ECLI:CZ:US:2022:2.US.3224.20.1
sp. zn. II. ÚS 3224/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Ludvíka Davida a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného Mgr. Šárkou Horáčkovou, advokátkou se sídlem Železná 159, Mladá Boleslav, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2020 č. j. 101 Co 216/2020-152, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále také jen "krajský soud"), protože jím mělo být porušeno především právo stěžovatele a nezletilých (viz dále) na ochranu jejich soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále ustanovení čl. 3, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a čl. 16 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Ústavní soud z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a vyžádaného spisu Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 26 P 210/2019 zjistil následující. Stěžovatel je biologickým otcem nezletilé ve věku 2 roky a nezletilého ve věku 10 let. Nezletilý se narodil v roce XXXX, přičemž v rodném listu byl jako jeho otec uveden muž, s nímž matka nezletilého později, v roce XXXX, uzavřela sňatek. V roce XXXX bylo toto manželství rozvedeno, nezletilá se narodila několik měsíců po rozvodu. Jako její otec byl do rodného listu zapsán bývalý manžel matky, jelikož mu svědčila domněnka otcovství. Stěžovatel podal ve stejném měsíci, kdy se nezletilá narodila, návrh na úpravu styku s oběma nezletilými. Matka nezletilých a stěžovatel svůj vztah ukončili na jaře roku 2019, před narozením nezletilé, stěžovatel se s nezletilou nikdy nesetkal. S nezletilým se stěžovatel sporadicky stýkal do jara roku 2019, ne však natolik, aby si k němu nezletilý vytvořil jakoukoliv vazbu. Nezletilý neví, že je stěžovatel jeho biologickým otcem, k dotazům stran jeho jména uvádí, že stěžovatele nezná, v jednací síni jej nepoznal (viz dále).
3. V prvním stupni o stěžovatelově návrhu rozhodl Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 14. 5. 2020 č. j. 26 P 210/2019-98. Návrhu v podstatě vyhověl a styk s nezletilými upravil v rozsahu čtyř hodin jednou za měsíc. Okresní soud na základě znaleckého posudku především postavil najisto, že stěžovatel je biologickým otcem dětí. Ze zprávy opatrovníka nezletilých dále zjistil, že nezletilý vnímá jako svého otce bývalého manžela matky a stěžovatele dle svého tvrzení nezná. Matka nezletilých tvrdila, že stěžovatel jejich biologickým otcem není a že se stěžovatelem udržovala intimní vztah jen ze strachu z prozrazení tohoto mimomanželského poměru, čímž popírala stěžovatelovo tvrzení, že početí nezletilé společně plánovali. Okresní soud výpověď matky označil v první části za nepravdivou (viz znalecký posudek) a v druhé za nevěrohodnou, jelikož matka pracuje jako zdravotní sestra na gynekologii, a tedy musela vědět, jak se chránit před nechtěným těhotenstvím. Nadto bývalý manžel matky připustil, že jej tato o svém poměru se stěžovatelem před několika lety informovala. Okresní soud konstatoval, že ačkoliv český právní řád nedává biologickému otci prostředky k tomu, aby jeho otcovství bylo zapsáno do matriky, chrání, prostřednictvím §927 občanského zákoníku, právo biologického otce na kontakt s jeho dětmi. V dané věci navíc kontakt stěžovatele s nezletilými není v rozporu s nejlepšími zájmy dětí, naopak je prostředkem k tomu, aby si mohly vybudovat svou identitu na pravdivém základě. Konečně okresní soud poukázal na to, že rodinný život matky, jejího bývalého manžela a nezletilých nebude rozhodnutím významněji narušen, neboť bývalý manžel (matrikový otec) vyjádřil vůli se o děti i nadále starat jako o vlastní.
4. Na základě odvolání matky a matrikového otce nezletilých krajský soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že návrh stěžovatele zamítl. Krajský soud doplnil dokazování, a to zprávou Střediska výchovné péče v Praze, zprávou speciální pedagožky z privátní poradny, kterou nezletilý navštěvuje, a výslechy nezletilého, matky, matrikového otce a stěžovatele. Na základě dosavadního i nového dokazování pak konstatoval, že nezletilý má k matrikovému otci silné citové vazby, matrikový otec se o něj a nezletilou každý druhý či třetí den v bydlišti matky stará po návratu z práce do doby, než jdou spát, nezletilý s matrikovým otcem tráví dovolené a volný čas, přeje si, aby se matrikový otec vrátil do domácnosti matky. Naproti tomu stěžovatele nezletilý v jednací síni ani nepoznal, přičemž stěžovatel se o svém biologickém otcovství nezletilého dozvěděl již v roce 2013. Za takové situace není v zájmu nezletilého prosazovat styk s jeho biologickým otcem, a tedy ani styk biologického otce s nezletilou, o němž by se nezletilý nutně dozvěděl. Pro nezletilého by totiž další zpochybnění rozvodem matrikových rodičů narušené vazby na osobu matrikového otce znamenalo trauma. Stejně tak by pro nezletilou bylo traumatizující, kdyby byla v takto útlém věku vystavena nucenému odloučení od matky. Krajský soud ve svém rozhodnutí odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4160/12 ze dne 23. 4. 2013 (N 66/69 SbNU 213) a sp. zn. II. ÚS 2919/14 ze dne 20. 1. 2015 (N 7/76 SbNU 115).
II. Argumentace účastníků řízení
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména tvrdí, že jedinou formou, kterou lze nezletilým zajistit možnost poznat svůj biologický původ a vybudovat si svou identitu, je umožnění vzájemného styku nezletilých a stěžovatele. Pouhá informace o biologickém otcovství stěžovatele, jejíž sdělení nezletilým je v důsledku rozhodnutí krajského soudu ponecháno na libovůli matky a matrikového otce, nepostačuje k tomu, aby nezletilí poznali skutečnou osobnost svého biologického otce a vytvořili si tak obraz vlastního původu. Stěžovatel dále považuje za nepřípustné, aby byl zájem nezletilého na stabilitě jeho vazeb upřednostněn před zájmy nezletilé na vytvoření vazby s jejím biologickým otcem ještě v útlém věku.
III. Hodnocení Ústavního soudu
6. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
7. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.
8. V projednávané věci jde o problematiku úpravy styku s dítětem. Úkolem Ústavního soudu při přezkumu soudních rozhodnutí týkajících se úpravy poměrů k nezletilým dětem je přitom především posoudit, zda soudy neporušily základní práva a svobody stěžovatele například tím, že excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva, a dále zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte, tj. zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny potřebné důkazy a zda byla rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodněna [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683), bod 17; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. V posuzované věci přitom Ústavní soud neshledal v postupu a v rozhodnutí krajského soudu žádné kvalifikované pochybení, které by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a které by mohlo být důvodem kasace napadeného rozhodnutí. Pouhý nesouhlas stěžovatele se závěry krajského soudu důvodnost ústavní stížnosti založit nemůže.
9. Podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 2919/14 ze dne 20. 1. 2015 (N 7/76 SbNU 115), citovaném krajským soudem, konstatoval, že v případném vyvažování má nejlepší zájem dítěte vyšší váhu než ostatní oprávněné zájmy, které je však nutno též vzít v potaz. Přednost zájmu dítěte ostatně reflektuje i ustanovení §927 občanského zákoníku, dle nějž právo stýkat se s dítětem mají osoby příbuzné, ať blízce či vzdáleně, jakož i osoby dítěti společensky blízké, má-li k nim dítě citový vztah, který není jen přechodný, a je-li zřejmé, že by nedostatek styku s těmito osobami pro dítě znamenal újmu. Obecně k aplikaci §927 občanského zákoníku se Ústavní soud vyjádřil v nálezu sp. zn. I. ÚS 1081/20 ze dne 30. 8. 2021. Konstatoval, že při stanovení rozsahu styku dítěte s dalšími příbuznými podle §927 občanského zákoníku je třeba pečlivě zvažovat nejlepší zájem dítěte, který může být oslaben mimo jiné i z důvodu existence napětí, konfliktů či vyhrocených vztahů mezi rodiči dítěte a příbuznými, o jejichž styku s dítětem je rozhodováno.
10. Konkrétně k úpravě styku biologického otce s dítětem, v jehož rodném listu je ovšem jako matrikový otec zapsán jiný muž, se Ústavní soud vyjádřil v (rovněž krajským soudem citovaném) nálezu sp. zn. II. ÚS 4160/12 ze dne 23. 4. 2013 (N 66/69 SbNU 213). Konstatoval, že tam, kde se dostane do konfliktu zájem osob pokrevně příbuzných, u nichž prokazatelně existují i sociální vazby tvořící typické rysy rodiny [důraz ÚS], se zájmem osob nepříbuzných, mezi nimiž a dítětem se v minulosti sice rovněž vytvořily v důsledku déletrvajícího společného soužití shora zmíněné vazby emoční, sociální a další, které by jinak naplňovaly rysy tzv. de facto rodinných svazků, je třeba - není-li zde jiný naléhavý důvod - poskytnout ochranu těm rodinným vztahům, které naplňují vedle vazeb emočních a sociálních i vztah pokrevního příbuzenství. Tento závěr Ústavní soud učinil ve věci stěžovatele, který usiloval o styk se svým biologickým dítětem poté, co jej matka dítěte po několika letech, kdy o dítě pečoval, ze života dítěte vyloučila a do rodného listu byl na základě souhlasného prohlášení matky a jiného muže zapsán tento jiný muž. V jiné věci [nález sp. zn. II. ÚS 3122/16 ze dne 16. 5. 2017 (N 80/85 SbNU 363), bod 33], týkající se snahy biologického otce o dosažení právního uznání jeho otcovství navzdory neexistující právní úpravě takového postupu, pak Ústavní soud s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva shrnul, že relevantní ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod musí být vykládáno tak, že ukládá členským státům závazek zkoumat, zda je v nejlepším zájmu dítěte umožnit jeho biologickému otci založit mezi nimi vztah, například prostřednictvím přiznání práva na styk. V souladu s tím také platí, že biologický otec nesmí být zcela vyloučen ze života svého dítěte, ledaže jsou zde k tomu důležité důvody vyplývající z nejlepšího zájmu dítěte. V bodě 27 téhož nálezu (sp. zn. II. ÚS 3122/16) Ústavní soud konstatoval, že skutečnou existenci blízkých osobních vazeb lze v praxi zjistit na základě několika faktorů, kterými jsou povaha vztahu mezi biologickými rodiči a prokazatelný zájem a oddanost otce vůči dítěti před jeho narozením i po něm. V usnesení sp. zn. I. ÚS 2769/20 ze dne 13. 10. 2020 pak Ústavní soud odmítnutím ústavní stížnosti biologického otce naznačil, že důvodem pro neupravení styku biologického otce s jeho dítětem může být i vyloženě konfliktní vztah matrikových rodičů s biologickým otcem, kterýžto vztah způsobuje újmu dítěti.
11. Z výše uvedeného je zřejmé, že toliko biologický (ve smyslu nikoliv matrikový) otec má v zásadě právo na úpravu styku se svým dítětem, není-li to ovšem vzhledem ke konkrétním okolnostem v rozporu se zájmem dítěte. S jistou mírou zjednodušení pak lze konstatovat, že právo biologického otce na úpravu styku s jeho dítětem je silnější, existuje-li mezi ním a dítětem rovněž sociální vazba, pokud biologický otec o dítě v minulosti přinejmenším projevoval opravdový zájem a nejsou-li vztahy biologického otce a matrikových rodičů konfliktní. Především za těchto okolností je nutno vzít v potaz oprávněný zájem biologického otce, přičemž ovšem předním hlediskem stále musí zůstat zájem dítěte. Pro úplnost je ještě možno poukázat na Obecný komentář Výboru pro práva č. 14 o právu dítěte na to, aby jeho nejlepší zájmy byly předním hlediskem, ze dne 29. 5. 2013, CRC/C/GC/14, který v bodě 52 a následujících vyjmenovává faktory, které jsou při posuzování zájmu dítěte určující. Těmito faktory jsou názor dítěte; identita dítěte (tvořená takovými znaky, jakými jsou kupříkladu pohlaví, sexuální orientace, národnost, náboženství a přesvědčení, aj.); ochrana rodinného prostředí a udržování vztahů (s lidmi, s nimiž dítě navázalo silné osobní vztahy); péče, ochrana a bezpečí dítěte (zde se mj. vyžaduje posouzení možných následků rozhodnutí z hlediska emocionálních potřeb dítěte); zranitelné postavení dítěte; právo dítěte na zdraví; a právo dítěte na vzdělání. Pro rozhodování o úpravě styku biologického otce s jeho dítětem jsou přitom relevantní zejména první čtyři z uváděných faktorů.
12. V nyní projednávané věci, soudě podle skutkového stavu zjištěného obecnými soudy, neexistuje sociální vazba mezi stěžovatelem a nezletilými, o styk s nimiž jakožto jejich biologický otec usiluje. Stěžovatel návrh na úpravu styku s nezletilými podal až poté, co došlo k ukončení vztahu mezi ním a matkou nezletilých, a to navzdory tomu, že o svém otcovství vůči nezletilému již přibližně šest let před podáním návrhu věděl. V řízení před obecnými soudy nebylo ani prokázáno, že by stěžovatel o nezletilé (respektive o nezletilého) v minulosti projevoval opravdový zájem. Naopak je zřejmé, že si matrikoví rodiče nezletilých vstup stěžovatele do života dětí nepřejí a že přinejmenším matka nezletilých má se stěžovatelem vyhrocený konfliktní vztah. Za těchto okolností nelze vytýkat krajskému soudu, že na základě vlastního dokazování, mimo jiné i výpovědí nezletilého přímo před soudem, vyvážil oprávněný zájem stěžovatele, oslabený ze shora uvedených důvodů, a zájmy nezletilých dětí, přičemž dospěl k závěru, že návrh stěžovatele je vzhledem k zájmům nezletilých třeba zamítnout. Krajský soud tento svůj závěr řádně odůvodnil, přičemž poukázal především na nutnost ochrany rozvodem matrikových rodičů narušeného rodinného prostředí nezletilých a jejich emocionálních potřeb (viz a contrario usnesení sp. zn. II. ÚS 2540/20 ze dne 16. 8. 2021, jímž Ústavní soud odmítl stížnost sezdaných matrikových rodičů proti úpravě styku jejich dítěte s biologickým otcem).
13. Ústavní soud nijak nezpochybňuje právo nezletilých znát svůj biologický původ, nesouhlasí však se stěžovatelem v tom, že jedinou formou, jak nezletilým informaci o jejich biologickém původu sdělit, je přinutit je pravidelně se stýkat se stěžovatelem. Za situace, kdy právní řád upřednostňuje stabilitu rodinného zázemí dítěte a stěžovateli v zásadě neumožňuje převzít za nezletilé rodičovskou odpovědnost, kdy stěžovatel měl vědět, že se vzhledem k trvajícímu manželství své intimní partnerky automaticky nestane matrikovým otcem jimi případně počatého dítěte, a kdy ani stěžovatel ani matka nezletilých nejednali se záměrem upravit svůj vztah ve prospěch nezletilých, nelze nezletilé za nezodpovědné chování jejich biologických rodičů postihnout tím, že bude narušována jejich, v tuto chvíli křehká, vazba k matrikovému otci nuceným stykem s další osobou.
14. Z uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2022
David Uhlíř, v. r.
předseda senátu