ECLI:CZ:US:2022:2.US.3197.21.1
sp. zn. II. ÚS 3197/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Břinčila, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2021 č. j. 30 Cdo 438/2021-149, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na zákaz diskriminace dle čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na rovnost účastníků dle čl. 1 Listiny a právo na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem dle čl. 36 odst. 3 Listiny.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatel se žalobou domáhal částky 200 000 Kč včetně příslušenství, jako náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délku soudního řízení. Nalézacím soudem byla žalované uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 75 158 včetně příslušenství (výrok I.), žaloba co do částky 124 842 včetně příslušenství byla soudem zamítnuta (výrok II.) a soud rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Odvolací soud na základě odvolání žalované tento rozsudek změnil ve vyhovujícím výroku ve věci samé (výrok I.) tak, že žalobu zamítl ještě do částky 23 908 Kč s příslušenstvím a jinak rozsudek potvrdil.
3. Stěžovatel výrok I. rozsudku odvolacího soudu napadl dovoláním k Nejvyššímu soudu s tím, že tímto výrokem bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby v meritu věci, a to v rozsahu částky 100 000 Kč včetně příslušenství. Nejvyšší soud dovolání výše citovaným usnesením odmítl dle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s tím, že stěžovatel mohl dovoláním napadnout subjektivně přípustně pouze výrok I. rozsudku odvolacího soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby v meritu, tedy pouze do částky 23 908 Kč.
4. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá nesprávnou aplikaci §238 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšším soudem na daný případ. Stěžovatel zastává názor, že přípustnost dovolání není vázána na zamítavý výrok rozhodnutí, ale je vázána na rozhodnutí jako celek (tedy součet vyhovujícího a zamítavého výroku), kdy tento součet musí překročit částku 50 000 Kč.
5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Právní hodnocení skutkových okolností případu a výklad právních norem je primárně věcí obecných soudů. Ústavní soud je oprávněn k zásahu pouze v případech flagrantního ignorování příslušné kogentní normy, případně pokud rozhodnutí představuje zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, případně je-li dokonce výrazem interpretační svévole, jemuž chybí jakékoliv smysluplné odůvodnění. Taková pochybení však Ústavní soud v napadeném rozhodnutí neshledal.
6. Pro posouzení přípustnosti dovolání dle ustanovení §238 odst. 1, písm. c) o. s. ř. z hlediska finančního limitu, je třeba považovat za rozhodnou výši peněžitého plnění, jež byla předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy, o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem. I přes námitky stěžovatele Ústavní soud shledává, že dovolací soud správně aplikoval předmětné ustanovení o. s. ř. a předmět řízení omezil na částku 23 908 Kč s příslušenstvím. Právní závěr o nepřípustnosti dovolání řádně odůvodnil ve svém usnesení.
7. Ústavnímu soudu vzhledem k výše uvedenému nezbývá než uzavřít, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do soudního rozhodování. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. července 2022
David Uhlíř, v. r.
předseda senátu