ECLI:CZ:US:2022:2.US.3124.22.1
sp. zn. II. ÚS 3124/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Kozubíka, zastoupeného JUDr. Ing. Ivanem Pavelkou, Ph.D., advokátem, se sídlem Zlín, nám. T. G. Masaryka 2433, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. září 2022, č. j. 6 As 112/2021-62, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2021, č. j. 14 A 100/2020-30 a vyrozumění Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 12. července 2020, č. j. MSMT-27342/2020-1, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a ústavní stížnost
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a městského soudu, vydaných v rámci přezkoumání výsledku společné části maturitní zkoušky konané ve zkušebním období jaro 2020. Stěžovatel namítá porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), jakož i porušení práva na vzdělání podle čl. 33 Listiny.
2. Stěžovatel jako někdejší žák Gymnázia X požádal o přezkoumání výsledku didaktického testu ze zkušebního předmětu "německý jazyk" společné části maturitní zkoušky konané ve zkušebním období jaro 2020 dle §82 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve spojení s §32 zákona č. 135/2020 Sb., o zvláštních pravidlech pro přijímání k některým druhům vzdělávání a k jejich ukončování ve školním roce 2019/2020. V odůvodnění žádosti uvedl, že v první části poslechu byla nahrávka nekvalitní a obsahovala šum, pro který neslyšel slova. Podobně v dalších místech sluchově nezaregistroval otázky z důvodů nedostatku na straně mluvčího.
3. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (žalovaný před správními soudy) dne 12. 7. 2020 rozhodlo, že žádost stěžovatele je nedůvodná a výsledek didaktického testu se nemění. Rozhodnutí žalovaného stěžovatel napadl žalobou, v níž namítal mj. i skutečnost, že výuka na gymnáziu neodpovídala úrovni maturitní zkoušky. Ač měl stěžovatel na gymnáziu nadprůměrné výsledky, u závěrečné maturitní zkoušky neuspěl.
4. Městský soud v Praze však v záhlaví nadepsaným rozhodnutím zamítl žalobu stěžovatele. Rozhodnutí žalovaného považoval za plně přezkoumatelné. V žádosti o přezkoumání nezpochybňoval kvalitu výuky na škole, proto se touto námitkou žalovaný nemohl zabývat. Soud nepřisvědčil námitce, že žalovaný neprověřoval kvalitu předmětné nahrávky. Uvedl, že samotná skutečnost, že žák dosahuje nadprůměrných studijních výsledků v průběhu studia, nemůže mít vliv na jeho hodnocení u závěrečné maturitní zkoušky. Teprve v rámci této zkoušky jsou jeho znalosti komplexně přezkoumány a na základě výsledků je určeno, zda jeho znalosti dosahují úrovně vyžadované pro úspěšné složení maturitní zkoušky.
5. Nejvyšší správní soud následnou kasační stížnost stěžovatele rovněž zamítl. Odkázal na vyrozumění žalovaného, že "CD pro poslechový subtest z cizího jazyka bylo nahráno v profesionálním nahrávacím studiu. Nahrávka poslechového subtestu byla posouzena Nezávislou odbornou komisí MŠMT, která ji shledala v plné míře validní pro ověřování vědomostí a dovedností žáků maturitní zkouškou". Ten se podle kasačního soudu vypořádal s kvalitou nahrávky dostatečně. Nedostatečnou či neadekvátní výuku na gymnáziu pak nelze bezprostředně přičítat žalovanému. Tato námitka v řízení o kasační stížnosti nemá místo, a to jak vzhledem k žalovanému správnímu orgánu, tak s ohledem na předmět řízení.
6. Stěžovatel ve své rozsáhlé ústavní stížnosti setrval na své dosavadní argumentaci. Ve své ústavní stížnosti rozsáhle rekapituloval dosavadní skutkový stav. Namítá, že systémové nedostatky výuky namítal již v rámci prvního neúspěšného pokusu složení didaktického testu. Až ex post po svém druhém pokusu si ověřil, že výukové materiály Rámcovému vzdělávacímu plánu (RVP) neodpovídají. Stěžovatel předpokládal, že se žalovaný s touto námitkou vypořádá. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se nemůže zříci své povinnosti zajistit na středních školách dodržování RVP a Školního vzdělávacího plánu (ŠVP). Stejně tak se nemůže zříci svého postavení garanta, že výuka bude způsobilá připravit žáky k maturitní zkoušce. Stěžovatel má za to, že Městský soud v Praze i Nejvyšší správní soud zcela nesprávně a v rozporu s ústavním právem stěžovatele na vzdělání a na spravedlivý proces posuzovaly otázku, zda bylo napadené správní rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy přezkoumatelné. Validita námitek stěžovatele nebyla zkoumána a jednotlivé stupně přezkumu se s kvalitou nahrávek nevypořádaly. Soudy si měly vyžádat posudek k posouzení kvality nahrávek. Nejvyšší správní soud zásadní pochybení Městského soudu v Praze stran nevyžádání znaleckého posudku "pokryl" a protiústavní postup Městského soudu v Praze legalizoval a legitimizoval.
II.
Posouzení Ústavním soudem
7. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutí obecných soudů, proti nimž není dostupný žádný další opravný prostředek. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.
8. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl. Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud dlouhodobě deklaruje, že není součástí soustavy obecných soudů, a do jeho pravomocí nespadá možnost instančního přezkumu jejich rozhodnutí (viz např. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93). V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka nesprávnosti napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (tzv. podústavního) práva.
10. Ačkoliv stěžovatel odkazuje na svá základní práva a rozvíjí ústavně právní argumenty, podstata polemiky se závěry napadených soudních rozhodnutí je založena na hodnocení podústavního práva, nemá tedy vlastně žádný ústavní rozměr. S věcnými a právními námitkami stěžovatele se pak obecné soudy vypořádaly způsobem, který nelze shledat rozporným s právem na soudní ochranu a Ústavnímu soudu nenáleží zasahovat do volné úvahy obecných soudů, která není ani excesivní, ani neodůvodněná, ani do jejich právních hodnocení na úrovni podústavního práva.
11. Ústavní soud neshledal nepřezkoumatelnost napadených soudních rozhodnutí. Již z argumentace stěžovatele je zjevné, že brojí proti odlišnému právnímu posouzení na jednu z klíčových otázek v jeho věci týkající se kvality nahrávky. Rozsah reakce na konkrétní námitky je tedy co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry, případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní. V tomto smyslu Ústavní soud hodnotil napadená rozhodnutí správních soudů jako výsledek soudního rozhodování, jenž je z ústavně právního pohledu zcela akceptovatelný. Ústavní soud je v tomto ohledu nucen konstatovat, že ústavní stížnost je vesměs opakováním argumentů, s nimiž se zejména Nejvyšší správní soud adekvátně vypořádal (čl. 82 odst. 1 Ústavy).
12. Stěžovatelova argumentace stran implicitní námitky systémových nedostatků výuky neobstojí. Ústavní soud se shoduje s posouzením kasačního soudu, že nedostatečnou či neadekvátní výuku na škole nelze bezprostředně přičítat žalovanému vedlejšímu účastníkovi. Žalobou podanou k městskému soudu stěžovatel brojil proti vyrozumění ministerstva o žádosti o přezkoumání výsledku didaktického testu; kasační stížností proti rozsudku, jimž městský soud o této žalobě rozhodl. Požadavek, aby žalovaný napadený výsledek didaktického testu iniciativně přezkoumal s ohledem na všechny potenciální námitky, jež by žadatel o přezkum sice mohl uplatnit, avšak neuplatnil (či které uplatnil v předcházejících řízeních obdobného typu), nelze dovozovat ani ze zásady racionalizované materiální pravdy, jak je upravena v §3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu.
13. Ostatní otázky nadnesené v ústavní stížnosti Ústavní soud rovněž nepovažoval za důvodné. Za situace, kdy vše podstatné již bylo uvedeno v napadených rozsudcích, se Ústavní soud omezuje na konstatování, že v těchto rozhodnutích neshledal svévoli ani jiné kvalifikované pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny či jiného jeho ústavně zaručeného základního práva nebo svobody.
14. Proto rozhodl Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelů jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu