ECLI:CZ:US:2022:3.US.113.22.1
sp. zn. III. ÚS 113/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje), o ústavní stížnosti F. G., zastoupeného JUDr. Václavem Cidlinou, advokátem se sídlem Masarykova 998/31, Ústí nad Labem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. listopadu 2021, č. j. 96 Co 148/2021-206, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a V. Š., nezl. T. G., a nezl. T. G. a Okresního soudu v Mostě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva a práva nezletilých zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, Okresní soud v Mostě (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 30. 4. 2021, č. j. 53 Nc 3521/2021-59 ve výroku I. svěřil nezletilého T. a nezletilého T. (dále jen "nezletilí") do střídavé péče rodičů. Ve výroku II. rozhodl, že otec je oprávněn a povinen mít nezletilé v péči každý první sudý týden v roce od čtvrtka 17:00 hodin do neděle 16:00 hodin; každý první lichý týden v roce od úterý 17:00 hodin do pátku 16:00 hodin; každý druhý sudý týden v roce od pondělí do čtvrtka od 17:00 do 16:00 hodin; každý druhý lichý týden v roce od neděle tomuto týdnu předcházející do čtvrtka od 10:00 hodin do 16:00 hodin; a dále rozhodl o péči o nezletilé o Vánocích a v období letních prázdnin. Ve výroku III. rozhodl, že matka je oprávněna a povinna mít nezletilé v péči každý první sudý týden v roce od neděle tomuto týdnu předcházející od 16:00 hodin do čtvrtka 17:00 hodin; každý první lichý týden v roce od neděle tomuto týdnu předcházející od 16:00 hodin do úterý 17:00 hodin; každý první lichý týden v roce od pátku 16:00 hodin do následujícího pondělí 17:00 hodin; každý druhý sudý týden v roce od čtvrtka 16:00 hodin do neděle 10:00 hodin; a dále rozhodl o péči o nezletilé o Vánocích a v období letních prázdnin. Ve výroku IV. rozhodl, že otec převezme a předá nezletilé v místě bydliště matky. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že je v zájmu nezletilých, aby byli svěřeni do střídavé péče rodičů.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") rozsudek změnil tak, že nezletilý T. a nezletilý T. se svěřují do péče matky. Rozhodl, že otec (stěžovatel) je oprávněn se s nezletilými stýkat v každém sudém kalendářním týdnu v roce od čtvrtka od 16:00 hodin do neděle do 16:30 hodin, v každém lichém kalendářním týdnu v roce od úterý od 16:00 hodin do čtvrtka do 16:30 hodin a dále rozhodl o péči o nezletilé o letních prázdninách a svátcích. Dále stanovil, že stěžovatel (otec) nezletilé děti převezme a matce předá v místě bydliště matky, přičemž matka je povinna nezletilé na styk s otcem řádně připravit.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé, nepřezkoumatelné a protiústavní, když dle jeho názoru krajský soud bezdůvodně změnil rozhodnutí okresního soudu a svěřil nezletilé do výlučné péče matce a otci umožnil pouze styk. Uvádí, že není vůbec jasné, z jakého důvodu odvolací soud přistoupil k takovému radikálnímu kroku, když dodává, že rozhodnutí krajského soudu je dle jeho mínění neobjektivní a podjaté v tom směru, že odvolací soud si všímá negativ pouze na straně otce, aniž by jakkoliv hodnotil zjištěná negativa na straně matky. Stěžovatel uvádí, že tyto skutečnosti osobně vnímá diskriminačně a domnívá se, že soud o rozsahu péče o nezletilé rozhodl z toho důvodu, že stěžovatel je cizincem a mužem. Dodává, že o chování matky, a o jejích náladových a procesních výkyvech si zcela správně udělal obrázek již okresní soud, s jehož rozhodnutím se stěžovatel ztotožnil.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. Proti napadenému rozhodnutí nebylo přípustné dovolání, ústavní stížnost přípustná je (§75 odst. téhož 1 zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí zvážil námitky stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud v této souvislosti považuje za vhodné předeslat, že k soudním rozhodnutím v rodinných věcech přistupuje velmi rezervovaně a dále rovněž to, že není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], nikoli "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto ani v řízeních o ústavních stížnostech, směřujících proti rozhodnutím obecných soudů týkajícím se úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem, v žádném případě nenáleží hodnotit důkazy, provedené obecnými soudy v příslušných řízeních, a na základě tohoto "vlastního" hodnocení důkazů předjímat rozhodnutí o tom, komu má být dítě svěřeno do péče, jakým způsobem (co do rozsahu i konkrétního vymezení časového harmonogramu) má být rozhodnuto o styku rodičů k nezletilému dítěti, atp. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně, s odkazem na konkrétní právní normy, i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou rovněž dostupná na http://nalus.usoud.cz].
8. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako obecné soudy, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje pouze na posouzení toho, zda v případě napadeného rozhodnutí nejde o zcela extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak zasáhlo do práva účastníka řízení na soudní ochranu. V rámci tohoto omezeného přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte (nezletilých) shromážděny veškeré potřebné důkazy, přičemž důkazní aktivita nedopadá pouze na samotné účastníky, ale i na soud, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodněna [srov. např. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683)].
9. Takové míry protiústavnosti však v nyní posuzované věci Ústavní soud neshledal. Ústavní soud má naopak za to, že se krajský soud náležitě vypořádal s námitkami stěžovatele, a že své rozhodnutí dostatečně odůvodnil. V odvolacím řízení se zabýval především otázkou, zda jsou splněny podmínky pro svěření nezletilých dětí do střídavé péče, přičemž nedospěl k závěru, že by potřeby nezletilých dětí byly v rámci střídavé péče lépe zajištěny. Uvedl, že oba nezletilí jsou na výchovné prostředí u matky adaptováni, a že otec dosud nezačal nezletilému T. poskytovat pravidelnou péči, kterou mu doporučili lékaři, spočívající v poskytování každodenního cvičení a rehabilitaci. Dodal, že dle opatrovníka je zřejmé, že otec upřednostňuje své zájmy před zájmy nezletilých dětí, což vyplynulo z průběhu celého opatrovnického řízení. Střídavá péče v intervalu po týdnu, jak navrhoval otec, se dle krajského soudu jeví jako nevhodná, neboť s ohledem na nízký věk nezletilých by se jednalo o příliš dlouhé období, které by strávily bez své matky, a každý týden by u nich narůstal pocit osiření, což jednoznačně není v jejich zájmu. Dále uvedl, že stěžovatel nezletilé předává v době, kdy je má ve své péči v průběhu všedních dní, do péče předškolního zařízení (jeslí). Konstatoval, že nezletilí dosud nejsou ve věku, kdy by potřebovali navazovat sociální kontakty s dalšími osobami a to zvlášť za situace, kdy se jejich výchovná prostředí nepravidelně střídají. Dodal, že stěžovatel by měl zvážit, zda je pobyt nezletilých v jeslích nutný, a připomněl, že nezletilé děti jsou dosud natolik útlého věku, kdy je pro ně prioritou mít jedno hlavní výchovné prostředí, a k druhému rodiči jezdit ve stanovené termíny. Z rozhodnutí plyne, že krajský soud přihlédl k tomu, že je v zájmu nezletilých, aby byli především v péči obou rodičů, tedy tak, aby rodiče o nezletilé děti pečovali v zásadě stejnou měrou a podíleli se na jejich výchově. V tomto smyslu krajský soud zdůraznil, že zájem dítěte musí být vždy předním hlediskem pro rozhodnutí o konkrétní podobě nejvhodnějšího uspořádání vztahu mezi rodiči a dětmi. Krajský soud uvedl, že upravil běžný styk otce s nezletilými dětmi v rozsahu odpovídajícím potřebám nezletilých dětí a tento styk doplnil ještě o úpravu styku otce s nimi během velikonočních, letních a vánočních prázdnin. V rozhodnutí odkázal i na stanovisko opatrovníka, který v odvolacím řízení s odkazem na aktuální situaci navrhl svěření nezletilých do péče matky a úpravu styku s otcem.
10. V projednávané věci Ústavní soud po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí uzavírá, že nemůže přisvědčit stěžovateli, že by napadené rozhodnutí porušilo jeho základních práva, či základní práva jeho nezletilých synů. Krajský soud uvedl, na základě jakých skutečností upřednostnil svěření nezletilých do péče matky (při současné úpravě pravidelného styku nezletilých se stěžovatelem), když odkázal na konkrétní potřeby nezletilých (s ohledem na věk, na prioritu jednoho výchovného prostředí i nutnost každodenního cvičení, rehabilitace u jednoho z nezletilých). Stěžovatel staví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v rámci obecné justice - k tomu však není Ústavní soud povolán. Napadené rozhodnutí je dostatečně a srozumitelně odůvodněno, a skutečnost, že s ním stěžovatel nesouhlasí, důvodnost ústavní stížnosti nezakládá.
11. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. února 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu