ECLI:CZ:US:2022:2.US.2658.21.1
sp. zn. II. ÚS 2658/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Lubomíra Hřavy, právně zastoupeného Mgr. Pavlem Hrtúsem, advokátem, se sídlem Klimentská 36, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. dubna 2021, č. j. 24 Co 1138/2020-407, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. července 2021, č. j. 20 Cdo 1700/2021-426, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel podle §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to z důvodu tvrzeného porušení svých ústavně zaručených práv.
2. Stěžovatel v odvolacím řízením vedeném Krajským soudem v Českých Budějovicích požádal prostřednictvím předsedkyně krajského soudu o částečné osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným usnesením ze dne 29. 4. 2021, č. j. 24 Co 1138/2020-407, rozhodl tak, že požadované částečné osvobození od placení soudních poplatků stěžovateli nepřiznal a jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl. Krajský soud nepřiznal stěžovateli osvobození od soudního poplatku z toho důvodu, že řízení o zastavení exekuce, ani odvolací řízení ve věci zastavení exekuce není ze zákona zpoplatněno. Své rozhodnutí o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce odůvodnil tím, že z dosavadního průběhu řízení je zřejmé, že je stěžovatel schopen hájit své zájmy v řízení kvalifikovaně sám. Krajský soud stěžovatele poučil, že proti jeho rozhodnutí není odvolání přípustné.
3. Stěžovatel i přes poučení krajského soudu podal proti jeho rozhodnutí podání, které označil jako odvolání. Krajský soud toto podání postoupil k rozhodnutí Nejvyššímu soudu s odůvodněním, že jím bylo napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, proti kterému není opravný prostředek přípustný, a proto ho postupuje Nejvyššímu soudu jako vrcholnému orgánu soudní soustavy. Současně je Nejvyšší soud příslušný k rozhodování o opravných prostředcích podaných proti rozhodnutí odvolacích soudů. Nejvyšší soud rozhodl napadeným usnesením ze dne 20. 7. 2021, č. j. 20 Cdo 1700/2021-426, tak, že zastavil řízení o podání stěžovatele, které bylo označeno jako odvolání, a to z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v občanském soudním řízení není přípustné podat odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího, rovněž zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který vede k zastavení řízení.
4. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že bylo napadenými rozhodnutími porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Stěžovatel má za to, že mu postupem obecných soudů bylo odňato právo na soudní ochranu, jelikož mu nebylo umožněno podat proti rozhodnutí soudu odvolání. Svůj závěr stěžovatel dovozuje z toho, že krajský soud v otázce osvobození od soudních poplatků, respektive ustanovení zástupce z řad advokátů rozhodoval jako soud prvního stupně, a proto bylo možné proti jeho rozhodnutí podat řádný opravný prostředek, tj. v daném případě odvolání.
5. Ústavní soud vždy dříve, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, posuzuje, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu zákona o Ústavním soudu.
6. Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno uvedené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen dle §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je proti rozhodnutí Nejvyššího soudu přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), v části týkající se usnesení krajského soudu však procesní předpoklady k projednání nesplňuje.
7. Stěžovatel v nyní posuzované věci brojí proti usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo řízení o podání označeném jako odvolání zastaveno pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Z poučení odvolacího soudu v napadeném usnesení však zřetelně vyplývá, že proti jeho rozhodnutí není možné podat odvolání. Ústavní soud již v minulosti shledal, že v českém civilním procesu se sice uplatňuje princip dvojinstančnosti řízení, avšak tento princip neplatí zdaleka bezvýhradně. Z ústavněprávního hlediska není soudní řízení povinně dvoustupňové a jednostupňové soudnictví ve věcech objektivně bagatelního významu nikterak nevybočuje z ústavních mezí (srov. např. usnesení ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. II ÚS 771/06 nebo usnesení ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. II. ÚS 1996/21, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ostatně tento požadavek neklade na civilní řízení ani Evropský soud pro lidská práva. O to důležitější však je, zejména tam, kde řádný opravný prostředek není přípustný, aby rozhodnutí obecného soudu bylo řádně odůvodněno [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 699/18 (N 117/89 SbNU 763) ze dne 26. června 2018 nebo sp. zn. II. ÚS 1162/17 (N 8/88 SbNU 103) ze dne 18. ledna 2018]. Ústavní soud shledal, že napadené usnesení krajského soudu je řádně odůvodněno a nevybočuje z meze ústavnosti. Jestliže tedy stěžovatel podal proti usnesení krajského soudu odvolání, ačkoliv byl poučen, že odvolání není přípustné, je zapotřebí ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu posoudit jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
8. Ústavní stížnost směřující proti napadenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích je vzhledem k uvedeným závěrům Ústavního soudu podána po lhůtě stanovené zákonem. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Za poslední prostředek k ochraně práva stěžovatele však nelze v daném případě považovat podání nepřípustného odvolání, a proto nelze počítat běh zákonné dvouměsíční lhůty až od rozhodnutí o tomto nepřípustném opravném prostředku. Podáním nepřípustného opravného prostředku nedochází k prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti proti jí napadeným rozhodnutím (shodně viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 378/06 a ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 3874/13). To neplatí pouze tehdy, jestliže by mimořádný opravný prostředek byl orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, což ale není případ posuzované věci. Měl-li stěžovatel za to, že je poučení krajského soudu nezákonné či nesprávné, a tím zasahuje do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, měl se proti takovému rozhodnutí bránit prostředky, které mu dává právní řád, tj. v tomto případě ústavní stížností. Jelikož zákon v tomto případě neumožňuje podání opravného prostředku, zákonná lhůta pro podání ústavní stížnosti počala běžet od doručení napadeného usnesení krajského soudu. Příslušná dvouměsíční lhůta tak zjevně nebyla dodržena.
9. S ohledem na výše uvedené závěry Ústavní soud nyní odmítl ústavní stížnost směřující proti napadenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu byla ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. března 2022
David Uhlíř, v. r.
předseda senátu