ECLI:CZ:US:2022:3.US.1119.22.1
sp. zn. III. ÚS 1119/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky N. S., právně zastoupené JUDr. Rostislavem Silným, advokátem se sídlem Na Zábradlí 1, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 1. 2022 č. j. 96 Co 286/2021-146 a usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 7. 12. 2021 č. j. 0 P 124/2021-115, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti stěžovatelka napadá shora uvedená rozhodnutí obecných soudů, když má za to, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh stěžovatelky - matky - na ustanovení zástupce z řad advokátů JUDr. Rostislava Silného. Proti usnesení podala stěžovatelka včasné odvolání, ve kterém nesouhlasila s názorem okresního soudu, že ustanovení zástupce není třeba k ochraně jejích zájmů, neboť v řízení o úpravě péče a výživy platí zásada vyšetřovací, dle níž je soud povinen zjistit z úřední povinnosti všechny rozhodné skutečnosti a provést potřebné důkazy, k čemuž mu je nápomocen i opatrovník nezletilých dětí. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu podle §212 a §212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Ztotožnil se s postupem okresního soudu, který zamítl návrh stěžovatelky na ustanovení právního zástupce pro řízení o úpravě péče a výživy, neboť u ní nejsou pro ustanovení zástupce z řad advokátů splněny zákonné podmínky. Při ustanovení zástupce účastníkovi soud vždy zvažuje, zda to odůvodňují poměry účastníka, jakož i to, zda je ustanovení zástupce pro účastníka v konkrétní věci účelné, respektive jestli je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Krajský soud proto po zvážení celé věci dospěl k závěru, že u matky jsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, neboť je nemajetná a je poživatelkou dávek státní sociální podpory, které z velké části pokrývají její náklady na živobytí a bydlení. Současně však dospěl k závěru, že ve věci není nezbytně třeba ustanovit stěžovatelce zástupce z řad advokátů k ochraně jejích zájmů, neboť zástupce z řad advokátů může být účastníkovi řízení ustanoven v případech, kdy účastník sám nebude schopen činit v řízení procesní úkony vzhledem k jejich složitosti či náročnosti, přičemž bez zastoupení by účastník řízení utrpěl újmu. Řízení o úpravě péče a výživy je nesporným řízením, které je ovládáno zásadou vyšetřovací. Toto řízení se a priori týká nezletilého dítěte a soud v rámci svého postupu v řízení a při rozhodování musí sledovat nejlepší zájem dítěte.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že se v daném případě nejedná o řízení, které není svou povahou složité, bylo iniciováno ze strany otce, který se domáhá úplné změny péče, a to svěření dětí do své péče. V současné době je rovněž vůči otci vymáháno dlužné výživné, kdy i z tohoto důvodu vzniká mezi účastníky napětí a je zřejmé, že řízení již nebude probíhat ve stejném duchu, jako první řízení o péči o nezletilou dceru u Okresního soudu v Rakovníku. Z toho, že jednou stěžovatelka iniciovala řízení o péči o nezletilé za pomoci OSPODu, který ji pomohl návrh sepsat, nelze usuzovat, že stěžovatelka soudnímu řízení rozumí.
4. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
5. Ústavní soud úvodem konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a do jejich rozhodovací činnosti může zasáhnout jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody. V projednávaném případě takové porušení shledáno nebylo.
6. Ústavní soud ve své judikatuře týkající se rozhodování o osvobození od placení soudních poplatků a o ustanovování zástupců z řad advokátů opakovaně vyjádřil závěr, že samotné rozhodování o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod, přestože se jejich výsledek může dotknout některého z účastníků řízení; rozhodnutí o splnění zákonem stanovených podmínek pro osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce spadá zásadně do rozhodovací sféry soudů. Z tohoto důvodu zpravidla nemohou být předmětem ústavní ochrany [srov. usnesení ze dne 16. 1. 2018 sp. zn. II. ÚS 3922/17 (dostupné stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz)]. Případy, kdy v těchto věcech Ústavní soud přijal ústavní stížnost k věcnému posouzení, jsou relativně výjimečné a týkají se buď specifických otázek [např. osvobození od soudního poplatku právnických osob - srov. nález ze dne 11. 5. 1999 sp. zn. I. ÚS 13/98 (N 71/14 SbNU 107) nebo nález ze dne 27. 2. 2013 sp. zn. IV. ÚS 3543/12 (N 33/68 SbNU 351]), či v nich šlo o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [viz nález ze dne 31. 8. 2004 sp. zn. IV. ÚS 289/03 (N 125/34 SbNU 281)]. Taková pochybení ve stěžovatelčině věci Ústavní soud však neshledal.
7. Ústavnímu soudu v obecné rovině nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti návrhu dospěl. Jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonem, pokud ovšem takové porušení současně neznamená zásah do základního práva či svobody zaručených ústavním pořádkem. Uvedené odráží princip, dle kterého Ústavní soud není jakousi "čtvrtou instancí", přičemž tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod. Stěžovatelčiny námitky proti rozhodnutí o zamítnutí jejího návrhu na ustanovení advokáta jsou pouhou polemikou s posouzením předpokladů pro určení právního zástupce.
9. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu