jeho prováděním ani započato. Část díla podle první smlouvy sice byla provedena, z valné části jde však o dílo nepoužitelné, které nemůže mít pro stěžovatelku žádný význam. Vedlejší účastnice opakovaně vyzývala stěžovatelku (a to i zápisy do realizačního deníku) k zjednání nápravy, a to nejen pokud jde o nekvalitně prováděné dílo (bez stavebního povolení, bez předchozího projektu a statického posouzení), ale zejména s ohledem na extrémní prodlení s dodáním díla. Protože stěžovatelka nezajistila v přiměřené době nápravu, vzniklo vedlejší účastnici právo od smlouvy odstoupit, které dne 18. 6. 2018 využila.
6. Dovolání stěžovatelky proti rozsudku městského soudu Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 27. 4. 2022 č. j. 23 Cdo 309/2022-462 jako nepřípustné. Podle jeho názoru se městský soud neodchýlil od závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009 sp. zn. 23 Odo 1450/2006, podle něhož je možné i prostřednictvím zápisů ve stavebním deníku učinit dohodu o změně smlouvy, směřuje-li k tomu projev vůle stran. V této souvislosti shrnul závěry soudů nižšího stupně, podle nichž v posuzované věci takovýto projev vůle ze stavebního deníku či přiložené e-mailové komunikace nevyplývá. Dovozuje-li stěžovatelka změnu termínu dokončení díla z jí předložené vytištěné e-mailové komunikace, která je opatřena ručně psaným textem a kterou považuje za onu přílohu realizačního deníku, jde o její tvrzení, která nebyla v řízení před soudy prokázána.
III.
Argumentace stěžovatelky
7. Stěžovatelka nesouhlasí s důvody odmítnutí jejího dovolání ani s posouzením věci obecnými soudy. Tvrdí, že s vedlejší účastnicí uzavřela dohodu o novaci ve smyslu §1902 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kterou byla dosavadní smlouva o dílo zrušena a nahrazena novým závazkem. Má o tom svědčit jak e-mailová komunikace vedená mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí, jejíž kopii vedlejší účastnice podepsala, tak příslušný zápis ve stavebním deníku, kterým bylo podle smlouvy o dílo možné měnit její obsah (takovouto změnu smlouvy připouští i §1759 občanského zákoníku). Rovněž uvádí, že vedlejší účastnice po celou dobu trvala na odstranění vad díla a dokončení díla, přičemž jednání probíhalo i o poskytnutí slevy z ceny díla. Obecné soudy měly rozhodnout v souladu se zásadou uvedenou v §574 občanského zákoníku, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou navrhovatelkou s výjimkou návrhu na zrušení výroku I. rozsudku obvodního soudu, jímž bylo rozhodnuto ve prospěch stěžovatelky. Ústavní stížnost je také přípustná [stěžovatelka neměla k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], avšak s výjimkou výroku I. rozsudku městského soudu, proti němuž bylo možné podat žalobu pro zmatečnost podle §229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (nutno dodat, že proti výroku I. rozsudku městského soudu ani proti výroku I. rozsudku obvodního soudu stěžovatelka žádné námitky neuplatňovala). Ústavní soud nakonec konstatuje, že v části, v níž byly splněny podmínky návrhového oprávnění a přípustnosti, byla ústavní stížnost podána včas a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
9. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky a napadenými rozhodnutími, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v části, v níž nebyla shledána podanou někým zjevně neoprávněným nebo nepřípustnou, zjevně neopodstatněná.
10. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Tak tomu ale v posuzované věci není.
11. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí nedošlo k uzavření nové smlouvy, která by nahradila původní smlouvy o dílo, a že vedlejší účastnice odstoupila od smluv o dílo v souladu s §2001 občanského zákoníku. Obecné soudy nerozporovaly, že by původní smlouvy o dílo nemohly být změněny i zápisem ve stavebním deníku, byla-li jimi možnost takovéto změny ujednána (srov. §1759 občanského zákoníku). Na základě provedeného dokazování však nezjistily, že by k takovémuto projevu vůle smluvních stran došlo. Ústavní soud neshledal, že by tyto závěry byly založeny na skutkových zjištěních jsoucích v extrémním rozporu s provedeným dokazováním nebo že by takovýto rozpor byl dán u jejich právního hodnocení. Obecné soudy se ve svých rozhodnutích řádně vypořádaly s obsahem stavebního deníku a související e-mailovou komunikací mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí, jakož i podpisem kopie této e-mailové komunikace stěžovatelkou. Za situace, kdy se obecné soudy při svém rozhodování nedopustily svévole či jiného kvalifikovaného pochybení, jež by bylo vybočením ze záruk spravedlivého procesu, není úlohou Ústavního soudu, aby přehodnocoval skutková zjištění nebo právní závěry obecných soudů. Napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení základních práv stěžovatelky zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Ve zbytku postačí odkázat na relevantní části odůvodnění těchto rozhodnutí.
12. Ústavní soud proto rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky, a to zčásti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro zjevnou neopodstatněnost, zčásti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost a zčásti podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, neboť byla podána někým k tomu zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu