ECLI:CZ:US:2022:2.US.551.22.1
sp. zn. II. ÚS 551/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti J. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody Věznice Rýnovice, zastoupeného Ladislavem Preclíkem, advokátem, sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích č. j. 13 To 292/2021-1104 ze dne 30. 11. 2021 a usnesení Okresního soudu v Pardubicích č. j. 1 T 21/2019-1081 ze dne 26. 10. 2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 2, čl. 7, čl. 8, čl. 10, čl. 36 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č. j. 1 T 21/2019-706 ze dne 26. 3. 2019 (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č. j. 13 To 160/2019-818 ze dne 17. 9. 2019) uznán vinným pod bodem I. přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku a zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, a pod bodem II. přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, jakož i přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 téhož zákona. Za tuto sbíhající se trestnou činnost byl stěžovateli uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Dne 6. 8. 2021 podal stěžovatel k Okresnímu soudu v Pardubicích návrh na povolení obnovy řízení v dané trestní věci, který byl v záhlaví označeným usnesením tohoto soudu zamítnut. Následnou stížnost proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, v záhlaví citovaným usnesením rovněž zamítl jako nedůvodnou.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že v rámci svého návrhu na povolení obnovy řízení navrhl vypracování znaleckého posudku, který by se objektivně vypořádal s tím, zda mu v době spáchání skutku nedoléčená zlomenina okovce levého lokte umožňovala vylézt do třetího patra panelového domu a dopustit se fyzické interakce s poškozenou či nikoliv. Tento důkaz dle názoru stěžovatele mohl přispět k náležitému, odbornému objasnění věci. Namísto toho soudy nemusely vyvozovat laické závěry, které nejsou důkazně podloženy a řádně odůvodněny. Stěžovatel též zpochybnil procesní použitelnost dříve provedených důkazů, včetně svědecké výpovědi poškozené. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti podrobněji rozvedl.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Soudy nepochybily, pakliže ve svých rozhodnutích uvedly, že stěžovatel se v návrhu na povolení obnovy trestního řízení svojí argumentací ocitl zcela mimo zákonem vymezený účel mimořádného opravného prostředku obnovy řízení podle §278 trestního řádu. Stěžovatel se totiž svým návrhem snažil dosíci revize svého případu zpochybněním okolností, které však nebyly orgánům činným v trestním řízení v době vedení původního trestního řízení neznámé. Otázka zmíněného poranění stěžovatele a jeho vliv na schopnost provést trestný čin výše popsaným způsobem již byla řešena Nejvyšším soudem v rámci tehdy podaného dovolání stěžovatele. Dovolací soud v usnesení č. j. 4 Tdo 84/2020-921 ze dne 18. 2. 2020 poukázal na to, že sám stěžovatel nezpochybnil, že vylezl na balkon bytu poškozené (srov. str. 14 cit. usnesení). Stejně tak se soudy věnovaly i dalším výhradám stěžovatele, v to počítaje přesvědčivost výpovědi poškozené, duševní stav stěžovatele aj. Závěry Nejvyššího soudu i soudů nižších stupňů se následně staly předmětem přezkumu Ústavním soudem ve věci sp. zn. III. ÚS 1387/20, přičemž byly usnesením ze dne 24. 11. 2020 jako ústavně konformní aprobovány. Návrh na povolení obnovy řízení neslouží jako prostředek k přehodnocení již vyslovených závěrů trestních soudů. Soudy proto nepochybily, pakliže danému návrhu stěžovatele z těchto důvodů nevyhověly.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. března 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu