ECLI:CZ:US:2022:3.US.1484.22.1
sp. zn. III. ÚS 1484/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti LAPASAN s. r. o., sídlem Na Příkopě 858/20, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem, sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2022 č. j. 15 Co 98/2022-144 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. února 2022 č. j. 7 C 255/2021-130, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Stěžovatelka (žalobkyně) se po vedlejší účastnici řízení (žalované) domáhá zaplacení částky ve výši 44 241 095,89 Kč s příslušenstvím. Soudní poplatek za žalobu činí 2 044 211 Kč. Stěžovatelka proto požádala o osvobození od soudních poplatků.
3. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 3. 2. 2022 č. j. 7 C 255/2021-130 stěžovatelce nepřiznal osvobození od soudních poplatků, neboť pro něj z hlediska §138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neshledal žádné důvody. Při rozhodování zohlednil zejména základní kapitál stěžovatelky, který ke dni vydání rozhodnutí činil 900 200 000 Kč. Neztotožnil se s tvrzením stěžovatelky, že 11 687 501 akcií obchodní společnosti Pivovary Lobkowicz Group, a. s., jejímž jediným akcionářem je stěžovatelka, nelze vnímat jako aktivum společnosti. Obvodní soud uvedl, že přestože hodnota akcií obchodní společnosti Pivovary Lobkowicz Group, a. s., bude nyní nižší, než v době, kdy je stěžovatelka nabyla, jejich prodej (i jen částečný) by k úhradě soudních poplatků postačil.
4. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 23. 3. 2022 č. j. 15 Co 98/2022-144 usnesení obvodního soudu potvrdil. Obvodní soud podle názoru městského soudu podrobně uvedl, proč nejsou dány důvody pro osvobození od soudních poplatků. Městský soud poté v podrobnostech odkázal na odůvodnění usnesení obvodního soudu.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. V prvé řadě podotýká, že strana žalovaná v původním řízení s ohledem na to, že se jí ústavní stížnost netýká, nemá postavení vedlejší účastnice řízení. K tomu poukazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2011 sp. zn. IV. ÚS 121/11 (N 96/61 SbNU 489) nebo ze dne 24. 8. 2016 sp. zn. II. ÚS 1138/15 (N 157/82 SbNU 481; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatelka nesouhlasí se zamítnutím její žádosti o osvobození od soudních poplatků a odkazuje v zásadě na svoji dřívější argumentaci, kterou uplatňovala již v odvolacím řízení. Zdůrazňuje, že rozhodnutí soudů jsou výsledkem logického excesu a nikoliv tedy nesprávností v právním posouzení. Nesouhlasí s tím, že na jedné straně za určující hledisko při hodnocení majetkových poměrů byla považována výše základního kapitálu stěžovatelky, ale na straně druhé nebyla zohledněna výše vlastního kapitálu, resp. výsledek hospodaření, který je záporný. Obvodní soud své rozhodnutí rovněž založil na nepřiměřeném požadavku prodeje akcií obchodní společnosti Pivovary Lobkowicz Group, a. s., které nejsou veřejně obchodovatelné, a navíc se tato společnost nachází ve ztrátě. Soudní rozhodnutí podle stěžovatelky neodpovídá požadavkům dostatečného, logického a přesvědčivého odůvodnění. Po stěžovatelce nelze spravedlivě požadovat, aby získávala prostředky k úhradě soudního poplatku prodejem svého majetku. Městskému soudu vytýká, že se vůbec nevypořádal s její odvolací argumentací, když pouze odkázal na odůvodnění rozhodnutí obvodního soudu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy obecných soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
8. Stěžovatelka brojí proti rozhodnutím, jimiž jí nebylo přiznáno osvobození od placení soudních poplatků. K její argumentaci je vhodné nejprve připomenout, že Ústavní soud ve své judikatuře týkající se rozhodování o osvobození od placení soudních poplatků opakovaně vyjádřil závěr (srov. např. usnesení ze dne 16. 1. 2018 sp. zn. II. ÚS 3922/17), že samotné rozhodování o osvobození od soudních poplatků nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod, přestože se jejich výsledek může dotknout některého z účastníků řízení. Právo na osvobození od placení poplatků za řízení před obecnými soudy z žádného ustanovení Listiny výslovně nevyplývá; ostatně obecně zaručeno není ani na zákonné úrovni bez splnění dalších podmínek, a rozhodnutí o něm tak zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany. Rozhodnutí o splnění zákonem stanovených podmínek pro osvobození od soudních poplatků spadá tedy zásadně do rozhodovací sféry obecných soudů. Případy, kdy v těchto věcech otevřel Ústavní soud ústavní stížnost k věcnému posouzení, jsou relativně výjimečné a týkají se buď specifických otázek [nelze tedy např. účastníka řízení a priori vyloučit z osvobození od soudního poplatku jen proto, že je právnickou osobou - srov. nález ze dne 11. 5. 1999 sp. zn. I. ÚS 13/98 (N 71/14 SbNU 107)], či v nich šlo o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o výklad, jenž je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [viz nález ze dne 31. 8. 2004 sp. zn. IV. ÚS 289/03 (N 125/34 SbNU 281), kdy obecný soud uzavřel, že institut osvobození od soudního poplatku není určen k tomu, aby stát za účastníka řízení přebíral rizika vyplývající z podnikání, navíc v situaci, kdy účastník původně disponoval dostatečným majetkem, který podle svého sdělení svěřil podvodníkům a tunelářům]. Taková pochybení ve stěžovatelčině věci přitom Ústavní soud nezjistil.
9. Předpoklady pro osvobození od soudních poplatků jsou formulovány v §138 o. s. ř., a to kumulativně tak, že jde o osobní poměry účastníka a nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, resp. bránění práva. Podle §138 odst. 2 o. s. ř. pak platí, že přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
10. V návaznosti na jinou judikaturu Ústavního soudu [srov. k tomu zejména stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 ze dne 23. 4. 2013 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.)] pak lze rovněž dovodit, že měl-li by již Ústavní soud zasáhnout do rozhodnutí obecných soudů o (ne)přiznání osvobození od soudních poplatků, pak tak zásadně učiní - nejsou-li v konkrétním případě dány okolnosti, pro něž by takový postup nebyl spravedlivý - až ve chvíli, kdy obecný soud vynese rozhodnutí bezprostředně se dotýkající eventuálního úspěchu účastníka řízení, který nezaplatil soudní poplatek tedy zpravidla v situaci, kdy obecné soudy pro nezaplacení soudního poplatku přistoupí k zastavení řízení. Takovou situaci ovšem stěžovatelka v ústavní stížnosti netvrdí.
11. Jakkoliv si lze představit obsáhlejší odůvodnění soudního rozhodnutí (zejména ze strany městského soudu) a v tomto směru lze vést polemiku o tom, zda takové rozhodnutí ještě odpovídá požadavkům kladeným Ústavním soudem na řádné a přesvědčivé rozhodnutí, Ústavní soud dospěl při vědomí toho, že to byl především obvodní soud, který se zabýval majetkovými poměry stěžovatelky a své rozhodnutí dostatečně odůvodnil, k závěru, že stěžovatelce v tuto chvíli není odepíráno právo na přístup k soudu. Zůstává tak na ní, jak se vypořádá s tím, že jí obecnými soudy nebylo přiznáno dobrodiní osvobození od soudních poplatků.
12. Ústavní soud uzavírá, že stěžovatelka toliko polemizuje s rozhodnutími soudů v rovině podústavního práva, nesouhlasí s výkladem §138 odst. 1 o. s. ř. a s názorem, že její majetkové poměry neodůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, přičemž nastiňuje vlastní právní názor, který považuje za správný. Pouhý nesouhlas se závěry soudů či nastínění vlastního právního názoru na výklad a použití zákonných ustanovení se však nemůže stát předmětem meritorního projednání návrhu v řízení o ústavní stížnosti. Straně žalované v původním řízení Ústavní soud postavení vedlejší účastnice nepřiznal.
13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu