ECLI:CZ:US:2022:2.US.2802.21.1
sp. zn. II. ÚS 2802/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti 1) obchodní společnosti E.S. Best s.r.o., sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7 - Bubeneč, a 2) Erika Stallingse Besta, obou zastoupených JUDr. Ivanem Houfkem, Ph.D., advokátem, sídlem Novotného lávka 200/5, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2021 č. j. 23 Cdo 3350/2020-205, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2020 č. j. 3 Cmo 85/2019-168 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2019 č. j. 32 Cm 34/2017-130, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & partneři, s.r.o., sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 15. 10. 2021, navrhli stěžovatelé zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejich základních práv a svobod zaručených v čl. 17, 26, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Stěžovatelka 1) je vydavatelkou a provozovatelkou internetových stránek www.fsfinalword.cz a www.fsfinalword.com, na kterých prezentuje elektronické periodikum "The Fleet Sheet" v českém a anglickém jazyce, dostupné pouze předplatitelům. Kromě zmiňovaného periodika jsou na těchto stránkách v sekci "Final Word" pravidelně publikovány články stěžovatele 2), které jsou veřejně dostupné. Sekce "Final Word" má vlastní profil i na sociální síti Facebook, na které jsou články z ní dále šířeny. Stěžovatel 2) je zakladatelem a vydavatelem periodika "The Fleet Sheet" a autorem převážné většiny obsahu uvedených internetových stránek. Na síti Twitter provozuje svůj osobní profil, kde jsou tweety s odkazy na jeho články publikované na internetových stránkách stěžovatelky 1). Vedlejší účastnice je advokátní kanceláří, jejímž zakládajícím členem a jednatelem je advokát Mgr. Radek Pokorný. Dne 26. 10. 2017 byl na stránkách www.fsfinalword.cz a www.fsfinalword.com publikován v češtině i angličtině článek s názvem "Pokorný a Rafaj", který byl stěžovateli následně šířen na sociálních sítích. Vedlejší účastnice spatřovala v jeho obsahu nepravdivá a zavádějící tvrzení, jimiž mělo být neoprávněně zasaženo do její pověsti.
3. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 28. 1. 2019 č. j. 32 Cm 34/2017-130 bylo rozhodnuto o žalobě vedlejší účastnice proti stěžovatelům tak, že stěžovatelka 1) je povinna zdržet se na jí provozovaných internetových stránkách dostupných na www.fsfinalword.cz, www.fsfinalword.com a www.facebook.com/FSFinalWord/ zveřejňování článku s názvem "Pokorný a Rafaj", který obsahuje následující text v českém a anglickém jazyce: "V pražských byznysových kruzích se ví, že pokud potřebujete, aby se Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rozhodl určitým způsobem, musíte si na to najmout právníka Radka Pokorného. Obzvlášť to platí v případech, kdy jde o záležitost z oblasti stavebnictví, telekomunikací a nyní už také systému výběru mýtného. Pokorný má nadstandardní vztahy s předsedou ÚOHS Petrem Rafajem, což vysvětluje, jak mohl být člověk s tak nízkými profesními kvalifikacemi vůbec jmenován - a to opakovaně - do funkce, která je zcela zásadní pro fungování právního státu. Pokorného si teď najal Kapsch, aby u Rafaje zařídil zrušení tendru na výběr mýtného. Antimonopolní úřad pomáhal s vypsáním tendru, teď ale Rafaj nařizuje svým podřízeným, aby prohlásili, že je v rozporu s pravidly hospodářské soutěže. Řekněme si na rovinu, co se tady děje - Pokorný a Rafaj by se takovým jednáním dopustili trestného činu. Situaci by měla prověřit policie i vláda, která Rafaje nominovala. K situaci by se také mohla vyjádřit ČSSD." (výrok I.). Stěžovateli 2) byla uložena povinnost zdržet se zveřejňování stejného článku na jeho twitterovém účtu "Erik Best" provozovaném a dostupném na http://twitter.com/erikbest (výrok II.). Oba stěžovatelé měli zaplatit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 37 880 Kč (výrok III.).
4. Podle městského soudu byla vedlejší účastnice věcně aktivně legitimována, neboť jak název článku, tak sdělení v něm obsažená zmiňují advokáta Mgr. Radka Pokorného. Jméno jeho osoby je s činností vedlejší účastnice jako advokátní kanceláře, jejíž název obsahuje příjmení uvedeného advokáta, úzce spjato, a tudíž sdělení obsažená v článku jsou způsobilá zasáhnout do její pověsti. Goodwill vedlejší účastnice bezprostředně ovlivňuje pověst jejího jednatele a člena. Článek jako celek v podstatě informuje o nelegální činnosti advokáta a jednatele advokátní kanceláře, aniž by si jeho autor svá obvinění před zveřejněním ověřil. Z provedeného dokazování, zahrnujícího výslechy účastníka stěžovatele 2), svědka Mgr. Radka Pokorného a svědka Ing. Karla Feixe, který byl jednatelem několika společností působících v České republice a tvořících součást skupiny Kapsch, měl městský soud za prokázané, že skutková tvrzení obsažená v předmětném článku o nezákonném ovlivnění veřejné zakázky na výběr mýtného pravdivá nejsou. Kromě toho provedl i další listinné důkazy (mimo jiné řadu článků o probíhajícím tendru a o Mgr. Radku Pokorném), které však hodnotil z hlediska konkrétních zjištění ve vztahu ke skutkovým tvrzením v tomto řízení jako nadbytečné. Efektivním by nebylo ani provádění výslechů dalších svědků (konkrétně několika bývalých členů vlády, bývalého předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže či představitelů skupiny Kapsch), které požadovali stěžovatelé. V této souvislosti městský soud zdůraznil, že stěžovatel 2) odmítl jmenovat konkrétní osoby, od nichž se měl dozvědět uveřejněné skutečnosti, čímž se sám vyloučil z možnosti prokázat, že jeho skutková tvrzení v článku jsou pravdivá. V posuzované věci tak převážilo právo vedlejší účastnice na ochranu pověsti před právem stěžovatelů na svobodu projevu. Městský soud považoval za vhodné uložit povinnost zdržet se zveřejňování celého článku.
5. K odvolání stěžovatelů byl uvedený rozsudek potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 3. 6. 2020 č. j. 3 Cmo 85/2019-168 ve výrocích I. a II. v rozsahu uložení povinnosti stěžovatelům zdržet se v článku s názvem "Pokorný a Rafaj" zveřejňování textu v českém a anglickém jazyce "Pokorného si teď najal Kapsch, aby u Rafaje zařídil zrušení tendru na výběr mýtného." "Řekneme si na rovinu, co se tady děje - Pokorný a Rafaj by se takovým jednáním dopustili trestného činu.". Jinak byly tyto výroky změněny tak, že se žaloba zamítá. Žádnému z účastníku nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
6. Vrchní soud v obecné rovině uvedl, že má-li být svoboda projevu kritizující osoby omezena rozhodnutím soudu, musí být prokázáno, že kritika nebyla vyřčena v dobré víře nebo nešlo o "fair" kritiku. Presumpcí dovolené kritiky je chráněn toliko hodnotící úsudek, nikoli tvrzení faktů, jejichž pravdivost musí naopak prokazovat sám kritik. Samotné uveřejnění nepravdivého údaje, dotýkající se (dobré) pověsti právnické osoby, zakládá zpravidla neoprávněný zásah do této (dobré) pověsti, neplatí to však vždy. Takovýto zásah je dán pouze tehdy, jestliže přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou měrou, kterou již v demokratické společnosti tolerovat nelze. Jde-li o střet práva na ochranu pověsti právnické osoby s jinými právy, nejčastěji s právem na svobodu projevu a právem na informace zaručených v čl. 17 Listiny, nutno dbát o to, aby s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu nebyla jednomu z těchto práv bezdůvodně daná přednost před právem druhým.
7. Ve vztahu k dokazování provedenému městským soudem vrchní soud uvedl, že mu nelze vytknout žádné pochybení. Z provedených důkazů vyšla bezpečně najevo nepravdivost sdělení o tom, že "Pokorného si teď najal Kapsch, aby u Rafaje zařídil zrušení tendru na výběr mýtného", které bylo posouzeno jako skutkové tvrzení. Za situace, kdy je advokát Mgr. Radek Pokorný nepravdivě spojován s ovlivňováním výsledku rozhodování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o veřejné zakázce na výběr mýtného, představuje zveřejnění tohoto nepravdivého údaje nepřípustný zásah do pověsti vedlejší účastnice. Sdělení uvedené v článku se objektivně týká i vedlejší účastnice, neboť uvedený advokát je jejím společníkem a jednatelem. Vrchní soud nicméně neshledal legitimním požadavek na zdržení se šíření jiných sdělení, a v tomto rozsahu nebylo uložení povinnosti zdržet se šíření sdělení důvodné.
8. Dovolání stěžovatelů odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 6. 2021 č. j. 23 Cdo 3350/2020-205 jako nepřípustné. V něm uvedl, že Ústavní soud ve své rozhodovací praxi formuloval závěr, podle něhož obecně vzato nedůvodná či neoprávněná výtka (kritika) kupříkladu špatné pověsti organizace jako právnické osoby nezakládá implicitně zásah do osobních a osobnostních práv jejích členů [usnesení ze dne 17. 6. 1999 sp. zn. III. ÚS 546/98 (U 42/14 SbNU 361); všechna v tomto usnesení citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Z tohoto důvodu nelze ani z hlediska ochrany ústavně zaručeného základního práva na ochranu cti a dobrého jména podle čl. 10 odst. 1 Listiny ony dva subjekty slučovat nebo z hlediska tvrzeného zásahu je vzájemně zaměňovat. K závěru, že nepravdivé tvrzení stěžovatelů je objektivně způsobilé negativně zasáhnout do pověsti vedlejší účastnice, však bylo možné dospět na základě konkrétních okolností věci. Postavení společností s ručením omezeným založené za účelem výkonu advokacie je v tomto směru specifické. Podle §15 odst. 1, 4, 5 a 8 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o advokacii") může být pouze advokát společníkem a jednatelem této právnické osoby. Zároveň je jakýkoli jiný současný způsob výkonu advokacie společníkovi zakázán. Společník vykonává advokacii vždy na účet společnosti a jako účastník právních vztahů založených v souvislosti s poskytováním právních služeb advokátem vykonávajícím advokacii ve společnosti vystupuje vůči klientovi, jakož i vůči třetím osobám, vždy společnost. V posuzované věci tedy nešlo o odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu.
III.
Argumentace stěžovatelů
9. Stěžovatelé považují závěry obecných soudů za nesprávné, zjednodušující a neodpovídající obecně použitelným východiskům v oblasti ochrany dobré pověsti právnických osob, jež jsou definována v dosavadní judikatuře Ústavního soudu, konkrétně usnesení sp. zn. III. ÚS 546/98. Obecné soudy pochybily, nerozlišovaly-li mezi vedlejší účastnicí jako právnickou osobou a osobou advokáta Mgr. Radka Pokorného. Sdělení obsažené v článku vedlejší účastnici žádným způsobem nezmiňuje, ani v něm není zmínka o výkonu advokacie. Z celkového kontextu článku je zřejmé, že se týká výlučně lobbistické činnosti uvedeného advokáta, která není výkonem advokacie. Spojitost článku s vedlejší účastnicí nemůže založit ani obecná zmínka o tom, že Mgr. Radek Pokorný byl najat společností Kapsch. Slovo "najmout" je totiž obecným pojmem používaným v nejrůznějších významech, který nelze automaticky chápat úzkým a zcela specifickým způsobem jako synonymum pojmu "právně zastupovat". Vždy je třeba přihlédnout ke konkrétnímu způsobu použití tohoto pojmu a zbylému obsahu článku. Článek měl potenciální dopad a způsobilost negativně zasáhnout výlučně do sféry osobnostních práv Mgr. Radka Pokorného, který je současně jedinou osobou aktivně legitimovanou k tomu, aby se domáhal soudní ochrany v souvislosti s publikací článku. Obecné soudy se měly rovněž zabývat tím, zda vedlejší účastnice a uvedený advokát vůbec mají dobrou pověst. To ale žádný z nich neučinil.
10. Vrchní soud zcela ignoroval skutečnost, že stěžovatelé navrhovali celou řadu důkazů za účelem prokázání toho, že článek byl založen na reálných základech, ať už jde o pověst Mgr. Radka Pokorného v souvislosti s jeho lobbistickými aktivitami či přímo jeho působení v souvislosti se zakázkou na výběr provozovatele mýtného systému pro skupinu Kapsch. Městský soud v přímém rozporu s požadavky vyplývajícími z judikatury Ústavního soudu založil své závěry na velmi omezeném množství takových důkazů. Provedené výslechy nelze již z podstaty věci považovat za dostatečný důkaz opaku pravdivosti sdělení. Uvedené osoby byly přímo zainteresované v dané záležitosti.
11. Kdyby obecné soudy provedly důkazy navrhované stěžovateli, zjistily by, že řada tvrzení obsažených zejména ve výpovědi Mgr. Radka Pokorného je těmito důkazy vyvrácena. Řada navržených svědků měla být vyslechnuta za účelem posouzení klíčové otázky, zda Mgr. Radek Pokorný využil své kontakty na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za účelem ovlivnění průběhu zakázky ve prospěch skupiny Kapsch. Šlo o současné a bývalé představitele tohoto úřadu a další osoby podílející se na řízení o zakázce, jakož i osoby disponující určitými informacemi o průběhu zakázky, nebo o osoby pohybující se v pražských byznysových kruzích majících informace ohledně aktivit osoby společníka a jednatele vedlejší účastnice. V neposlední radě šlo o představitele společnosti Kapsch BusinessCom IoT Solutions s.r.o. a vybraných rakouských společností patřících do skupiny Kapsch, ovládajících několik tuzemských společností působících na českém trhu. Stěžovatel 2) na přímý dotaz soudu sdělil, že své informace čerpal právě z prostředí Ministerstva dopravy a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Pokud jako komentátor a analytik současně výslovně nejmenoval konkrétní osoby, které byly zdrojem jeho informací, tato skutečnost nijak nevylučovala relevanci jím navržených důkazů a svědků, resp. možnost, že tyto osoby budou schopné soudu sdělit informace významné pro posouzení věci.
12. Relevance svědeckých výpovědí se jednoznačně potvrdila i v řízení souběžně vedeném u městského soudu pod sp. zn. 22 Co 130/2021 o žalobě Mgr. Radka Pokorného na ochranu osobnosti. V něm městský soud na jednáních ve dnech 26. 8. 2021 a 15. 7. 2021 provedl mj. výslechy svědků Ing. Dana Ťoka, Ing. Jiřího Paroubka a Ing. Jana Mládka, které stěžovatelé výslovně navrhovali provést i v řízení o žalobě vedlejší účastnice. Jejich prostřednictvím byla prokázána řada významných skutečností včetně těch, které v řízení explicitně popírala jak sama vedlejší účastnice, tak Mgr. Radek Pokorný, tedy že tento advokát je významným lobbistou a že v pražských byznysových kruzích se hovořilo o tom, že v souvislosti se zmíněným tendrem loboval za skupinu Kapsch u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kde má silnou vazbu a nadstandardní vztahy s bývalým ředitelem tohoto úřadu Ing. Petrem Rafajem. Rovněž se měl aktivně angažovat při jeho znovuzvolení i při ovlivňování některých členů vlády a při jejich odvolání a fakticky ovládat bývalého předsedu vlády Mgr. Bohuslava Sobotku. Odmítnutím provedení výslechu navržených svědků obecné soudy znemožnily stěžovatelům jakoukoli procesní obranu a možnost unést důkazní břemeno ohledně skutkového základu (pravdivosti) sdělení a vyvrátit hodnověrnost výslechů Mgr. Radka Pokorného a Ing. Karla Feixe, které obecné soudy považovaly za rozhodné pro vyhovění žalobě.
13. Stěžovatelé navrhli několik listinných důkazů za účelem prokázání některých klíčových skutečností, městský soud je však toliko formálně přečetl, aniž by se k nim jakkoli vyjádřil či z nich dovodil skutková zjištění. Pouze konstatoval, že předmětné důkazy jsou z hlediska konkrétních zjištění ve vztahu ke skutkovým tvrzením v tomto řízení nadbytečné, a to přestože tyto přímé důkazy dokládaly, že názory obdobné těm popsaným v článku veřejně prezentovaly i jiné osoby. Tento postup byl v příkrém rozporu s požadavky vyplývajícími z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
14. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněnými navrhovateli a je přípustná [stěžovatelé neměli k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
15. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelů a napadenými usneseními, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
16. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
17. V dané věci Ústavní soud posuzoval, zda obecné soudy napadenými rozhodnutími v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny neodepřely stěžovatelům soudní ochranu jejich svobodě projevu, která je zaručena v čl. 17 odst. 1 Listiny, uložením povinnosti zdržet se publikace části článku s názvem "Pokorný a Rafaj". V tomto ohledu se zabýval také tím, zda obecné soudy nepochybily, pokud neprovedly a nehodnotily některé stěžovateli navržené důkazy.
18. Předně je nutno uvést, že obecné soudy v napadených rozhodnutích vysvětlily důvody, pro které se u vedlejší účastnici neuplatní obecné závěry obsažené v usnesení sp. zn. III. ÚS 546/98, že "obecně vzato ani nedůvodná či neoprávněná výtka (kritika) ku příkladu špatné pověsti organizace jako právnické osoby nezakládá implicitně zásah do osobních a osobnostních práv jejích členů (příslušníků)". V tomto ohledu nelze nic vytknout poukazu na specifika společnosti s ručením omezením založené za účelem výkonu advokacie ve smyslu §15 zákona o advokacii a na mnohem užší provázanost dobré pověsti takovéto obchodní společnosti s dobrou pověstí jejích společníků, kteří jsou advokáti, obzvlášť jsou-li jejich jména uvedena přímo v názvu (srov. též usnesení ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. III. ÚS 2496/18, bod 17). Ústavní soud nepovažuje za potřebné k těmto závěrům nic dodávat. Vzhledem k okolnostem věci se vedlejší účastnice mohla vůči stěžovatelům domáhat ochrany před neoprávněným zásahem do její dobré pověsti podle §135 odst. 2 občanského zákoníku. Předmětný článek se jí totiž rovněž dotýkal.
19. Jak vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu, difamující výrok může mít povahu hodnotícího soudu nebo skutkového tvrzení. V případě hodnotícího soudu nelze zkoumat jeho pravdivost, neboť jde o subjektivní názor toho, kdo projev učinil; postačí, že bude mít alespoň určitý skutkový základ (například nález ze dne 11. 11. 2005 sp. zn. I. ÚS 453/03 (N 209/39 SbNU 215); rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 24. 2. 1997 ve věci stížnosti č. 19983/92 De Haes a Gijsels proti Belgii, bod 47). Obecně přitom platí, že i nadnesené a přehánějící názory, a to dokonce i názory někoho urážející, jsou-li proneseny ve veřejné či politické debatě, jsou názory zásadně ústavně chráněnými [například nález ze dne 15. 3. 2005 sp. zn. I. ÚS 367/03 (N 57/36 SbNU 605), nález ze dne 23. 3. 2010 sp. zn. I. ÚS 1990/08 (N 63/56 SbNU 711), bod 32, nebo nález ze dne 6. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 823/11 (N 44/64 SbNU 521), bod 24; též rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 12. 1976 ve věci stížnosti č. 5493/72 Handyside proti Spojenému království, bod 49]. Ochranu takovémuto projevu by bylo možné odepřít pouze v případě, pokud by zcela postrádal potřebný skutkový základ, nebo pokud by byl učiněn způsobem, který není slučitelný s demokratickými principy, například z důvodu absence dobré víry ohledně jeho legitimity [například nález ze dne 17. 7. 2007 sp. zn. IV. ÚS 23/05 (N 111/46 SbNU 41), bod 27, nebo usnesení ze dne 22. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 805/07], respektive způsobem vybočujícím z mezí v demokratické společnosti obecně uznávaných pravidel slušnosti [nález ze dne 10. 7. 1997 sp. zn. III. ÚS 359/96 (N 95/8 SbNU 367)].
20. Jestliže ale difamující výrok spočívá ve skutkovém tvrzení neboli konstatování faktu, pak je ten, kdo jej učinil, povinen prokázat 1) rozumné důvody, na jejichž základě se spoléhal na jeho pravdivost, jakož i 2) že podnikl dostupné kroky k ověření jeho pravdivosti, a to v míře a intenzitě, v níž bylo její ověření přístupné a definitivní (včetně případného dotazu u osoby, které se tvrzení týká, jejíž stanovisko by v takovém případě mělo být rovněž zveřejněno), a 3) že byl v dobré víře, a tudíž neměl důvod věřit, že toto tvrzení není pravdivé (podrobně nález sp. zn. I. ÚS 453/03; srovnej též rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 17. 12. 2004 ve věci stížnosti č. 49017/99 Pedersen a Baadsgaard proti Dánsku, bod 78). Jsou-li tyto podmínky splněny, pak ani případná dodatečně zjištěná nepravdivost výroku nebude sama o sobě znamenat nepřípustnost zásahu do práva na ochranu osobnosti.
21. Ústavní soud konstatuje, že text "Pokorného si teď najal Kapsch, aby u Rafaje zařídil zrušení tendru na výběr mýtného" není hodnotícím soudem, nýbrž skutkovým tvrzením. Slovo "najal" je třeba v kontextu celého článku vykládat šířeji. Rozumí se jím jakákoli, byť i jen neformální, faktická spolupráce, při níž by advokát Mgr. Radek Pokorný na základě dohody se skupinou Kapsch jednal za účelem ovlivnit výsledek řízení u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, aniž by vedlejší účastnice, resp. uvedený advokát, který je jejím společníkem a jednatelem, museli přímo zastupovat některou ze společností skupiny Kapsch. Stěžovatelé nicméně netvrdí, jakým způsobem by výpověď některého z jimi navržených svědků měla prokázat, že takto vymezená spolupráce skutečně existovala. Ostatně sami se své skutkové tvrzení před jeho zveřejněním ani nepokusili ověřit, ať už dotazem přímo u dotčeného advokáta, nebo u některé ze společností skupiny Kapsch, případně u jiných osob nebo jiným způsobem. Podle stěžovatelů by výslechy dalších svědků, případně jiné důkazy, vedly ke zjištění, že advokát Mgr. Radek Pokorný byl lobbistou s vazbami na bývalého předsedu vlády a bývalého předsedu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a že v byznysových kuloárech se hovořilo o jeho lobbovaní za skupinu Kapsch v souvislosti s veřejnou zakázkou na provozování mýtného systému. Ústavní soud ovšem podotýká, že ze samotných těchto skutečností by ani v případě jejich prokázání nebylo možné dovozovat pravdivost skutkových tvrzení uvedených v předmětném článku.
22. Není pochyb, že výběr provozovatele mýtného systému je věcí veřejného zájmu, a zcela přirozeně je mu věnována pozornost médií i širší veřejnosti ústící v určitou veřejnou kontrolu celého procesu. Je však rozdíl, zda média či veřejnost hodnotí jednotlivé okolnosti veřejné zakázky a v této souvislosti si kladou otázky ohledně zákonnosti postupu účastníků zadávacího řízení, nebo zda výslovně tvrdí, že se určitá osoba ve spojitosti s touto veřejnou zakázkou dopouští jednání, které má znaky trestného činu. Za situace, kdy stěžovatelé v řízení o žalobě vedlejší účastnice nebyli schopni uvést důkazy poskytující adekvátní základ (ve smyslu výše shrnuté ustálené judikatury) pro jejich skutkové tvrzení, nelze obecným soudům vytknout, že na základě provedených důkazů (zejména výpovědí svědků Mgr. Radka Pokorného a Ing. Karla Feixe) dospěly k odlišným skutkovým zjištěním. Napadenými rozhodnutími nebyla porušena svoboda projevu stěžovatelů zaručená v čl. 17 odst. 1 Listiny ani jejich základní právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny.
23. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle čl. 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu