ECLI:CZ:US:2022:2.US.601.22.1
sp. zn. II. ÚS 601/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Richarda Banata, zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem, sídlem Veveří 486/57, Brno, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2022 č. j. 44 Co 229/2019-640; za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí. Má za to, že obecný soud svým postupem porušil jeho základní práva zaručená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí, stěžovatel se před Městským soudem v Brně domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví k obchodní společnosti, přikázání příslušného (vlastního) podílu do vlastnictví (tří) žalovaných a vyplacení odpovídající finanční náhrady. Nalézací soud žalobu stěžovatele v roce 2019 zamítl a uložil mu náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku podal stěžovatel odvolání a zároveň navrhl, aby na jeho místo v řízení vstoupila obchodní společnost LiveTrade s.r.o., neboť na danou společnost postoupil práva a pohledávky spojené se soudním řízením.
3. Napadeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen jako "krajský soud") návrh stěžovatele na vstup LiveTrade s.r.o. do řízení zamítl. Odůvodnil to tím, že citovaná společnost nezakládá dlouhodobě do Sbírky listin účetní závěrky, což znemožňuje zjistit informace o její solvenci. Jediná společnice a jednatelka LiveTrade s.r.o. má trvalé bydliště na městském úřadě a není kontaktní, navíc již bylo rozhodnuto o zrušení této obchodní společnosti. Krajský soud na základě toho sdílel obavu žalovaných, že krok stěžovatele je účelový a nástupnictví v řízení má sloužit pouze k tomu, aby se stěžovatel vyhnul placení nalézacím soudem uložené povinnosti hradit žalovaným relativně vysokou náhradu nákladů řízení. Pokud by ji potvrdil i odvolací soud, daná pohledávka by se vůči LiveTrade s.r.o. stala s velkou pravděpodobností nedobytnou. Krajský soud proto vyhodnotil postup stěžovatele jako zneužití procesní úpravy s úmyslem vyhnout se placení náhrady nákladů řízení a jeho návrh zamítl pro rozpor s obecnými zásadami občanského soudního řízení vyjádřenými v §2 a §6 o. s. ř.
4. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadeného rozhodnutí účelná, samotným účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.
5. Stěžovatel s nadepsaným rozhodnutím krajského soudu nesouhlasí a v poněkud obsahově nesouvislé ústavní stížnosti snáší četné věcné námitky, proč nepovažuje postup obecného soudu za správný.
6. Ústavní soud nejprve posoudil splnění procesních předpokladů řízení stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a v tomto ohledu shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud ve své judikatuře konstantně zdůrazňuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není již příslušný žádný jiný orgán. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio [viz např. nález ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000 (N 111/19 SbNU 79)], nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci.
7. Uvedená podmínka nebyla v případě stěžovatele splněna. Stěžovatel totiž mohl proti napadenému usnesení podat dovolání, o čemž byl nakonec krajským soudem v jeho rozhodnutí též řádně poučen. Stěžovatel se v ústavní stížnosti k otázce subsidiarity nijak nevyjadřuje, neargumentuje, proč zvolil rovnou obranu prostřednictvím ústavní stížnosti, a tedy zda se z nějakého důvodu nedovolává ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Je samozřejmě dokonce možné, že stěžovatel i dovolání podal a stávající ústavní stížnost je tak řešena vedle dovolacího řízení.
8. Ať již byla motivace stěžovatele jakákoliv, vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud neměl jinou možnost než postupovat podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítnout pro jeho nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. června 2022
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj