ECLI:CZ:US:2022:2.US.2750.22.1
sp. zn. II. ÚS 2750/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PRAGON s.r.o., sídlem Imrychova 883/9, Praha 4, a stěžovatele "HABEAS CORPUS", spolek, sídlem Ocelkova 643/20, Praha 14, v obou případech zastoupených JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem, sídlem Nádražní 344/23, Praha 5, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 11 A 214/2021-63 ze dne 12. 5. 2022 a rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 164/2022-43 ze dne 11. 8. 2022; za účasti Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka a stěžovatel se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Mají za to, že obecné soudy svým postupem porušily jejich základní práva zaručená v čl. 6 odst. 1, čl. 8 a čl. 13 Úmluvy a ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě a ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a připojeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, stěžovatelka je prodejcem produktů tradiční čínské medicíny. Při své činnosti byla kontrolována Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí. Závěrečný protokol z kontroly i kontrolu samotnou napadla stěžovatelka žalobou u Městského soudu v Praze. V žalobě označila stěžovatele za osobu zúčastněnou na řízení. Stěžovatel své zapojení odůvodnil tím, že je detailně obeznámen s celým případem, pomáhá stěžovatelce dosáhnout spravedlnosti a ochraňuje lidská a spotřebitelská práva vlastních členů (kteří mj. také chtějí dovážet ze států Evropské unie podobné produkty) a obyvatel České republiky. Napadeným usnesením Městský soud v Praze rozhodl, že stěžovatel není osobou zúčastněnou na řízení, neboť se předmět řízení nijak nedotýká jeho práv a povinností. Důvodem účasti v řízení ve správním soudnictví nemůže být pouze poskytnutí pomoci jedné z procesních stran, situace se zde liší například od vedlejšího účastenství v občanskoprávním řízení. Proti usnesení podali stěžovatel a stěžovatelka kasační stížnost. Vůči stěžovatelce ji Nejvyšší správní soud zhodnotil jako nepřípustnou, neboť napadené usnesení nijak nemohlo zasáhnout do její právní sféry, týkalo se pouze zájmu stěžovatele. Jeho námitky byly ovšem shledány nedůvodnými, neboť nic nesvědčí o tom, že by v případě stěžovatele byl dán takový vztah k projednávané věci, který by opodstatňoval přiznání postavení osoby zúčastněné na řízení. Tvrzení o náplni činnosti stěžovatele nemá žádnou souvislost s předmětem řízení, kterým je tvrzený nezákonný zásah spočívající v údajně nezákonné kontrole provedené u stěžovatelky.
3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.
4. Stěžovatelka a stěžovatel s rozhodnutími výše nadepsaných subjektů nesouhlasí. V extrémně rozsáhlé, obsahově velmi komplikované a popravdě do jisté míry zmateně strukturované ústavní stížnosti, skládající se mj. z mnoha rozsáhlých citací různých předchozích správních a soudních rozhodnutí, je obsažena řada tvrzení dovozujících protiústavní postup obecných soudů. Ve vztahu ke stěžovateli je vyjádřeno přesvědčení, že podmínky účastenství naplňoval. Měl totiž eminentní zájem na zrušení vyhlášky, na jejímž základě proběhla kontrola u stěžovatelky - považuje ji mj. za rozpornou s právem Evropské unie. I laikovi musí být zřejmé, že výsledek sporu má na stěžovatele dopad, neboť jeho členové rovněž chtějí dovážet podobné produkty a budou v případě neúspěchu stěžovatelky ve sporu čelit podobné šikaně. Obecné soudy posoudily jeho námitky v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, neboť přistoupily k sofistikovanému odůvodňování zjevné nespravedlnosti. U stěžovatelky pak zmíněný neústavní postup vede k oslabení její pozice v soudním řízení a nespravedlivému posílení žalované Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Stěžovatelé také namítají, že kasační soud rozhodl v neveřejném zasedání a že se nijak nevypořádal s jejich možnou diskriminací.
5. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobami oprávněnými a řádně zastoupenými, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.
6. Ústavní soud však posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
7. Dále je třeba zdůraznit, že pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníků tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Po důkladném seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se Ústavní soud domnívá, že v projednávaném případě takový zásah shledán nebyl.
8. Soud prvního stupně a poté rovněž kasační soud stěžovateli srozumitelně předestřely podmínky, které §34 odst. 1 soudního řádu správního vymezuje pro přiznání postavení osoby zúčastněné na řízení. Klíčovým požadavkem je přímé dotčení na jejích právech a povinnostech, v přezkoumávaném případě tvrzeným nezákonným zásahem kontrolu provádějící Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Oba správní soudy detailně vysvětlily, proč stěžovatelka dané podmínky nesplňuje. Argumentace stěžovatelky například o přesahu vlastních zájmů, ohrožení práv blíže neurčeného okruhu osob či nutnosti abstraktně přezkoumávat soulad podzákonného předpisu s právem Evropské unie, se s citovanou zákonnou úpravou úplně míjí. Příslušným závěrům správních soudů v tomto zhodnocení nelze z ústavněprávního hlediska ničeho vytknout. Ústavní soud nad rámec toho podotýká, že reálně je dle všeho činnost stěžovatele motivována spíše snahou podporovat ve správních a soudních řízeních osoby s určitými (společnými) zájmy. Takovéto aktivity samy o sobě jsou legitimní, musí se však činit procesně přípustným způsobem. Stěžovateli samozřejmě nikdo nebrání, aby se stěžovatelkou (pokud bude mít zájem) spolupracoval a napomáhal jí tak k úspěchu v řízení, čímž by případně stěžovatel mohl eventuálně dosáhnout i svých širších (abstraktních) cílů.
9. Z předchozího odstavce plyne, že postupem obecných soudů nemohla být poškozena ani základní práva stěžovatelky. Ostatně ta nijak nezdůvodňuje, v čem by mělo spočívat její tvrzené oslabení pozice v řízení tím, že stěžovatel postavení osoby zúčastněné na řízení nezískal.
10. Námitku, že kasační soud rozhodoval protiústavně v neveřejném zasedání, si Ústavní soud dovoluje stěžovateli vyvrátit s laskavým poukázáním na §109 odst. 2 soudního řádu správního.
11. S ohledem na shora uvedené Ústavní soud uzavírá, že v projednávané věci nemá proti postupu a rozhodnutím správních soudů ústavněprávních výhrad. Ústavní stížnost proto odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu