ECLI:CZ:US:2022:2.US.3351.22.1
sp. zn. II. ÚS 3351/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3133/2022-27 ze dne 26. 10. 2022 a návrhu na umožnění euthanasie, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 7. 12. 2022 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá také umožnění euthanasie.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě. Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Návrh stěžovatele trpí vadami. Stěžovatel především není zastoupen advokátem (§30 odst. 1, §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) a jeho podání nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již v minulosti obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, tj. především neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tyto nedostatky byl stěžovatel upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. řízení evidovaná pod sp. zn. II. ÚS 3386/15, III. ÚS 3759/15, II. ÚS 292/16, II. ÚS 293/16, I. ÚS 879/16, II. ÚS 1616/16, III. ÚS 1777/16, I. ÚS 1778/16, II. ÚS 1779/16; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).
V řízení o ústavních stížnostech však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jeví jako postup neefektivní a formalistický.
Stěžovatel přitom postup, kterým ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí opakovaně, ačkoli byl soudem už mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti. Za dané situace lze považovat za neúčelné, aby byl stěžovatel opětovně vyzýván k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem.
Obdobný postup (odmítnutí ústavní stížnosti pro vady návrhu bez vyzývání stěžovatele k jejich odstranění) byl zvolen také už při rozhodování o předchozích ústavních stížnostech stěžovatele - viz například usnesení sp. zn. I. ÚS 4101/16, II. ÚS 4102/16, II. ÚS 114/17, IV. ÚS 303/17, I. ÚS 480/17, III. ÚS 1056/17, II. ÚS 1357/17, II. ÚS 2423/17, IV. ÚS 3275/17, III. ÚS 4004/17, IV. ÚS 1176/18, I. ÚS 1526/18, II. ÚS 1877/18, III. ÚS 2228/18, II. ÚS 2614/18, I. ÚS 2994/18, IV. ÚS 3322/18, I. ÚS 3632/18, III. ÚS 3984/18, I. ÚS 189/19 a mnohá další.
Ústavní soud proto z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh stěžovatele soudcem zpravodajem za přiměřeného užití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2022
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj