ECLI:CZ:US:2022:2.US.2073.22.1
sp. zn. II. ÚS 2073/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele R. K., zastoupeného JUDr. Ing. Ivanou Spoustovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. dubna 2022 č. j. 20 Co 79/2022-1702 a navazujícímu usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. června 2022 č. j. 20 Co 79/2022-1716, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a M. K., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, jakož i ústavněprávních principů zaručených v čl. 1, čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 3 odst. 1, odst. 2, čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. K ústavní stížnosti stěžovatel připojil také návrh na přednostní projednání věci dle ustanovení §39 zákona o Ústavním soudu, který umožňuje, aby pro naléhavost věci Ústavní soud nedbal pořadí, v němž mu návrhy došly, a návrh projednal i mimo pořadí.
2. Ústavní soud jen stručně rekapituluje obsah napadených rozhodnutí, jak vyplynul z ústavní stížnosti, jejích příloh i spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. O P 119/2017, neboť je účastníkům řízení znám. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") rozhodoval ve věci nezletilých B. K a M. K., o změně úpravy styku, o neshodách rodičů - stěžovatele a M. K. (dále jen "matka") na základě jejich odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") ze dne 16. 12. 2021 č. j. O P 119/2017-1641. Okresní soud výrokem I. rozhodl, že matka je oprávněna se stýkat s nezletilými každý sudý kalendářní týden v neděli od 14:00 hodin do 14:30 hodin prostřednictví aplikace skype. Stěžovateli uložil povinnost nezletilé na styk připravit, tento styk umožnit a zajistit připojení nezletilých na aplikaci skype. Výrokem II. změnil rozsudek ze dne 10. 3. 2017 č. j. O P 2217/2014-640 ve výroku I. bod 6, 7, 8. Výrokem III. udělil souhlas s docházkou nezletilé B. do Gymnázia X a výrokem IV s docházkou nezletilé M. do Základní školy Y. Výrokem V. udělil souhlas s faktickým bydlištěm nezletilých na adrese XY. Rodičům uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice každému 41 267,50 Kč na účet okresního soudu nejpozději do 6 měsíců od právní moci rozsudku dle výroků VI. a VII. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII).
3. Krajský soudu k odvolání rodičů napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu vyjma odvoláním nenapadených výroků pod body II, IV. a V takto:
a) matka je oprávněna se stýkat s nezletilými každý čtvrtek v roce od 15:00 hodin do 18:30 hodin, b) v každém lichém kalendářním týdnu v roce od pátku od 15:00 hodin do neděle do 18:30 hodin, c) o Velikonocích v každém sudém kalendářním roce od pátku předcházejícímu Velikonočnímu pondělí od 8:00 hodin do Velikonočního pondělí do 18:00 hodin, c) o jarních prázdninách v každém lichém kalendářním roce, a to vždy od soboty předcházející jarním prázdninám od 9:00 hodin do neděle následující po skončení prázdnin do 18:00 hodin, e) o podzimních prázdninách v každém sudém kalendářním roce, a to od 18:00 hodin posledního školního dne předcházejícího začátku vyučování po těchto prázdninách, f) o hlavních letních prázdninách po dobu 14 dnů v měsíci červenci a po dobu jednoho týdne v měsíci srpnu s tím, že matka termín styku otci oznámí vždy do 31. 5., přičemž styk započne v 9:00 hodin prvého dne a bude ukončen v 18:00 hodin posledního dne, g) o vánočních prázdninách v každém lichém kalendářním roce ode dne 23. 12. od 18:00 hodin do 28. 12 18:00 hodin a v každém sudém kalendářním roce od 29. 12 od 9:00 hodin do 1. 1. do 18:00 hodin, h) v době kdy je upraven styk pod body c) až g), neprobíhá běžná úprava styku pod body a) a b), i); otec je povinen nezletilé ke styku předat matce v místě jejího bydliště a matka je povinna po ukončení styku předat nezletilé otci v místě jeho bydliště. Otec je povinen nezletilé ke styku připravit. Výrokem II. uložil každému z rodičů zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice 41 267,50 Kč na účet okresního soudu, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem III. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem. Dále nebylo vyhověno návrhu o opravu výroku rozsudku o místě předání nezletilých matce, protože krajský soud žádnou chybu v psaní ani jinou zjevnou nesprávnost v písemném vyhotovení neshledal.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti tvrdí, že v řízení před krajským soudem byla porušena jeho ústavně zaručená práva tím, že v rozporu s nejlepším zájmem nezletilých dětí rozhodl o jejich styku s matkou a ignoroval dříve vyslovené přání nezletilých. Dle jeho názoru je odůvodnění rozsudku krajského soudu nepřezkoumatelné, nelogické a překvapivé pro obě strany, když změnil rozsudek okresního soudu, aniž by řádně zjistil skutkový stav. Písemné vyhotovení rozsudku není v souladu s výrokem vyhlášeným, neboť tvrdil, že ke styku neměl nezletilé předat v místě bydliště matky, ale v jeho bydlišti.
5. Stěžovatelem doložené důkazy soud nehodnotil v souladu s procesními pravidly a vydané rozhodnutí nese známky formalismu, schématického pohledu na věc, bez individuálního přístupu a je výrazem libovůle v rozhodování. Krajský soud se v napadeném rozsudku a usnesení řádně a přesvědčivě nevypořádal se všemi skutečnostmi, které vyšly v řízení najevo, a soustředil se na důvody, pro které rozhodl o styku matky s nezletilými. Ospravedlnil jednání matky, která svévolně nerespektovala jeho rozhodnutí a s dětmi se dobrovolně po dobu několika let nestýkala. Napadené rozhodnutí soudu při konfrontaci s ústavně zaručenými právy je neobhajitelné, popírající veškerá práva nezletilých na vyslyšení názoru a jejich přání, přestože jsou dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé.
6. Stěžovatel poukázal na judikaturu Ústavního soudu a navrhl, aby rozhodnutí, bylo nálezem Ústavního soudu zrušeno. Současně stěžovatel navrhl odložit vykonatelnost rozsudku krajského soudu, protože by jeho exekuční výkon mohl mít fatální důsledek pro nezletilé děti.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, superrevizní instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu [např. nález ze dne 23. 10. 2018 sp. zn. III. ÚS 1329/18 (N 176/91 SbNU 205); všechna uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná také na http://nalus.usoud.cz].
9. Proces výkladu a použití podústavního práva bývá stižen kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné libovůle spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi uznáván, respektive, který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [viz k tomu např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257); nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); nález ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. III. ÚS 1206/09 (N 32/56 SbNU 363); či nález ze dne 18. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 266/10 (N 165/58 SbNU 421)].
10. V rámci tohoto přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dětí (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dětí shromážděny veškeré potřebné důkazy, přičemž důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, ale na soud, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení v tomto smyslu náležitě odůvodněna [srov. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683)].
11. Ústavní soud konstatuje, že podstatou nyní projednávané ústavní stížnosti je polemika a nesouhlas stěžovatele o změně úpravy styku krajským soudem v rámci řízení o úpravě výchovných poměrů k jeho nezletilým dětem.
12. Prizmatem výše uvedených ústavněprávních kritérií pro rozhodování obecných soudů ohledně úpravy výchovných poměrů nezletilých Ústavní soud přezkoumal rovněž ústavní stížností napadená rozhodnutí. Na základě toho dospěl k závěru, že krajský soud v nyní projednávaném případě uvedeným požadavkům dostál, neboť ve zjištěných skutečnostech shledal předpoklady pro oprávnění matky stýkat se s nezletilými dcerami. Děti mají právo stýkat se s rodičem, který je nemá ve své péči a stejně tak, rodič má právo se stýkat se svými dětmi dle §888 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "občanský zákoník".
13. Z obsahu spisu je zřejmé, že vztahy mezi rodiči jsou velmi konfliktní, že rodiče nejsou schopni se dohodnout na styku matky s nezletilými. Z provedeného podrobného dokazování, znaleckých zkoumání a soudního spisu nevyplývá, že by za celou dobu řízení vyšlo najevo něco, co by matku jako rodiče natolik diskvalifikovalo, aby jí byl v podstatě zakázán styk s dětmi. V zájmu nezletilých dětí je mít dobré vztahy s oběma rodiči a je povinností toho rodiče, který o děti pečuje, aby tyto dobré vztahy upevňoval a podporoval (§889 občanského zákoníku). Krajský soud dospěl k závěru, že tomu tak není, otec v roli vychovatele selhává, když chování nezletilých je zjevně odrazem jeho postoje k matce, proto krajský soud rozhodnutí okresního soudu změnil.
14. Ústavní soud přisvědčil závěrům krajského soudu, že v daném případě byly splněny předpoklady pro upravení styku matky s nezletilými dcerami a proto změnil rozsudek okresního soudu podle §220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu. Apeloval na rodiče, aby se před nezletilými dětmi zdrželi negativních vyjádření na osobu toho druhého, snažili se domluvit a vyjít si vstříc s ohledem na nezletilé dcery. Krajský soud přistoupil ke změně rozsudku okresního soudu s ohledem na to, že zájem dětí je hlavním kritériem rozhodování soudů a stěžovateli, který má nezletilé ve své výchově, uložil, aby nezletilé ke styku s matkou vedl a tím je na styk připravil. Je na stěžovateli, aby oddělil vztahový konflikt s matkou od její rodičovské role, aby neustále neopakoval a nezdůrazňoval chyby matky před dcerami, aby styk s matkou s nezletilými nekontroloval svou přítomností či pořizováním záznamů tak, aby měly možnost se projevit spontánně. Dosud se stěžovatel takového jednání v rozporu se zájmy dětí nevyvaroval. V případě, že stěžovatel takto postupovat nebude, může být naplněn důvod pro zahájení řízení o změnu výchovného prostředí nezletilých.
15. Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí krajského soudu v řízení o oprávnění matky stýkat se s nezletilými dětmi jsou řádně odůvodněna. S námitkami stěžovatele ohledně nedostatečného rozsahu dokazování a porušení jeho práva na spravedlivý proces, spočívající v tom, že obecné soudy nezohlednily nejlepší zájem dětí, se Ústavní soud neztotožňuje, neboť je toho názoru, že krajský soud jej naopak zohlednil. Ve věci opravného usnesení krajský soud po poslechu nahrávky z jednání dospěl k závěru, že návrh stěžovatele není důvodný. Z ústního odůvodnění po vyhlášení rozsudku zřetelně vyplynulo, že místem předání při započetí styku je bydliště matky, z toho důvodu nebyl shledán důvod dle §164 věta první občanského soudního řádu k opravně výroku rozsudku.
16. Ústavní soud proto v této souvislosti, pouze toliko ve formě obiter dicta, považuje za vhodné připomenout, že rozhodnutí obecných soudů o úpravě výchovných poměrů (styku) rodičů s nezletilými dětmi nemají povahu rozhodnutí "absolutně konečných" a tedy nezměnitelných, jak ostatně vyplývá i z §909 občanského zákoníku, který změnu rozhodnutí podmiňuje "změnou poměrů". Uvedené platí tím spíše, pokud obecné soudy svá rozhodnutí zakládají na okolnostech, jejichž změna je v budoucnu předvídatelná či alespoň reálně možná (věk dítěte, nestejně hluboký citový vztah dítěte k rodičům apod.). Ústavní soud toto hledisko zdůraznil např. v nálezu ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683).
17. V posuzované věci Ústavní soud neshledal v postupu a v rozhodnutí obecných soudů takové kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele. Stěžovatelův odkaz v této souvislosti na nálezy Ústavního soudu neshledal přiléhavým.
18. Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Pokud se týká návrhu stěžovatele na přednostní projednání napadeného rozhodnutí, Ústavní soud konstatuje, že o žádosti o přednostní projednání ústavní stížnosti (dle §39 zákona o Ústavním soudu) již výslovně nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu