ECLI:CZ:US:2022:2.US.333.22.1
sp. zn. II. ÚS 333/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky HODBOĎ s.r.o., IČO: 260 71 835, se sídlem Pod Hrází 472, Český Krumlov, zastoupené JUDr. Pavlem Marťánem, advokátem, se sídlem Latrán 193, Český Krumlov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2021 č. j. 23 Cdo 2851/2021-154, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V návrhu na zahájení řízení doručeném Ústavnímu soudu dne 4. února 2022 navrhla stěžovatelka postupem dle §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu s tím, že jím mělo být porušeno její ústavně garantované právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Průběh řízení předcházejícího ústavní stížnosti a obsah napadeného usnesení jsou stěžovatelce dobře známy, Ústavní soud se proto omezí jen na takové jejich shrnutí, které pro vypořádání ústavní stížnosti považuje za dostatečné pro účely jeho stručného odůvodnění (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
3. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného usnesení plyne, že stěžovatelka byla v postavení žalované účastnicí civilního soudního řízení o zaplacení peněžité částky ve výši 250 000 Kč (s příslušenstvím) z titulu povinnosti k úhradě dlužné části ceny díla, jehož objednatelem byla. Okresní soud v Českém Krumlově jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 7. února 2020 č. j. 7 C 154/2019-68 žalobu podanou vedlejší účastnicí, obchodní společností Vlastimil Chalupka - TOMI s.r.o., IČO: 281 25 070, jež byla zhotovitelem díla, zamítl a rozhodl o nákladech řízení, jelikož dospěl (mimo jiné) ke skutkovému zjištění, že po uzavření smlouvy o dílo došlo mezi účastníky k dohodě o snížení ceny díla o částku dokonce přesahující uplatněný nárok, a stěžovatelka tak již vedlejší účastnici po právu ničeho nedluží. K odvolání vedlejší účastnice Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. března 2021 č. j. 22 Co 815/2020-119 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že stěžovatelce povinnost zaplatit žalovanou částku uložil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud po doplnění dokazování na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl ke skutkovému zjištění, že ke změně původně sjednané ceny díla mezi účastníky nedošlo. Rozsudek odvolacího soudu napadla stěžovatelka dovoláním, v němž tvrdila, že odvolací soud rozhodl o nároku na zaplacení ceny bez toho, aby provedení díla bylo prokázáno. Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") stěžovatelčino dovolání odmítl pro nepřípustnost, neboť dospěl k závěru, že dovoláním napadený rozsudek ve skutečnosti nespočívá na řešení právní otázky, u jejíhož řešení se odvolací soud měl dle tvrzení stěžovatelky odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Další námitky stěžovatelky týkající se zejm. nedostatku poučení podle §118a o. s. ř. označil dovolací soud za případné vady řízení, které sami o sobě nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání, neboť vadami řízení se dovolací soud v souladu s §242 odst. 3 o. s. ř. zabývá pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas. Stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je rovněž řádně zastoupena advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelce zákon jiné prostředky k ochraně práva neposkytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
5. Stěžovatelka se ve stížnosti dovolává spravedlivého procesu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny. Věcně jde co do základu o opakování části dovolací argumentace. Pokud by měl Ústavní soud argumentaci stěžovatelky obsaženou v ústavní stížnosti stručně shrnout, pak jde o námitku neústavní odchylky od zásad sporného (kontradiktorního) civilního procesu spočívající v tom, že dovolací soud napadeným usnesením aproboval postup obou ve věch meritorně rozhodujících soudů ohledně jimi učiněného skutkového zjištění o provedení díla bez toho, aby tuto skutečnost vedlejší účastnice tvrdila a úspěšně prokázala. Důkazní povinnost o tom, že dílo bylo dokončeno a předáno (tj. v souhrnu "provedeno" dle §2604 občanského zákoníku) jednoznačně stíhala vedlejší účastnici, která ji měla odpovídajícím způsobem splnit. K tomu však dle stěžovatelky procesně předepsaným způsobem nedošlo. Dle stěžovatelky lze sice připustit, že provedení díla nebylo mezi účastníky výslovně sporné, nicméně pro závěr o tom, že určitá skutková okolnost je nesporná ve smyslu §120 odst. 4 o. s. ř., nepostačuje, aby strana žalovaná svým "mlčením" neučinila danou okolnost (výslovně) za spornou.
6. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 Ústavy). Ústavní soud v této souvislosti především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na níž by bylo možno se obracet s návrhem na opakované přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených ostatními soudy. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.
7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, seznámil se s napadeným usnesením dovolacího soudu, a došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
8. Argumentace stěžovatelky nemá ústavní rozměr, neboť ačkoli směřuje proti odmítavému usnesení dovolacího soudu, je ve své podstatě polemikou se skutkovými závěry obecných soudů ve fázi předcházející dovolacímu řízení. Skutkové závěry obecných soudů Ústavní soud až na extrémní (a z definice ojedinělé) případy nepřezkoumává.
9. Ústavní soud vůči usnesení dovolacího soudu žádné kvalifikované (tj. ústavně relevantní) výhrady nemá. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem a dovolací soud není obecnou třetí instancí pro přezkum rozhodnutí odvolacích soudů. Dovolací přezkum má vedle ochrany individuálních práv především systémový význam, kterým je sjednocování a dotváření judikatury. Přípustnost dovolání zkoumá toliko dovolací soud, kterému tuto pravomoc přiznává zákon (§239 o. s. ř.). Z rozhodovací praxe se pak podává, že až na naprosté výjimky Ústavní soud nehodnotí vlastní obsah rozhodnutí, jímž dovolací soud dospěje z důvodů závisejících na jeho uvážení k závěru o nepřípustnosti dovolání dle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. (viz např. usnesení ze dne 27. února 2018 sp. zn. IV. ÚS 3217/17, zejm. bod 12; veškerá rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Dovolací soud svůj názor na nepřípustnost dovolání stěžovatelky dostatečně a racionálně vyložil a Ústavní soud mu tak z pohledu ústavních garancí nemá co vytknout. Ostatně dovolacím soudem vyslovené závěry lze považovat i za věcně správné. Ústavnímu soudu se nejeví, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl jakýmkoli deficitem, na nějž by dovolací soud býval měl v rozsahu vymezeném stěžovatelkou v dovolání reagovat - odvolací soud otázku důkazního břemene ohledně skutečnosti, zdali dílo bylo či nebylo provedeno, vskutku neřešil. Stěžovatelka patrně opomíjí fakt, že skutkové zjištění o tom, že dílo bylo vedlejším účastníkem provedeno, bylo učiněno již soudem prvního stupně (viz také třetí věta bodu 16 rozsudku soudu prvního stupně a závěr bodu 9 rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud se s tímto skutkovým zjištěním soudu prvního stupně o provedení díla ztotožnil a nijak jej nerevidoval (a neopakoval ohledně něj dokazování - viz bod 5 rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud se od skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně odchýlil po doplněném dokazování výslechem svědka (jen) v tom směru, že nepovažoval za prokázané uzavření stěžovatelkou tvrzené pozdější dohody o snížení ceny díla. Toto dílčí, avšak pro výsledek sporu klíčové, zjištění se pak promítlo do celkového skutkového závěru odvolacího soudu o věci, na jehož základě dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k právnímu závěru o důvodnosti žaloby. Tvrzení stěžovatelky obsažené ve vyjádření k odvolání vedlejší účastnice o tom, že dílo nebylo provedeno, označil odvolací soud "mimo jiné" za nepřípustnou novotu (§205a o. s. ř.) a dále se jím blíže nezabýval, avšak z obsahu dovolání (jehož kopii stěžovatelka přiložila k ústavní stížnosti) nevyplývá, že by tento způsob řešení dané procesní situace skrze institut zákazu novot v odvolacím řízení stěžovatelka předložila dovolacímu soudu k dovolacímu přezkumu (přitom dovolací soud mohl posuzovat předpoklady přípustnosti a důvod dovolání striktně v rámci vymezení, které provedla stěžovatelka).
10. Ústavní soud je vázán petitem ústavní stížnosti, a pokud stěžovatelka napadla a navrhla zrušení toliko usnesení dovolacího soudu, pak mu nepřísluší zvláště posuzovat rozsudky soudu prvního stupně a soudu odvolacího. Nicméně i tak lze konstatovat, že závěry odvolacího soudu o neprokázání částečné změny smlouvy o dílo (v rozsahu ceny díla) se jeví jako podrobně vyložené a po právní stránce dostatečně zhodnocené (ve srovnání s rozsudkem soudu prvního stupně, který byl v některých místech odůvodnění až hraničně stručný) a proto by i rozsudku odvolacího soudu bylo jen stěží možno v rovině úplnosti či logiky argumentace něčeho zásadního vytknout.
11. Ústavní soud na závěr shrnuje, že v dané věci neshledal žádný exces, který by byl výrazem svévole bez smysluplného právního odůvodnění - dovolací soud nepodal takový výklad právních norem obsažených v §236 a násl. o. s. ř., který by byl nedovoleně formalistický, překvapivý či nepředvídatelný. Dovolací soud ani stěžovatelčinu dovolací argumentaci neopominul a proto je nutno jím provedené posouzení splnění předpokladů přípustnosti dovolání stěžovatelky respektovat. Ústavní soud tudíž mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu